Od společenské akce odrazuje obava, již už v antice vyslovil sofista Gorgias Leontinský (483-376), že nic není, pokud něco je, tak to nepoznáváme, a i kdybychom to poznávali, nedokážeme to sdělit a vysvětlit jiným. Skepse a agnosticismus dostávají proměnlivé historické podoby.

Jejich dnešní funkci zpochybnit poznání jako sociální konstrukt ostře kriticky zobrazuje a odmítá Michael Hauser zejména ve své publikaci Cesty z postmodernismu: Filosofická reflexe doby přechodu (2012). Nelze-li, jak ukazuje, hájit poznání stavu společnosti a možných cest její změny, zbývá nečinnost a faktická, i když možná nechtěná, podpora daného stavu věci.

Po uplynutí téměř století od prvního vydání (1921) připravila brněnská filosofka Helena Pavlincová (*1948) nové, kriticky zpracované vydání spisu českého filosofa Karla Vorovky (1879-1929) Skepse a gnóse: Vyznání filosofické (Praha: Dybbuk, 2017). Spis doprovází bibliografický a životopisný přehled Vorovkova života (strany 197 až 219).

Vorovka v publikaci nevěnuje pozornost gnósi jako historické spirituální škole, která se projevovala kolem různých náboženství středomořského regionu v pozdní antice. Lehce se jí dotýká v kapitole Duch a jeho emanace (strany 148 až 169). Gnóse má být přístupem alternativně přítomným ve filosofii a životní praxi napříč staletími a filosofickými směry. Je pro ni důležité to, že člověk má ambici poznávat duchovní skutečnost. Ta není tématem pouhé víry, tedy poslušného přijímání tezí předkládaných náboženskými autoritami.