Šalinkarta za 1200 Kč? Nápad, který kulhá na obě nohy
Matúš BónaNávrh nové brněnské koalice na zlevnění ročního kupónu na MHD má zásadní slabiny. Zvýhodňuje totiž jen jednu skupinu obyvatel na úkor těch, kdo do Brna dojíždějí za prací či za studiem, anebo těch, kdo si roční šalinkartu nemohou dovolit.
Zlevnění roční brněnské šalinkarty na 1200 Kč — kdo by to nebral? Obzvlášť když předkladatelé prostřednictvím primátora Jakuba Hrušky a radního pro dopravu Adama Zemka poodhalili některé praktické otázky spojené s provedením tohoto záměru. Ten se tak na první pohled jeví jako celkem uskutečnitelný a stojící oběma nohama pevně na zemi.
Až na to, že při bližším pohledu má dvě velká úskalí. Jedním je okruh beneficientů, druhým pak zdroje — nejen finanční, ale také personální a organizační kapacity potřebné k řešení budoucích obtíží.
Změny dosavadního systému
Připomeňme si nejdříve, jak zvýhodnění roční šalinkarty funguje nyní a v čem jej rozšiřuje a doplňuje návrh na „šalinkartu za 1200“.
Základní cena roční šalinkarty pro cestující ve věku 15 až 65 let činí 4750 Kč. Výjimku v této věkové skupině představují především studenti ve věku 15 až 26 let, kteří mají nárok na poloviční slevu, tedy nyní mají roční jízdné za 2375 Kč. Stejná sleva přísluší také dětem a mladým lidem ve věku 6 až 15 let a lidem ve věku 65 až 70 let.
Cestujícím ve věku 15 až 65 let, kteří nemají nárok na zlevněné jízdné a mají v Brně trvalé bydliště, umožňuje město Brno získat část základní ceny roční šalinkarty zpět. Postup je poněkud komplikovaný, ale jiný způsob by mohl být — mimo jiné z hlediska ochrany spotřebitele — diskriminační vůči ostatním zákazníkům.
V praxi to vypadá takto: Brňanka či Brňan ve věku 15 až 65 let si zakoupí roční šalinkartu za standardní cenu 4750 Kč. Teprve po jejím zaplacení (sic) podá žádost o poskytnutí „ekodotace“ u odboru životního prostředí Magistrátu města Brna. Žádost je součástí elektronického postupu při nákupu jízdenky.
Pokud žadatel kromě trvalého pobytu splňuje i další podmínky, především má zaplacený poplatek za komunální odpad a nemá vůči městu žádné dluhy, je mu do devadesáti dnů žádost schválena a „ekodotace“ ve výši 1425 Kč připsána na účet.
Co nového přináší změna ohlášená zástupci nové radniční koalice? Především se rozšíří okruh osob, které budou moci cestovat městskou hromadnou dopravou bezplatně. Nově do něj mají přibýt děti a mladí lidé ve věku 6 až 15 let a lidé starší 65 let.
Současně by se zvýšila, respektive valorizovala cena základní roční šalinkarty i dalších předplatních a jednorázových jízdenek, a to o inflaci od poslední úpravy cen městské hromadné dopravy v roce 2012, jak uvádí programové prohlášení Rady města Brna. Vzhledem k tomu, že kumulovaná inflace za tuto dobu se blíží padesáti procentům, základní cena roční šalinkarty by překročila 7000 Kč. Obdobně by vzrostly i ceny dalších typů jízdenek.
Cestujícím ve věku 15 až 65 let by pak měl při splnění podmínky trvalého pobytu v Brně, případně i dalších podmínek obdobných těm dnešním, náležet nárok na zvláštní městský příspěvek na roční šalinkartu. Ten by měl mít podobu vratky části již zaplacené ceny, zřejmě prostřednictvím stávající „ekodotace“. Po jejím započtení by konečná cena roční šalinkarty činila právě 1200 Kč.
Opatření má zároveň motivovat dlouhodobé obyvatele Brna, kteří mají trvalý pobyt evidovaný v jiných obcích, aby se k trvalému pobytu přihlásili v Brně. Městu by to mělo přinést vyšší podíl na celostátně vybíraných daních.
