Cenu Josefa Vavrouška začala v roce 1996 udělovat Nadace Charty 77, od roku 2005 se k ní připojila Nadace Partnerství, která tak od roku 2014 činí již samostatně. Je udělována každoročně za konkrétní činy pro zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj. V minulosti, v roce 1998 ji získala Hana Librová, v roce 2002 Ivan Rynda, v roce 2009 Vladimír Buřt, současný starosta Horního Jiřetína. Vavrouškova cena se pravidelně uděluje u příležitosti Světového dne životního prostředí, který je 5. června.

Domnívali jsme se, že letos tato cena už nemůže minout Jana Piňose, ekologa, přírodovědce a občanského aktivistu, který získal sedmadvacet doporučení, nejvíc ze všech nominovaných. Z dopisu Jana Piňose se (bez jeho vědomí) odvažuji citovat:

„Cena Josefa Vavrouška mě letos opět mine. K jejímu získání nestačí vše, co jsem 30 let (letos přesně) dělal — třeba riskovat život s humanitárními konvoji během rumunské revoluce 1989, nechat si vyrazit zub při obraně Libkovic a zlomit prst policií na střeše úřadu vlády kvůli limitům těžby, založit a po léta vést kdysi slavnou pobočku Vavrouškovy Společnosti pro trvale udržitelný život na Broumovsku a zároveň Správu CHKO tamtéž tak, že jsme vytvářeli příkladné území udržitelného života ne na konferencích, ale v praxi, vymýšlet a koordinovat spoustu projektů od obnovy cest a křížů v krajině, obrody komunitního života na poutích a festivalech v kostelích až po mnohé blokády lumpáren, vést celostátní ekologické kampaně, pomáhat lidem v Nepálu či uprchlíkům na Balkáně, snažit se o občanskou prezidentku či pět let dobře dělat tiskového servismana nejen své domácí organizaci (Hnutí DUHA). Sloužit a necpat se do popředí.“ To je jen opravdu stručný výčet, Piňos toho vykonal mnohem víc.

Jana Piňose osobně znám od jeho (a později i naší společné) obrany Libkovic. Díky jemu (a Ivanu Dejmalovi) jsem po popřevratové euforii začal nové poměry nazírat kriticky a uvědomoval si, že mnohé hodnoty, které pokládáme za samozřejmé, budou i nadále ohroženy nejen netečností příslušných úřadů, ale vlastně ve „státním zájmu“, podléhajícímu byznysu a zájmům privilegovaných skupin. Díky Janu Piňosovi mi došlo, jakou důležitou roli bude při záchraně a obhajobě kvality veřejného prostoru, životního prostředí a přírody samé hrát občanský aktivismus. Že nebude okrajovou záležitostí, ale téměř srdcem demokracie.