Divoká karta Jean-Luc Mélenchon
Jiří DolejšPodaří se alespoň jednomu z francouzských levicových kandidátů postoupit do druhého kola prezidentských voleb a neohrozit přitom politickou stabilitu Evropy? Nad jejich šancemi se zamýšlí Jiří Dolejš.
Celá Evropa napjatě sleduje situaci ve Francii před nadcházejícími prezidentskými volbami. Hrozba vítězství kandidátky francouzských nacionalistů Marine Le Penové vede k úvahám, na koho má volič vsadit, aby nedošlo k nejhoršímu. Souběžně s tím jde o problém, zda se tradiční francouzské levici podaří vymanit se z vleklé krize.
V minulosti se proti krajnostem vždy vytvořil společný hlasovací blok. Příznivci Fronte National si dělají naděje, že exkomunikace nacionalistů skončila ve chvíli, kdy se Marine distancovala od excesů svého otce. Preference Le Penové se dlouhodobě pohybují kolem 25 procent, což jí dává poměrně velkou naději na postup do druhého kola voleb. Boduje zejména u mladých voličů z menších měst. Nacionalismus navíc zakrývá i řadou sociálních slibů. Nedávno však připomněla, jaký je doopravdy charakter jejího hnutí, když popřela zatýkání Židů v Paříži v roce 1942.
Její původně favorizovaný protikandidát, konzervativní republikán Francois Fillon, se po skandálu s vyplácením peněz manželce z veřejné kasy postupně propadá. Ještě počátkem roku dosahoval preferencí kolem 25 procent, v únoru byl již třetí s 19 procenty. Nyní podle některých průzkumů sestoupil dokonce až na čtvrté místo se 17 procenty. Politický mainstream nyní po propadu Fillona sází na centristu Emmanuela Macrona. Ten se již v únoru s 21 procenty vyhoupl na druhé místo a nyní je s Le Penovou ve více méně vyrovnané pozici.
Socialisté poté, co úřadující prezident Francois Hollande loni odmítl znovu kandidovat, nakonec v primárkách vsadili na levicovějšího Benoîta Hamona. Bývalý ministr školství se začal stavět do pozice levicového vizionáře. Reformní levice se nadchla a učinila z něj dělat dalšího Sanderse či Corbyna. Zpočátku se pohyboval na 15 procentech preferencí, v posledních týdnech mu však voliče začíná stahovat levičák a antiglobalista Jean-Luc Mélenchon, který ale čím dál častěji mluví i o vyvázání Francie z EU. Socialista Hamon s 9 procenty preferencí klesl nyní až na páté místo.
Ta špatná - bohužel se tato touha po levicové politice projevuje často podporou už hodně extrémních názorů a osobností (a zvláště ve Francii, která byla vždy o jednu koňskou délku více vlevo než zbytek Evropy). Ale to je vše jen projev abstinenčního příznaku: tak dlouho zde žádná skutečná levice nebyla, až to teď vede k určitému levicovému, resp. levičáckému třeštění...
Je Melenchon jenom projevem "holandovské" krize socialistů ? nejspíš ani on nepostoupí ale Tsipras v Řecku vyhrál (pravda bez onoho exitu z EU) a kde je dnes ? V minulém století byly zlomem dvě světové války, dnes je to jinak.
krize sice nazrává objektivně ale k úplné zralosti chybí i možnost objektivní odpovědi. Když chybí hlubší odpovědi, vítězí populismus - takže ona přítomnost dějinotvorných osobností levice 21. století je dost relativní.
P.S. nemluvě o tom že lidé jako Melechon, Corbyn či Sanders už svým věkem jaksi patří spíš do minulého století.
Co tomu brání pane Dolejši....bych se zeptal.
Ovšem jistě nelze nevidět rozdíly mezi "liberální" a "socialistickou" levicí...
Nemluvě o problémech komunikace uvnitř levice obecně, ne jen v Holandsku což nemůže nemít vliv na konečné vládnutí. Rozbitá levice je pak typická právě pro Francii, která je pro Evropu klíčová a která byla silnou levicí dlouho pověstná.