Návrh zákona na poskytování bezplatné právní pomoci předložený ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) svěřuje právní pomoc potřebným pouze do rukou advokátů registrovaných u České advokátní komory. Z poskytování právního poradenství by podle návrhu naopak měly být vyloučeny neziskové organizace.

Proti se ostře postavila ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD), podle níž Pelikán obešel její ministerstvo a nedodržel usnesení vlády. Ministr spravedlnosti naopak tvrdí, že jen plní úkol premiéra Sobotky, a podporu mu v tom poskytl novopečený ministr pro lidská práva Jan Chvojka (ČSSD). Najevo tak vychází spor mezi sociálnědemokratickými členy vlády. Spor je to o to horší, že návrh zákona má zřejmé asociální rysy.

Každá právní porada, kterou podle návrhu budou moci poskytovat pouze registrovaní advokáti, bude uživatele stát stokorunový regulační poplatek či náhradu. Porada přitom má být v maximální délce pouhých 120 minut za rok. To je již při zběžné úvaze naprosto nedostatečný čas na důkladné zpracování složitých případů a efektivní poradu a pomoc. Odměnu pro advokáta v paušální výši 150 Kč za 30 minut (minimální délka porady) bude hradit stát.

Takto zpoplatněná právní pomoc ovšem již nebude bezplatná, ať se stanovenému poplatku bude říkat jakkoli. Plánovaný poplatek se skutečně pro mnohé může stát bariérou k získání právní pomoci, jak upozorňuje Chvojkův předchůdce ve funkci Jiří Dienstbier. A to není zdaleka jediná z problematických stránek návrhu.

Právníci z neziskových organizací mají s právním poradenstvím dlouholeté zkušenosti. Orientují se dobře v problémech lidí, kterým nejčastěji pomáhají, kromě praxe mohou nabídnout i dostatečný čas. Budou komerční právníci, navíc v čase ze zákona omezeném na pouhé dvě hodiny (!), schopni posloužit potřebným stejně dobře? Jeví se to na první pohled jako nepravděpodobné.