Celá Evropa napjatě sleduje situaci ve Francii před nadcházejícími prezidentskými volbami. Hrozba vítězství kandidátky francouzských nacionalistů Marine Le Penové vede k úvahám, na koho má volič vsadit, aby nedošlo k nejhoršímu. Souběžně s tím jde o problém, zda se tradiční francouzské levici podaří vymanit se z vleklé krize.

V minulosti se proti krajnostem vždy vytvořil společný hlasovací blok. Příznivci Fronte National si dělají naděje, že exkomunikace nacionalistů skončila ve chvíli, kdy se Marine distancovala od excesů svého otce. Preference Le Penové se dlouhodobě pohybují kolem 25 procent, což jí dává poměrně velkou naději na postup do druhého kola voleb. Boduje zejména u mladých voličů z menších měst. Nacionalismus navíc zakrývá i řadou sociálních slibů. Nedávno však připomněla, jaký je doopravdy charakter jejího hnutí, když popřela zatýkání Židů v Paříži v roce 1942.

Její původně favorizovaný protikandidát, konzervativní republikán Francois Fillon, se po skandálu s vyplácením peněz manželce z veřejné kasy postupně propadá. Ještě počátkem roku dosahoval preferencí kolem 25 procent, v únoru byl již třetí s 19 procenty. Nyní podle některých průzkumů sestoupil dokonce až na čtvrté místo se 17 procenty. Politický mainstream nyní po propadu Fillona sází na centristu Emmanuela Macrona. Ten se již v únoru s 21 procenty vyhoupl na druhé místo a nyní je s Le Penovou ve více méně vyrovnané pozici.

Socialisté poté, co úřadující prezident Francois Hollande loni odmítl znovu kandidovat, nakonec v primárkách vsadili na levicovějšího Benoîta Hamona. Bývalý ministr školství se začal stavět do pozice levicového vizionáře. Reformní levice se nadchla a učinila z něj dělat dalšího Sanderse či Corbyna. Zpočátku se pohyboval na 15 procentech preferencí, v posledních týdnech mu však voliče začíná stahovat levičák a antiglobalista Jean-Luc Mélenchon, který ale čím dál častěji mluví i o vyvázání Francie z EU. Socialista Hamon s 9 procenty preferencí klesl nyní až na páté místo.

↗

Levičák a antiglobalista Mélenchon čím dál častěji mluví o možnosti vyvázání Francie z EU. Foto WMC

Pětašedesátiletý Mélenchon, bývalý socialista, je předsedou nového subjektu Parti de gauche (založené 2009). Má podporu i od francouzských komunistů a řadí se k evropské levicové frakci GUE/NGL. Ještě v únoru se pohyboval až na pátém místě s 12 procenty, jeho preference ale aktuálně rostou. Aktuálně vystoupaly na 18 procent, což znamená třetí místo (údaje agentury Kantar Sofres OnePoint). Nadšení levicového voliče se tedy zjevně začíná přelévat od Hamona k Mélenchonovi, Boduje svými show na vlastním YouTube kanálu, v nichž nabízí jak 32hodinový pracovní týden, tak třeba legalizaci marihuany. Po televizní debatě 4. dubna jej diváci hodnotili jako nejlepšího řečníka.

Rozdělený tábor levice má však zatím šanci na postup do druhého kola francouzských prezidentských voleb omezenou. V případě, že 23. dubna žádný levicový kandidát nepostoupí do 2. kola, bude důležité, jak se pak přerozdělí hlasy mezi dva finalisty. Druhé kolo se koná 7. května. Část voličů Fillona může volit Le Penovou. Co udělají voliči Mélenchona, který nyní ve stylu Camerona slibuje, že pokud Francie nevyjedná lepší podmínky v EU, prosadí referendum o frexitu? Nechce přímo aktivovat článek 50. smlouvy o EU, přetahuje však nacionální voliče tím, že naznačuje podmínky, jejichž nesplnění povede k všelidovému hlasování.

Francouzská levice bude prezidentskými volbami tak jako tak poznamenána — a její postoj ke společné budoucnosti bude mít vliv nejen na Francii. Pokud skončí v jedné posteli s nacionalisty, máme tu problém. Lidé jako Tsipras či Corbyn kritizovali EU, ale nikdy nepřekročili hranici dělící kritiku a požadavky na její opuštění. Národovecké nálady ale bytní i na levici. Ovšem otočit se k Evropě zády znamená hledět do minulosti, ne do budoucnosti. Jistou naději zůstává, že i francouzská divoká karta Mélenchon se schází s lidmi jako Oskar Lafontaine či Yanis Varufakis nad společným Plánem B pro Evropu.