Nechat si otevřená zadní vrátka - tak říkáme jak známo té situaci, kdy použijeme okliku, abychom stejně dosáhli svého. A přesně to je případ dohody o volném obchodu CETA, která se má podepisovat mezi EU a kanadskou vládou v polovině října. O dohodě se již s vyloučením veřejnosti jedná několik let, přičemž překlad do příslušných jazyků členských zemí Evropy je k dispozici teprve od července letošního roku.

Jelikož dokument čítá zhruba dva tisíce stran (mnozí se domnívají, že je to záměr), nemají národní parlamenty šanci v dané lhůtě se s obsahem řádně seznámit a kvalifikovaně rozhodnout. Nehledě na to, že dohoda už je vyjednána, parlamenty na taková jednání neměly sebemenší vliv.

Čertovo kopýtko se skrývá v tom, že jestliže s USA nebude dohodnutý TTIP, nebude to mít pro americké koncerny žádné záporné dopady, neboť budou moci své obchody provádět přes kanadské dceřiné firmy v rámci CETA. Postup vyjednávání smlouvy navíc odporuje zásadám parlamentní demokracie a spíše připomíná svévoli jakýchsi skupin manažerů, kteří si přejí mít své vlastní soudnictví.

O co tedy konkrétně jde?

Dohoda CETA se má stát závaznou, aniž by se jí prozatím zabývaly národní parlamenty, natož aby o ní vůbec hlasovaly. Výklad a změny ustanovení ve smlouvě nemají provádět volení zástupci nebo parlamentní výbory, nýbrž jakýsi „smíšený výbor“. Tato ustanovení - a to je další porušení principu demokracie - by měla být závazná pro nově vytvořenou justici v rámci CETA, která by fungovala paralelně s justicí státní. Členové tohoto „výboru“ mají být pouze funkcionáři EU, nikoli však volení zástupci z členských zemí, které by kontrolovaly parlamenty jejich domácích zemí.