Dotace velkochovům a absence kontroly: stát rezignoval na ochranu zvířat
Matěj PomahačČeské vlády dlouhodobě dotují bobtnající velkochovy a současně škrtají ve státních úřadech, které je mají kontrolovat a trestat týrání zvířat. Občanské společnosti a ochráncům zvířat tak zbývají jen protesty a manifestace.
Policie 30. října 2026 obvinila někdejší poslankyni a horlivou stoupenkyni zájmů velkých agroholdingů Margitu Balaštíkovou kvůli podezření z ovlivňování kontrol zlínské krajské hygienické stanice. Podle vyšetřovatelů totiž měla využít svého vlivu k účelovým kontrolám ve firmě svého bývalého manžela. V kauze jsou stíhány tři osoby. Balaštíková vinu odmítá. Odložení z důvodu promlčení se naopak dočkal široce medializovaný případ, v němž podle zveřejněných nahrávek Balaštíková řešila usmrcení psa, který patřil partnerce exmanžela političky.
Pro českou politiku je příznačné, že zatímco první případ zneužití politické moci nad vedoucí úřednicí krajské hygieny představoval pro tehdy opoziční ANO pouze „vážný problém“, nahrávka plánování likvidace psa vyvolala tak masivní vlnu veřejného odporu, že předseda hnutí Andrej Babiš okamžitě zasáhl a političku nechal vyškrtnout z kandidátky.
Obě kauzy odhalily několik důležitých věcí. Jednak to, že lidé citlivě reagují na viditelné ubližování zvířatům a vyžadují rychlou politickou reakci, kdežto méně viditelné systémové selhávání ochrany zvířat získává pozornost obtížněji. Kauza hygienické stanice zároveň připomíná význam institucionální odolnosti kontrolních úřadů vůči politickému tlaku. Personálně oslabené a dlouhodobě podfinancované instituce mají pro takovou odolnost horší podmínky. Vedle krajských hygienických stanic se v případě ochrany zvířat jedná především o Státní veterinární správu (SVS).
Tři dekády škrtů na státní veterině
Státní veterinární správa prošla v posledních třiceti letech zásadní transformací, kdy musela zvládnout náročný přechod na tržní hospodářství a neméně náročný vstup do Evropské unie. Původně byla správa navázána na okresní úřady a fungovala s poměrně hustou sítí okresních veterinárních správ, což usnadňovalo intenzivní dozor nad postupně privatizovaným zemědělstvím, vznikajícím soukromým veterinárním sektorem, ozdravujícími se velkochovy a přípravu legislativy na vstup do EU.
V letech 2000 a 2004 proběhly zásadní reorganizace. Okresy zanikly a nahradily je krajské veterinární správy a jejich územní pracoviště — inspektoráty. Objem kontrolních činností se díky novému evropskému právu výrazně rozšířil. Zaměstnanci Státní veterinární správy přebírali nové agendy v podobě kontrol pohody zvířat (welfare), řešení rostoucího počtu podnětů od veřejnosti, až po krizová řízení spojená s nákazami — například ptačí chřipkou nebo africkým morem prasat. A právě do této doby vlády prosadily první výrazné škrty, které se postupně dotkly desítek procent zaměstnanců.
Je třeba zdůraznit, že práce státního veterináře je velice náročná. Zahrnuje veterinární kontrolu při porážkách zvířat na jatkách, dohled nad vývozem, kontrolu kvality masných produktů a celou agendu státní kontroly nad týráním hospodářských zvířat. Veterináři jsou přitom vystaveni silnému tlaku majitelů chovů či potravinářských provozů.
Další výrazné škrty proběhly za Fialovy vlády, která požadovala „zeštíhlení“ státní správy. Fialovi ministři připravili další rušení pracovních míst inspektorů a veterinárních lékařů. V té době Státní veterinární správa vstoupila do stávkové pohotovosti, v čemž ji podpořila tehdejší opozice i veřejnost.
