Udělení Nobelovy ceny míru jihoafrické soudkyni Navanethem (Navi) Pillayové bylo jednou z mála radostných zpráv poslední doby. Norský Nobelův výbor po loňské blamáži s venezuelskou opoziční političkou Marií Corinou Machadovou, která servilně — a absurdně — předala svou cenu Donaldu Trumpovi, tentokrát vybral moudře.

Na straně utlačovaných

Je jen málo lidí, kteří svou celoživotní dráhou zosobňují zápas za lidská práva a proti genocidě tak jako Navi Pillayová. Měl jsem tu čest pro ni pracovat od roku 2010 do roku 2014, když byla Vysokou komisařkou OSN pro lidská práva. V této funkci osvědčila svůj hluboký humanismus a zásadovost, a to zejména v tématech rasismu a menšin, včetně migrantů. Nebála se přitom kriticky vyjadřovat ani k politice evropských demokracií. Příkladem byla její oficiální návštěva Itálie v roce 2010, během níž navštívila také romská ghetta na okraji Říma a detenční centrum pro migranty. Samozřejmě, že se to tehdejší Berlusconiho vládě pranic nelíbilo.

Jako Vysoká komisařka však Pillayová nebyla jen hlasem antikolonialistického „třetího světa“. Vzpomínám si, jak se otevřeně postavila představitelům afrických zemí v tématu diskriminace osob odlišné sexuální orientace. . Připomínala jim, že jejich povinností je následovat příklad Nelsona Mandely, který pomohl prosadit zakotvení práv LGBT osob v ústavě demokratické Jihoafrické republiky, a neschovávat se pohodlně za veřejné mínění.

Zcela zásadní je přínos Navi Pillayové pro zápas se zločinem genocidy, od Rwandy až po Gazu. Jako soudkyně Mezinárodního tribunálu pro Rwandu měla velký podíl na tom, že tento tribunál ve svém historickém rozsudku roku 1998 jako první mezinárodní soud uznal, že genocidu lze spáchat i znásilňováním a sexuálním násilím.

Nobelova cena pro Navi je však v dnešních těžkých časech také, ba zejména, vyjádřením podpory mezinárodnímu právu a justici. Nobelův výbor se tak jednoznačně staví na stranu mezinárodního řádu založeného na dodržování pravidel, který dnes čelí frontálnímu útoku ze strany těch, kdo jím otevřeně pohrdají, nebo dokonce usilují o jeho demontáž.

Zvítězí ochrana důstojnosti každého člověka, anebo brutální právo silnějšího?

Nemůže nás překvapit, že se Nobelova cena pro Navi Pillayovou — a s ní spojená podpora mezinárodní justice — nelíbí těm, kdo sami porušují lidská práva, nebo se dokonce dopouštějí genocidy. Čím větší je jejich vlastní vina, tím zuřivěji útočí na ocenění i na jeho nositelku.

Podobně by ovšem útočili na každého obhájce či obhájkyni lidských práv. Nejmocnější muž planety reagoval na tuto zprávu vyhrožováním Norsku a tvrzením, že Nobelovu cenu měl naopak dostat on, mimo jiné za svou válku proti Íránu (!). To už je svět úplně naruby: měla by se Nobelova cena míru udělovat za rozpoutání války? Za bombardování dívčích škol?

O Navi Pillayové se Trump pohrdavě vyjádřil, že je „liberální“ (což v jeho pojetí znamená „levicová“), pracuje pro OSN a „nikdo ji nezná“. To poslední je bohužel do značné míry pravda. Žijeme totiž v pokřiveném světě, v němž známe — a jsme nuceni znát — spíše jména různých diktátorů a psychopatů, bez nichž bychom se raději obešli. Díky Nobelově ceně míru však bude Navi Pillayovou přece jen znát mnohem více lidí než dosud.

Nelze se však ubránit dojmu, že Trump a jemu podobní tuší, že jejich skutky zasluhují spíše mezinárodní vyšetřování než mírové ceny. Krátce po oznámení letošního laureáta Nobelovy ceny míru totiž americká vláda oznámila plošné sankce proti Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu — jedinému mezinárodnímu soudu s pravomocí stíhat jednotlivce za genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese.

Těžko říci, zda šlo o odvetu za Nobelovu cenu pro Pillayovou, která v minulosti působila jako soudkyně tohoto soudu, nebo o předem připravovaný krok. Jisté je, že i to je příkladem světa postaveného na hlavu: sankce, které mají být namířeny proti pachatelům takových zločinů, se obracejí proti těm, jejichž úkolem je tyto zločiny vyšetřovat a jejich pachatele soudit.

Sama Navi Pillayová v jednom ze svých prvních veřejných vyjádření po oznámení Nobelovy ceny míru odsoudila americké sankce proti Mezinárodnímu trestnímu soudu a vyzvala USA, aby se vrátily k roli zastánce lidských práv a mezinárodního řádu.

Zápas o mezinárodní právo a justici tedy trvá. Je to zápas o podobu lidského soužití na celé planetě: o to, zda převáží ochrana lidských práv a důstojnosti každého člověka, anebo brutální právo silnějšího. Nobelova cena pro Navi Pillayovou je v tomto zápase symbolickou kapkou na straně dobra a povzbuzením v chmurné době.