Od 1. srpna v Praze funguje snížené jízdné pro lidi v hmotné nouzi. Nově je bude měsíční kupon stát 165 Kč, zatímco měsíční jízdné vychází v rámci celoročního kuponu na 304 Kč. Jde o krok správným směrem v pomoci potřebným. Současně se však nabízí otázka, zda je tato pomoc dostatečná, případně zda můžeme uvažovat celkově o obecně nižším jízdném v Praze.

Příliš levné nebo drahé MHD?

Pražská hromadná doprava patří dlouhodobě ke světové špičce. V této souvislosti může ledakoho oslovit tvrzení, že tuto kvalitu služeb nebude možné dlouhodobě udržet se současným modelem financování.

Z výroční zprávy Dopravního podniku hlavního města Prahy zjistíme, že provoz MHD stál celkově 24,862 miliardy Kč. Příjem z prodeje kuponů a jízdenek činil 4,049 miliardy a 19,849 miliardy uhradilo Hlavní město Praha jako kompenzaci za veřejnou službu. To znamená, že jízdné je téměř z osmdesáti procent dotováno.

Mimo to však Praha hradí 4,430 miliardy Kč z celkových 11,682 miliardy Kč vynakládaných na investice. Ekonomika Dopravního podniku je tedy primárně založena na veřejném financování, zatímco prodej kuponů a jízdenek je pouze doplněk.

Ve strategickém dokumentu Dopravní plán 2026—2030 se uvádí, že v souvislosti s rozvojem města, nutností navyšovat mzdy zaměstnanců a investovat do zelených technologií bude Dopravní podnik hlavního města Prahy potřebovat značné množství peněz. Zmiňuje přitom i zdražení jízdného.

Pražská hromadná doprava skutečně patří mezinárodně k nejlevnějším v nominální hodnotě, ale pokud bychom přepočítali ceny jízdného na paritu kupní síly, pak by už to tak slavné nebylo. Cena celoročního kuponu činí 3650 Kč, tedy 10 Kč na den, a v této výši se drží od poloviny roku 2015. Vzhledem k inflaci to znamená, že jízdné v Praze každým rokem zlevňuje.

To ovšem rozhodně není argumentem pro zdražování. Na ekonomiku Dopravního podniku nelze hledět optikou účetnictví běžné firmy. Do výkazu zisků a ztrát se totiž nezapočítávají přínosy spojené s hromadnou dopravou. Bez levné a dostupné veřejné dopravy by metropole byla beznadějně ucpaná osobními auty, která by mnohem výrazněji poškozovala vozovky, ale především měla zásadně negativní dopady na zdraví Pražanů, což by s sebou neslo vyšší výdaje na zdravotnictví.

Městská hromadná doprava je zásadně provázaná s rozvojem města. Trasy metra či tramvají ovlivňují další bytovou výstavbu a celkové fungování města. Na Dopravní podnik by se proto mělo hledět jako na součást politiky města a pojímat ho jako integrální a neoddělitelnou součást městské kasy.

Praha kumuluje úspory a šetří na svých občanech

Hlavní město Praha si bezpochyby může dovolit současný model financování hromadné dopravy. A dokonce existuje prostor pro úplné zrušení jízdného nejen pro lidi v nouzi či studenty, ale pro všechny obyvatele města.

Pražská radnice dlouhodobě nezvládá utrácet peníze získané z daní a dlouhodobě kumuluje obrovské přebytky. V současné době má Praha v rezervách neuvěřitelných 183 miliard Kč, tedy 2,3 procenta HDP celé České republiky. Něco takového je nejen nevídané, ale doslova ekonomicky zcela absurdní.

Do metra v řadě stanic zatéká, bydlení v hlavním městě se každoročně zvyšuje asi o deset procent, ale město si ukládá na spořící účty miliardy. Je samozřejmě rozumné vytvářet rezervy pro horší časy, ale Praha tuto hranici dalece překročila. Jestliže dlouhodobě nedokáže vynakládat finance na uspokojování potřeb svých obyvatel, není důvod, aby jí byly poskytovány ze státního rozpočtu takové peníze.

Pokud by se bezplatná městská hromadná doprava navázala na trvalý pobyt, mohla by na tom Praha ještě profitovat. Nyní město získává za každého trvale přihlášeného obyvatele 69 tisíc ze státního rozpočtu. V Praze žije cca 1,6 milionu obyvatel, ale s trvalým pobytem je pouze 1,4 milionu obyvatel. Bezplatná hromadná doprava by obyvatele Prahy bez trvalého pobytu mohla motivovat k přihlášení se, čímž by metropole mohla získat částku kolem 13,8 miliard Kč.

Připomeňme, že z prodeje jízdného inkasuje něco málo přes 4 miliardy. Bezplatná městská hromadná doprava by si tak mohla vydělat nejen na svůj provoz, ale ještě by získala část peněz na další potřebné investice.

Změna není na obzoru

Sleva pro lidi v nouzi na jízdné je vzhledem k finančním možnostem městské kasy nedostatečná, ba i zlomyslná. Jednou z hlavních příčin chudoby v Praze jsou totiž neustále rostoucí náklady na bydlení, které zavinilo město samo svou špatnou bytovou politikou.

Praha dluží svým obyvatelům pomoc v boji s životními náklady. Peníze na to rozhodně má. Chybí však zcela představivost a zejména politická vůle. Nezdá se, že příští volby s tím něco udělají. Ve skutečnosti po nich může být i hůře.

Praha už sice začíná s výstavbou městských nájemních bytů, jenže pražské ANO i ODS — a bez jednoho z nich nepůjde s největší pravděpodobností složit koalici na magistrátu — se nyní shodují, že bytová výstavba by měla zcela podléhat trhu a město by se do ní nemělo zapojovat.

Bydlení tedy bude dál zdražovat a přebytky v městské kase porostou — stejně jako deficit neuspokojených potřeb obyvatel.