Škrty totiž přišly právě v době, kdy koalice prohlašovala, že hodlá zpřísnit tresty za ochranu zvířat a zefektivnit dohled nad jatkami. Za státní veterináře se poprvé významně postavili i ochránci zvířat, podle kterých byla nová pravidla pro ochranu zvířat podfinancovaným úřadem nevymahatelná. Plošným škrtům se nakonec podařilo zabránit, ale rušení vedoucích míst už nikoliv, což organizaci kontrolní činnosti dále zkomplikovalo.
Po vstupu České republiky do Evropské unie v roce 2004 měla Státní veterinární správa přibližně 1750 zaměstnanců, na začátku roku 2025 zhruba 1250. Dlouhodobě vázne nábor nových odborníků a prohlubuje se personální deficit kvalifikovaného personálu. Roste počet přesčasů, zástupů a pohotovostí: jen v roce 2021 bylo na přesčasech a souvisejících výdajích zaměstnancům vyplaceno téměř 12 milionů korun a pod tlakem škrtů se rozpadl motivační systém odměňování.
Aby to nebylo málo, nová vláda Andreje Babiše naplánovala letos další škrty. Pro rok 2026 se počítalo se zrušením osmasedmdesáti pracovních míst, redukcí pětatřiceti vedoucích pozic a snížením počtu krajských struktur ze čtrnácti na devět. Odbory Státní veterinární správy opět vyhlásily stávkovou pohotovost a argumentovaly i tím, že dlouhodobě přiškrcený rozpočet instituce neumožňuje vládou avizované a následně schválené plošné zvyšování platů ve veřejné sféře.
Odpor vedl k dílčímu úspěchu: vláda přislíbila Státní veterinární správě dodatečných 20 milionů na platy zaměstnanců a odložení škrtů s tím, že úspor se dosáhne sloučením Státní veterinární správy se Státní plemenářskou inspekcí. K tomu je ovšem třeba změnit příslušné zákony a také je nutné bedlivě sledovat, zdali spojování institucí, rozšiřování agend a škrtání respektive slučování vedoucích pozic nepovede k dalšímu poklesu kvality inspekční činnosti.
Krůček vpřed — a dva kroky zpátky
Rozpočtové a personální škrty ve státních kontrolních institucích současně podkopávají veškeré legislativní posuny v oblasti ochrany zvířat. Nová vláda Andreje Babiše například prosadila změnu v zemědělských dotacích, podle které budou subvence na dobré životní podmínky zvířat — takzvaný welfare — inkasovat i chovy, které předtím dostaly pokuty za týrání zvířat.
Nově bude stačit, aby případná pokuta nepřesáhla 50 tisíc korun — a problémový chov bude moci dotace inkasovat i nadále. Snížení dotace se váže pouze na pokuty nad 50 tisíc korun a zamítnutí dotace na pokuty nad 100 tisíc nebo na spáchání trestného činu při chovu zvířat.
Pokuty nad 50 tisíc korun jsou ovšem v praxi ukládány zcela minimálně. Státní veterinární správa provádí odborný dozor a při zjištění porušení zákona podává podněty a odborná vyjádření. O přestupcích podle zákona na ochranu zvířat proti týrání však rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností; při podezření na trestný čin vstupuje do věci policie.
Ochrana zvířat je tak závislá na dobré součinnosti několika institucí — a právě v předávání informací a dotažení řízení do konce se dlouhodobě objevují mezery. Stávající systém tak příliš často vede k tomu, že ani zjištěné týrání nemá odpovídající sankční a dotační důsledky.
Na tento problém reaguje pozměňovací návrh ke sněmovnímu tisku 174, kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání a další zákony. Do zákona o Policii ČR má být podle tohoto návrhu zakotvena odborná specializace policistů pro předcházení, odhalování, prověřování a vyšetřování trestné činnosti páchané na zvířatech a související kriminality — od týrání a nelegálních množíren přes pytláctví až po neoprávněný obchod s ohroženými druhy. Specializace má zahrnovat metodické vedení, pravidelnou odbornou přípravu, dostupnost policistů s odpovídající odborností a spolupráci s veterinární správou, orgány ochrany přírody a celní správou.
