Přijdeme o půdu pod nohama

Hana Chalupská

Legislativa, díky které měla veřejnost až dosud možnost spolupodílet se na rozhodování o životním prostředí, je v evropském kontextu velmi progresivní. Veřejnost by zrušením této možnosti přišla o hodně, upozorňuje Hana Chalupská.

Ještě na studiích jsem měla možnost pracovat na Městském úřadě v Telči. Tamější region jsem neznala, a protože jsem měla na starosti agendu ochrany přírody a krajiny, představoval pro mě nedocenitelnou pomoc místní spolek Českého svazu ochránců přírody, jež se účastnil řízení. Měli znalost jako odbornou, tak místní, a během onoho roku jsme společně uvažovali o všech zásazích do významných krajinných prvků a kácení zeleně v obcích.

Na úřední židli jsem se tak mohla seznámit s jedinečným paragrafem 70 zákona o

ochraně přírody a krajiny a hned, jak jsem se přestěhovala do Brna, jsem ho zkusila využít, tentokrát z pozice členky Českého svazu ochránců přírody. Starostové místních městských částí to nesli velmi nelibě. Co jim má kdo mluvit do toho, jak se nakládá s životní prostředím v jejich městské části?

×
Diskuse
June 27, 2017 v 10.43
První byl Moldan
Omlouvám, se, někdo by to možná považoval za hnidopišství, ale "první ministr životního prostředí novodobých dějin naší republiky" byl Bedřich Moldan. V této funkci byl od 29. června 1990 do 24. ledna 1991 (předtím byl od 5. 12. 1989 členem vlády tzv. bez portfeje) a až potom nastoupil Ivan Dejmal.