Chceš diskreditovat nějakou politickou stranu anebo myšlenku? Napiš, že má vysokou podporu u lidí s nejnižším vzděláním. Veřejnost hrdá na svoji polovzdělanost víc slyšet nepotřebuje. Za to, že nakopl tento předsudek, bych Tomáši Tožickovi odpustil i jeho sentimentální snění o zlatém srdci českých nevzdělanců prostých rasismu, xenofobie a dalších měšťáckých zel. Jen kdyby Tožička pro nadšení ze znovuobjeveného proletariátu nenechal nakonec celou absurdní strukturu předsudků nedotčenou, jen zaměnil znaménko plus za mínus. Tvrzení, že „skupina se základním vzděláním hlasuje překvapivě vyváženě a je otevřena alternativám“, není sice v rozporu s daty z průzkumů volebních preferencí, jen má podobnou informační hodnotu jako nápověda Windows: je přesná a k ničemu.

Lidé s nejnižším vzděláním (to jest s nejvýše dokončenou základní školou) představují významnou část, téměř pětinu populace ČR starší patnácti let (17,6 procent v roce 2011). Demografická struktura této skupiny ovšem na první pohled varuje před tím, abychom jako Tožička -- a svým způsobem i političtí analytici zdůrazňující nižší vzdělání voličů jako znak inferiority politické strany -- uvažovali o nějaké skupině se společnými zájmy, stylem života a obživy. Vidíme totiž dvě výrazné kumulace: 28,4 procenta lidí se základním vzděláním je ve věku 15—19 let a další čtvrtina připadá na ženy ve věku nad 65 let (při započtení i těch o deset let mladších by to bylo 36,3 procenta).

Kumulace žen nad 65 je dána historicky, v dobách jejich mládí nebylo vyšší vzdělání běžné. Kumulace na druhé straně věkové škály plyne z faktu, že naprostá většina lidí ve věku od 15 do 19 let chodí ještě na střední školu nebo učiliště; více než dvě pětiny lidí se základním vzděláním se dále vzdělávají a situace se stabilizuje až u těch, kterým je víc než pětadvacet. Tehdy se podíl lidí se základním vzděláním ocitne zřetelně pod deseti procenty příslušné věkové skupiny.