Člověk s móresy Andreje Babiše, obklopený vážnými pochybnostmi o cinknutých metodách podnikání a bohatnutí, do nejvyšších politických pater nepatří. V minulosti u nás — a o cizině nemluvě — odcházeli politici z funkcí i z mnohem banálnějších důvodů.

To je jedna rovina dramatu, jež se před námi odehrává. Konečné slovo v něm ale bude patřit voličům. Třeba se také ukáže, že už je jim všechno šumafuk a s nároky kladenými na své zástupce jdou drasticky dolů.

Položme si však cynickou otázku, jak nastalá situace může pomoci, nebo uškodit sociální demokracii. Bohuslav Sobotka tvrdí, že demisi podat musel. Nešlo to prý jinak — ve vládě s Babišem už dál sedět odmítá. To by mohlo znamenat, že ušlechtile nadřadil morálku nad zájmy své vlastní politické strany.

ČSSD vypadala jeho krokem dost zaskočená. Nikomu o něm neřekl předem. Rozhodl, a teď čeká, že jeho postoj budou kolegové hájit. Má štěstí, že učinil tah, který má svoji logiku i v politickém rámci.

Přesto šest měsíců před volbami je lepší dvakrát měřit, než se řízne, a dobře si všechno chystat, včetně argumentace. O to víc mrzí, že sociální demokraté s interpretací překvapivého úterý otáleli, takže jako první s ní přišli babišovci. Stejně tak odvolávat se, jak činí první místopředseda ČSSD Milan Chovanec, na tajně pořízené nahrávky, na nichž Babiš uráží kolegy a plánuje s novinářem MF Dnes mediální kampaně, není úplně šťastné. Pak už kdykoli příště bude muset popularizovat i nahrávky politiků v oranžovém dresu a jejich úniky do sdělovacích prostředků.