Středeční schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR schválila v prvním čtení Komplexní hospodářskou dohodu s Kanadou (CETA). Nyní ji bude čekat cesta Zahraničním výborem Poslanecké sněmovny a v září by ji chtěli poslanci schválit definitivně. Byla by to zásadní chyba, jak ukazuje nedávno zveřejněná zevrubná analýza smlouvy.

Po smlouvě TTIP, která po nástupu prezidenta Trumpa spadla ze stolu, je CETA další smlouvou, která jde ve stejné logice neoliberální globalizace a posilování moci nadnárodních korporací na úkor lidí. Kromě poslanců KSČM a několika nezařazených se ostatní rozhodli tento krok podpořit.

Řada výhrad

CETA, stejně jako plánovaná TTIP, v sobě obsahuje mechanizmus korporátních soudů (ICS), instituce, u níž mohou nadnárodní společnosti žalovat státy, pokud se domnívají, že jejich zisk byl legálním rozhodnutím orgánů daného státu omezen. V principu se tak demokratická vůle podřizuje zájmům zisku. Žalovat stát mohou jen zahraniční firmy, domácí jsou z ICS vyloučeny. Ačkoli to nikde není napsáno, jsou vyloučeny také malé a střední podniky, a to kvůli tomu, že náklady na řízení u arbitrárního soudu je tak drahé, že si ho nebudou moci dovolit. V průměru jsou náklady na takové řízení ve výši dvou milionů euro.

Institut ICS zpochybnila i prestižní Německá soudcovská unie, která konstatovala, že „názor, že soudy členských států Unie nejsou schopny investorům poskytnou efektivní právní ochranu, který je jasně spojován s návrhem na ustavení mezinárodního investiční soudu, postrádá oporu ve zjištěných skutečnostech.“

Navíc němečtí soudci docházejí k závěru, že by se tím vytvořil precedens nerovného přístupu ke spravedlnosti, určený pouze některým. Navíc patří Česká republika k jedněm z nejžalovanějších zemí na světě. Není tomu tak proto, že by zde byla slabá ochrana nebo tak nepředvídatelné podnikatelské prostředí. Česká republika je velice ochotná se dohodnout a mimosoudně vyrovnat.