Události posledních dní opět dostaly na povrch téma, v němž Češi nemají vůbec jasno: přijetí společné evropské měny. Euro dnes používá 19 států Evropské unie. Česká republika mezitím patří do skupiny států, jako je například Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, či Chorvatsko, které od svého vstupu společnou evropskou měnu stále ještě nepřijaly.

Otázku eura opětovně vyzvedlo i nedávné rozhodnutí Velké Británie o vystoupení z EU. Země stojící mimo eurozónu představovaly díky Velké Británii 34 procent populace a tvořily přibližně 30 procent HDP. V případě jejího odchodu se tento poměr diametrálně mění. Země stojící mimo eurozónu tak budou nově zahrnovat jen 24 procent obyvatel a zhruba 14 procent HDP Evropské unie. Eurozóna tedy přijde o silnou protiváhu zemí s vlastní měnou. Tento fakt zásadně zasáhne do budoucího vývoje a schopnosti těchto zemí výrazně ovlivňovat politiku a směr EU. Značně se tak oslabí možnost prosazovat opatření, která by byla výhodnější spíše pro země neplatící eurem.

Dvourychlostní Evropa založená na společné měně

O vícerychlostní Evropě — nebezpečné vizi postbrexitové doby — jsme se mohli dočíst již v létě roku 2015 v takzvané Zprávě pěti předsedů, kdy tehdejší předsedové Evropské komise Jean-Claude Juncker, Evropské rady Donald Tusk, Euroskupiny Jeroen Dijsselbloem, Evropské centrální banky Mario Draghim a Evropského parlamentu Martin Schulz představili svůj ambiciózní plán na prohloubení hospodářské a měnové unie.

Hlavním cílem jejich zprávy bylo stabilizovat a konsolidovat eurozónu, dosáhnout její reformy a dokončit ji do roku 2025. Projekt je rozdělen do tří fází a předpokládá, že dojde k pokroku směrem k hospodářské, finanční, fiskální a politické unii.

Ve druhé fázi se pak počítá se zavedením opatření, která mají dalekosáhlejší povahu ve zmíněných čtyřech oblastech, kdy se mimo jiné počítá s vytvořením zvláštního subjektu pro správu finančních prostředků eurozóny. Je tedy podstatné zmínit, že tato fáze je vcelku rozhodující. Fakticky mluví o zavedení jakési „EURO instituce“, která bude mít na starosti jen prostředky eurozóny. Tento krok by tedy mohl reálně rozdělit Evropskou unii na tvrdé jádro platící eurem a jakousi periferii. A karty už se začaly rozdávat.