Někdo si roční kupón jednoduše nemůže dovolit
A nyní k prvnímu úskalí krásného nápadu: okruhu beneficientů. Připomeňme, že v roce 2025 mělo Brno 404 296 obyvatel přihlášených k trvalému pobytu, z toho 262 227 ve věku 15 až 64 let.
Odečteme-li od tohoto počtu studenty brněnských středních a vysokých škol, kteří zde mají trvalý pobyt a mohou si případnou roční šalinkartu pořídit za polovinu plné ceny, tedy levněji než za cenu po započtení současné „ekodotace“, zbývá přibližně 217 tisíc „úředních“ Brňanek a Brňanů ve věku 15 až 64 let s potenciální potřebou plnocenné jízdenky na městskou hromadnou dopravu.
V rámci této skupiny je odhadem zhruba 45 tisíc studentů. Alespoň dvě třetiny až tři čtvrtiny zbývajících obyvatel (zaokrouhleně 145 až 163 tisíc) bezpochyby využívají brněnskou hromadnou dopravu více či méně pravidelně po celý rok. O levnější celoroční cestování MHD se tak dosud přihlásila jen výrazná menšina (26 až 30 procent) z už tak poměrně úzkého okruhu těch, kdo by měli potřebu i nárok ji využít.
Příčinou zřejmě je — vedle elektronického přístupu ke službě a bezhotovostního platebního styku, který nemusí být všem dostupný či vyhovovat — především nutnost jednorázově uhradit plnou cenu roční předplatní jízdenky při jejím nákupu.
Už současná cena 4750 Kč je pro mnohé natolik zásadním výdajem, že představuje faktickou bariéru v přístupu k této službě. Platí to zejména pro jednotlivce, nemluvě o vícečlenných domácnostech, a to přesto, že se vratka neboli „ekodotace“ vrací do dispozice plátce v řádu týdnů až měsíců. Při výši „vstupního vkladu“ kolem 7000 Kč, kterou lze předpokládat na základě programového prohlášení Rady města Brna, lze očekávat spíše další prohloubení této ekonomické bariéry.
Ač tedy lze v rámci plnění programového slibu „šalinkarta za 1200“ očekávat určité zvýšení zájmu o roční předplatní jízdenky ze strany Brňanek a Brňanů, kteří splňují podmínky pro získání dotovaného jízdného, zjevně se bude i nadále jednat o spíše elitní klub potenciálních beneficientů — těch, kteří už nějakou výhodu mají, a tudíž jim bude ještě přidáno. Většina zákazníků Dopravního podniku města Brna naproti tomu zůstane „čistými plátci“, bez jakýchkoliv dodatečných výhod.
Většina se bude skládat na zvýhodněnou menšinu
Tím se dostáváme k druhému úskalí „šalinkarty za 1200“. V zásadě totiž při jakékoliv parametrické úpravě dosavadního modelu zvýhodnění jízdného MHD prostřednictvím „ekodotace“ budou příspěvek pro menšinu beneficientů financovat všichni ostatní uživatelé.
Jednak přímo prostřednictvím podstatného zdražení, respektive valorizace všech typů jízdenek — lze předpokládat, že i zlevněných variant pro studenty ve věku 15 až 26 let —, jehož výnos poputuje na provoz Dopravního podniku města Brna. Jednak prostřednictvím daní, jejichž podíl je hlavním zdrojem městského rozpočtu, a tedy i prostředků na městské „ekodotace“. A to jak jako plátci daní z příjmů, tak poplatníci v případě DPH.
Je namístě připomenout, že více než sedmdesát tisíc denně dojíždějících a téměř čtyřicet tisíc vysokoškolských studentů z jiných obcí má už jízdné předplaceno. Fakticky je znevýhodňovat až tisícikorunovými rozdíly oproti určité skupině „domácích“ je naprosto neodůvodnitelné.
Veřejná hromadná doprava je jistě jednou ze základních veřejných služeb. Vedení Brna je připraveno do zvýhodnění menšiny jejich uživatelů uvolňovat z rozpočtu částky v řádu stovek milionů ročně. Nebylo by lépe, kdyby tyto částky přímo směřovaly do Dopravního podniku města Brna za dopravní obslužnost a zároveň by se snižoval podíl tržeb dopravního podniku na jeho hospodaření? A tím i ceny jízdného pro všechny, výhledově až po bezplatnou přepravu?
Rubrika „Rozjezd — Linka k pochopení Brna“ vychází s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
