Stávka ve východoslovenských Hencovciach má podle slovenských médií dva primáty. Jednak jde o první polistopadovou stávku za zvýšení mezd na východě země. (Hencovce leží čtyřicet kilometrů severovýchodně od Košic.) Jednak má jít o vůbec nejdelší polistopadovou stávku na území bývalého Československa. Čeští železničáři svou stávku v roce 1997 ukončili po pěti dnech, ta slovenská dnes trvá den šestý.

Zpráva o stávce přitom nespadla z nebe. O kolektivní smlouvě odboráři s italským majitelem dvou místních textilek jednali od března, o stávce se poprvé začalo hovořit začátkem července. Odboráři tehdy žádali pro zaměstnance zvýšení mezd o 2 % (tedy z 330 eur, resp. 8 172 Kč hrubé mzdy na 336,6 eur, resp. 8 336 Kč). Chtěli také možnost získat variabilní složku mzdy závisející na docházce a plnění norem. Kdyby ji šičky dokázaly získat v plné výši, polepšily by si o dalších 40 eur (990 Kč).

Podle odborářů je průměrná mzda v regionu 580 eur (14 363 Kč) a mzdy ve dvou zmíněných textilkách nepokrývají ani výdaje na základní životní potřeby. Vyšší plat, a to o 100 eur (2 476 Kč), podle nich dostávají i pracovnice v sesterském závodě dvou zmíněných firem v patnáct kilometrů vzdáleném městě Humenné. Zaměstnavatel navíc od úřadu práce dostal dotaci osm set tisíc eur na vytvoření dvou set padesáti nových pracovních míst. Nezaměstnanost v regionu dlouhodobě přesahuje deset procent.

Slovenská média informují, že se do stávky zapojilo 98 % z 390 zaměstnankyň a zaměstnanců obou firem. Do Hencoviec jezdí odborářské delegace ze sousedních okresů, a stávkující uspořádali i protestní pochod do sousedního Vranova nad Topľou. Požadavky se nakonec ustálily na paušálním zvýšení hrubé mzdy o 50 eur (1 238 Kč) všem v továrně.

Protestu se věnují slovenská tištěná i internetová média. O zprostředkování se pokusili už i lidé ze slovenské vlády. Když odboráři zjistili, že majitel firmy jednorázově najal něco přes deset stávkokazů (což je protizákonné), přijel situaci vyšetřit pracovník místního inspektorátu práce. Stávka je tedy dle všeho dobře zorganizovaná, což je v českém i slovenském kontextu zpráva dobrá, a ne zcela samozřejmá.

Protesty za zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek chystají na druhou polovinu září i polští zaměstnanci několika velkoobchodních řetězců (mj. Carrefouru, Makra nebo Kauflandu). „Máme snad nejnižší mzdy v Polsku,“ vysvětlovala minulý čtvrtek v Gazetě Wyborcze vedoucí odborů Carrefouru.

„Naše pokladní vydělávají 1 200 zlotých (tj. 7 450 Kč) čistého. Pracujeme deset dvanáct hodin. Rezignujeme na přestávky, vedoucí rozhoduje, kdy si můžeme odskočit na toaletu.“ Protože v Carrefouru již jedna neúspěšná demonstrace začátkem měsíce proběhla, odhadují odboráři, že by se akce mohlo jen z této sítě obchodů zúčastnit mezi dvěma a třemi tisíci zaměstnanci.

Případná polská demonstrace přitom bude domácími médii pravděpodobně sledována se sympatiemi stejně jako demonstrace proti šikaně zaměstnanců v obchodních řetězcích, které plánovaným protestům během léta předcházely.

Těžko čekat, že se někdo z českých zemí vydá do Hencoviec nebo Varšavy jen kvůli demonstraci šiček nebo pokladních z hypermarketů. I v České republice se ale ve středu 29. září uskuteční část již ohlášené celoevropské demonstrace proti politice úsporných opatření a za zaměstnanost a rozvoj. Pokud dostáváme od našich sousedů zprávu o tom, že demonstrovat je i ve střední Evropě možné, nabízí se protagonisty těchto protestů v České republice přivítat.