Na obnovu vodovodů nemají obce peníze, lze čekat nárůst cen
Petra DvořákováVodohospodářství mají v České republice na starosti tisíce vlastníků a provozovatelů. Podhodnocené ceny vodného a stočného spolu s nedostatkem prostředků na obnovu potrubí mohou v budoucnosti vést k miliardovým škodám a raketovému růstu cen.
Ministerstvo zemědělství zveřejnilo zprávu o stavu vodohospodářského sektoru za rok 2015. Chtělo zjistit, zda starostové při stanovování cen zohledňují, kolik je stojí provoz, jak majetek stárne a kolik peněz bude potřeba na jeho obnovu. Zjistilo se, že většina starostů tyto aspekty nezohledňuje. Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) může podceňování k miliardovým škodám.
Vlastníci vodovodů a kanalizací podle průzkumu neshromažďují prostředky na obnovu a údržbu vodovodní sítě, ačkoli jim to zákon ukládá. Na vině jsou i často podhodnocené ceny vodného a stočného. Průzkum zahrnul přibližně třetinu vlastníků a provozovatelů vodohospodářské soustavy.
Odborníci i politici se shodují, že současná situace vodohospodářství v České republice je dlouhodobě neudržitelná a budoucí generace by na ni mohla doplatit. Za prvotní příčinu označují roztříštěnost vlastníků a provozovatelů, ke které došlo po předání vodohospodářské sítě od státu obcím.
K tomu došlo, protože se stát obával nutných investic. Přestože je tak vodohospodářská síť součástí základní krizové infrastruktury, na rozdíl od elektrické a plynové ji nezaštiťuje jeden vlastník a přímý státní dozor. Mnoho obcí navíc provozování vodovodů a kanalizačních sítí předalo soukromým firmám. V důsledku toho se o vodohospodářství stará přes šest tisíc čtyři sta vlastníků a přes dva tisíce sedm set provozovatelů. Česká republika v tomto ohledu drží v Evropské unii prvenství. Před převedením sítě pod obce se vodohospodářství zajišťovalo devět státních a dva pražské podniky.
Hrozí skokový nárůst cen
Provoz a obnovu vodovodní sítě nepokrývají peníze placené spotřebiteli u více než poloviny vodovodů. U kanalizací je výsledek ještě horší, ceny stočného jsou značně dotované, a to buď z jiných činností anebo z dotačních programů. Nejvíce se tento problém dotýká rozlehlých regionů s velkým počtem malých obcí a nízkou intenzitou odběru. I když voda putuje pouze za malým počtem lidí, musí v trubkách urazit mnoho kilometrů a splňovat dané parametry. O náklady se přitom dělí daleko menší počet spotřebitelů.