Větší zdanění příjmů majetkových elit, tedy kapitálu a zisku velkých korporací, při menším zdanění spotřeby a zaměstnanců, je typická solidarizující levicová alternativa. Trend je nyní ale přesně opačný. Před nástupem vlády Miloše Zemana byla sazba korporátní daně v České republice 39 %, ještě před krizí v roce 2008 činila 24 %. Následující vlády ji dále snižovaly až na dnešních 19 %. Na výplatu dividend je pak uvalena 15% srážková daň.

V nedalekém Maďarsku velké firmy (s příjmy nad půl miliardy forintů) dosud platí také 19 %. Orbánova vláda v listopadu navrhla, že jim ještě významně uleví a zavede sazbu pouhých 9 %. Nelze se divit, vzor pravicových populistů Donald Trump během své kandidatury navrhl snížit sazbu zdanění příjmů firem ze současných 35 na pouhých 15 %. Dlouhodoběji jsou extrémně nízké korporátní daně v Irsku, kde jsou na 12,5 % - kam to vede, ukázal nedávný skandál kolem firmy Apple.

Velké korporace, které inkasují různé investiční pobídky a mají takto podprůměrné daně, současně odvádějí ze svých zisků legálně obrovské miliardy svým vlastníkům do ciziny. To využil český ministr financí Andrej Babiš k tomu, aby navrhl zrušit daň z dividend — prý tak udrží peníze v Česku. Dividendy se nezdaňují ani na Slovensku, tam ale fyzické osoby (akcionáři) z těchto příjmů platí odvody na pojištění. A slovenský ministr financí naopak zvažuje, že zdanění příjmů z dividend zavede, a to na kompromisní úrovni 7 %.

ČSSD ještě před volbami chtěla zvýšenou sazbu z příjmů právnických osob uvalit na vybrané obory firmy, banky, energetiku a telekomunikace (takzvanou sektorovou daň). Vládní praxe sociálních demokratů ovšem zatím vždy směřovala opačným směrem. Nepodpořila ani opakovaný návrh KSČM na zavedení zvýšené druhé sazby daně z příjmů právnických osob 25 % a to pro všechny firmy s obratem nad 10 milionů korun ročně (naposledy na jaře 2016).

Nyní je pro ČSSD zvýšení korporátní daně tématem, kterým se před volbami v příštím roce vymezuje vůči vicepremiérovi Andreji Babišovi. Sektorová daň by ale současnou vládou zjevně neprošla a to i přesto, že se firmy Agrofert přímo netýká. Šéf a majitel hnití ANO se neliší od tradiční pravice, tedy od ODS a TOP 09, která nízké firemní daně vždy hájila. Ukazuje se, že pravicový populismus se tváří jako bojovník s establishmentem, ale v praxi prostě hájí hlavně majetkové zájmy těch nejbohatších.

Pravice argumentuje tím, že zdanění korporací by vedlo buď k útěku investorů, nebo že by daňové náklady firmy naúčtovaly svým klientům. Studie expertů ovšem potvrzují, že ve vyspělých zemích rozhoduje spíše kvalita investičních projektů než samotná sazba daně (zvláště když se moc neliší od sazeb v okolních zemích). Proč by se také kapitál zřekl slepiček, které mu snášejí zlatá vajíčka? Sektorová daň je zpochybňována i z pohledu ústavního principu rovných podmínek, v jiných zemích ovšem existuje, například v Řecku (telekomunikace, dodávky energie) či v Maďarsku (velké řetězce či reklama).

O zrušení zdanění dividend se již pokusil parlament ještě za vlády Petra Nečase. Zatím neúspěšně, byť to podporoval i prozatímní premiér a současný guvernér ČNB Jiří Rusnok. Je třeba ale také připomenout že pokud je akcionářem dlouhodobě právnická a ne fyzická osoba, tak se srážka vyplácených dividend už dnes neprovádí. Významná část peněz za dividendy není reinvestována a může proudit třeba do Lichtenštejnska či Holandska.

Agrofert dlouhodobě výplaty svému majiteli Andreji Babišovi neprovádí, zisk se hromadí na účtech. Kdyby Andrej Babiš ovšem jako fyzická osoba nemusel zaplati srážku 15 % z miliard každoročně rozdělovaného zisku, šlo by o zřejmý střet zájmů. Uvidíme tedy, jak dopadne účinnost zákona o střetu zájmu, který je vicepremiérem Babišem zpochybňovaný jako protiústavní.

Na změnu daňového systému ještě v tomto volebním období je již pozdě. Zdanění zisku z kapitálu se může stát důležitým předvolebním tématem. Stane se Česká republika zemským rájem to na pohled, pokud bude daňovým rájem pro kapitál jako zelené Irsko? Budeme babišizovat zdanění korporací směrem dolů v závodě s Victorem Orbánem?

Infekce „trumponomikou“ jako chaotičtější verze někdejší reaganomiky se může stát trendy. Šiky proti zdanění majetných elit se houfují. My tu však stojíme za opakem — a tím je solidárnější rozdělení daňového břemene, evropská harmonizace daňového základu a zdanění přelévání zisků do daňových úkrytů.