„Trestní sazba je až na konci celého řetězce. Pokud se případ nepodaří odhalit, správně zdokumentovat a odborně vyšetřit, přísnější paragraf sám zvíře neochrání. U těchto případů navíc často nestačí jen znalost trestního práva — policie potřebuje veterinární a biologickou odbornost, znalost pravidel ochrany přírody a u části případů i zkušenost s organizovanou a přeshraniční kriminalitou. Proto chceme, aby taková odbornost nebyla nahodilá, ale byla v policii systémově zajištěna,“ vysvětluje poslankyně a spolupředsedkyně Zelených Gabriela Svárovská, která tento návrh podala.
Podpora továren na maso
Babišova vláda zároveň plánuje další podporu velkochovů. Podle nových vládních pravidel budou moci velké zemědělské podniky od příštího roku získávat státní příspěvky na pojištění hospodářských zvířat. Na podporu velkochovů má jít 200 milionů korun, které uhradí až 30 procent nákladů na pojištění zvířat. Doposud přitom takovou podporu mohli čerpat pouze malí a středně velcí chovatelé — protože ji na rozdíl od kapitálově silných velkopodniků opravdu potřebují.
S tímto argumentem ostatně zpochybňovalo přínos nové dotace ministerstvo financí, které upozornilo, že není na místě dotovat větší podniky v okamžiku, kdy resortu chybějí peníze na lesní a vodní hospodářství a dotování velkochovů nemá žádný zjevný přínos pro potravinovou bezpečnost či zvýšení produkce. Nakonec se státní pokladna spokojila s tím, že resort zemědělství nalezne prostředky na dotování pojištění velkochovů ve svém stávajícím rozpočtu.
O rozšíření podpory velkochovů usiloval již během první vlády Andreje Babiše tehdejší ministr Jiří Milek — současně šéf obřího agroholdingu Úsovsko — který v roce 2018 požádal Evropskou komisi o schválení programu. Ta ovšem při prověřování žádosti otevřela problém starších dotací, neboť některé obří firmy — včetně dceřiných firem holdingu Agrofert — ještě za vedení ministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL) dostávaly neoprávněně peníze z programu určeného pro malé a střední podniky. Komise proto loni nařídila vše vrátit.
Ministr Martin Šebestyán letos zadal právní analýzu těchto případů. Podle zjištění Českého rozhlasu měla analýza doložit, že podniky postupovaly podle tehdejších pravidel a chyboval stát — nikoli příjemci dotací. Šebestyán, který stál dříve v čele Státního zemědělského intervenčního fondu a později v čele Iniciativy zemědělských a potravinářských podniků zastupujících úzkou skupinu největších agroholdingů včetně Agrofertu, dnes postup hájí s tím, že velké firmy žádaly o podporu v dobré víře — a stát se jich jen dostatečně nezastal.
Poslední dárek agrární oligarchii
A právě v tom je zásadní problém. Stát má hájit veřejný zájem a nastavovat stejná pravidla pro všechny, ale nikoli fungovat jako aktivní komplic agrární oligarchie. Současná vláda to dělá zcela nepokrytě: Babišův kabinet aktuálně potvrdil další čtvrt miliardy korun dotací na „podporu zpracování zemědělských produktů a zvyšování konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu“, které jsou určeny výhradně velkým zemědělským podnikům, zatímco malé a střední firmy jsou z programu podpory produkce masa a masných výrobků vyloučeny.
To je další krok k upevňování potravinového systému, v němž mají největší producenti a zpracovatelé výraznou výhodu. Ekonomika velkochovů se opírá o veřejnou podporu, zatímco slabá kontrolní kapacita státu snižuje tlak na důsledné dodržování pravidel welfare. Náklady levné produkce se tak mohou přesouvat mimo cenovku potravin — na veřejné rozpočty, životní prostředí, zdraví lidí i životní podmínky zvířat.
Když stát nefunguje, organizacím na ochranu zvířat nezbývá, než přímými intervencemi a okupacemi velkochovů upozorňovat na rozsáhlé porušování zákonů v některých chovech. Zdánlivě radikální akce totiž upozorňují na to, že jsme to, co jíme, a že zacházení se zvířaty reflektuje naši vlastní humanitu. Požadavek na změnu nespravedlivého systému produkce potravin je tedy naprosto oprávněný.
