Značky jako Zara, Deichmann, Ara, Baťa, Geox, Lowa nebo Leder&Schuh vyrábějí v Evropě boty za stejně špatných pracovních podmínek, jako jsou v továrnách v zemích globálního Jihu. Ukazuje to výzkum mezinárodní iniciativy Obuj se do toho, který v České republice představila brněnská organizace NaZemi.

Mzdy dělníků a dělnic pracujících v továrnách v Albánii, Bosně a Hercegovině, Makedonii, Polsku, Rumunsku nebo na Slovensku jsou tak nízké, že nestačí ani na pokrytí základních potřeb. Pracovní prostředí v továrnách je podle výzkumu také nevyhovující.

Největším problémem, jak uvádí výzkum, jsou pro dělníky a dělnice z továren na obuv příliš nízké mzdy. Nepřesahují většinou zákonem stanovenou minimální výši. Ta se v loňském roce v Albánii i Makedonii pohybovala pod hranicí čtyř tisíc korun, v Bosně a Hercegovině a v Rumunsku minimální mzda jen lehce přesáhla čtyřtisícikorunovou hranici. To je cena za práci dokonce nižší než v Číně, kde loni minimální mzda činila v přepočtu 5 700 českých korun.

„Úspory? Z našeho platu neušetříme nic. Můj manžel musel odjet na pár měsíců do Německa pracovat na stavbu, abychom měli nějaké peníze na topení na zimu. To jsou naše úspory,“ uvedla ve výzkumu jedna z rumunských dělnic.

Aby dělníci a dělnice vůbec dosáhli na minimální mzdu, musejí často pracovat bez ochranných pomůcek. Nejsou tak chráněni před lepidly a nebezpečnými chemickými látkami. Slovenská dělnice v pobočce firmy Rieker to okomentovala: „Můžu požádat o rukavice a ochrannou masku, ale s rukavicemi jsem pomalejší, takže nedokážu splnit běžné výrobní kvóty. Kvůli ochranné masce se mi hůř dýchá. Takže používám parfém a šátek, přes který dýchám.“

Zaměstnance továren také sužují příliš vysoké nebo naopak příliš nízké teploty. „V létě je horko tak nesnesitelné, že jsme museli jen letos šestkrát volat záchranku,“ uvedl jeden ze slovenských dělníků. Na stejné obtíže si ve výzkumu stěžují dělníci a dělnice z celého regionu.

Makedonští dělníci z továrny s více než tisíci zaměstnanci se potýkají s tím, že jim v zimě topení v továrně vypínají ještě před polednem. Je jim pak po zbytek dne velmi chladno. V létě několik žen v té samé továrně kvůli horku omdlelo, ale nebyla jim poskytnuta lékařská péče.

Výzkum popisuje i hygienické nedostatky v továrnách. „Záchod neskutečně smrdí. V továrně pořád používáme latríny. Představte si, jaké to asi je, když dvě stě žen používá jednu latrínu. Zápach je tak silný, že ho po celém dni v práci cítíme z oblečení, “ popsala situaci rumunská dělnice.

Proti situaci mohou bojovat dělnice jen stěží. Mají strach organizovat se v odborech a s tím, jak špatné podmínky panují v továrnách se nemají na koho obrátit. V Bosně a Hercegovině zaměstnanci obuvních továren uvedli, že při přímých konfliktech s vedením jsou sankcionováni srážkami z platu.

„Výsledku výzkumu bohužel opět dokazují, že velké firmy pracovní podmínky ve svých dodavatelských řetězcích příliš neřeší. Musí přijmout odpovědnost a trvat na důstojných podmínkách ve výrobních továrnách. Zároveň by veřejnosti měly vysvětlit, proč pro ně není bezpečnost a důstojnost dělníků a dělnic důležitá,“ okomentoval zjištění Petr Mareš z organizace NaZemi.

V roce 2014 se na celém světě vyrobilo 24,3 miliardy párů bot. Přestože globálnímu trhu vévodí Asie, v evropském odbytu hraje stále významnou roli evropská produkce. Evropa zajišťuje zhruba tři procenta z celosvětové výroby (729 milionů párů bot) a přibližně sedmnáct procent celosvětového odbytu (3,3 miliardy párů bot). Téměř devadesát procent všech bot, které se v Evropě vyrobí, je určeno k prodeji v evropských zemích.