Neudržitelně nízké příjmy, opodstatněné výdaje a rekordní schodek — tak lze shrnout návrh státního rozpočtu na rok 2027 předložený v pondělí ministryní financí Alenou Schillerovou (ANO). Podle ekonomů oslovených naší redakcí je schodek důsledkem dlouhodobé neochoty politické elity zajistit dostatečné příjmy.

V roce 2021 hnutí ANO, ODS a Okamurova SPD zrušily superhrubou mzdu. Následně jak za vlády Petra Fialy (ODS), tak i nyní ty samé subjekty blokují jakékoli snahy reformovat daňový systém způsobem, který by přinesl do rozpočtu prostředky na důvodně se zvyšující výdaje.

Podle ekonoma Robina Maialeha z Akademie věd České republiky je návrh rozpočtu bez jakékoliv „ekonomické imaginace“. Špatně nastavené daně zatěžují především pracující a obecně nižší a střední třídu, což brzdí spotřebu a růst ekonomiky. K prosperitě podle Maialeha nijak zvlášť nepřispívají ani navržené výdaje.

„Oblasti, které dlouhodobě formují společensko-ekonomický růst, tedy zejména školství, věda a výzkum, sociální služby, jsou radikálně podfinancovány,“ shrnul Maialeh pro Deník Referendum. Současný dluh nám podle něj navíc nevytváří dostatečně vysokou prosperitu a jeho financování je čím dál dražší.

Velkou část současného problému podle Kamily Fialové, ekonomky ze Sociologického ústavu Akademie věd České republiky, představuje příjmová strana rozpočtu. „Zrušení zdanění superhrubé mzdy a související změny vytvořily trvalý výpadek příjmů přes sto miliard korun,“ uvedla Fialová pro Deník Referendum.

Změna přitom podle ní pomohla nejvíce vysokopříjmovým zaměstnancům, zatímco nízkopříjmoví a střední třída v minulosti čelili inflačním tlakům a propadu reálných mezd. „Není možné nejprve trvale snížit příjmy státu bez odpovídajícího snížení výdajů a potom tvrdit, že vysoké schodky jsou nevyhnutelné,“ komentovala situaci Fialová.

Vysoký schodek je výsledkem klesajících příjmů

V nominálním vyjádření je schodek 389 miliard korun navržený na rok 2027 skutečně rekordní. Vyjma pandemického roku 2021 je navržený schodek nejvyšší v historii České republiky. Ve srovnání s celkem české ekonomiky přesahuje schodek čtyři procenta hrubého domácího produktu.

Podle Jaroslava Borovičky, profesora ekonomie na New York University, je takový schodek vysoký, ale je nutné rozumět tomu, co ho způsobuje. „Výdaje státního rozpočtu jako podíl hrubého domácího produktu zásadně nenarostly, tudíž ‚velikost státu‘ je dlouhodobě stabilní,“ řekl Deníku Referendum.

Před pandemií se příjmy i výdaje pohybovaly kolem šestadvaceti procent hrubého domácího produktu. Návrh na rok 2027 počítá s výdaji okolo sedmadvaceti procent, ale s příjmy jen okolo třiadvaceti procent — odtud čtyřprocentní schodek. A právě příjmová strana podle Borovičky představuje skutečný problém: „Navrhované příjmy jsou dokonce nejnižší za nejméně dvacet let, s výjimkou výpadku v roce 2022 v důsledku energetické krize spojené s válkou na Ukrajině.“

Z dat Eurostatu rovněž vyplývá, že český veřejný sektor jako celek je jedním z nejméně zadlužených v Evropské unii. Nízké zadlužení je podle Borovičky jednou z výhod českého státu. „Současný dluh je poměrně nízký — je stále řiditelný a v tomto ohledu jsme od scénáře podobného řecké dluhové krizi daleko. To se ale může rychle změnit, pokud politická reprezentace nezacelí výpadek příjmů a výdaje zůstanou na současné úrovni,“ uvedl pro DR Borovička.

Máme malý a nefunkční stát

Chtít menší stát je podle ekonoma Borovičky legitimní politický postoj, ale je potřeba si přiznat, že v takové situaci bude stát poskytovat menší sociální zajištění a méně služeb nižší kvality. A financování takových služeb se částečně přesune přímo do domácností. „Není možné chtít velký stát a nízké daně,“ shrnul Borovička.

Ekonom Jaromír Baxa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Deník Referendum upozornil, že ve srovnání s evropskými zeměmi podobné velikosti, například s Polskem nebo Dánskem, do státní kasy vybíráme a z ní vydáváme řádově méně. „Důsledkem je dlouhodobé podfinancování státní správy, veřejných služeb od školství po zdravotnictví a obecně nízké investice,“ uvedl Baxa.

Polská vláda využívá výdaje přesahující padesát procent hrubého domácího produktu k investicím do infrastruktury, obrany, růstu životní úrovně i přechodu na čistou energetiku. Dánský veřejný sektor dosahuje přebytků především díky vysokým příjmům, přičemž ve srovnání s velikostí ekonomiky vynakládá o vyšší jednotky procent víc než české veřejné rozpočty.

Český stát tedy není rozhazovačný, nýbrž právě naopak strukturálně podfinancovaný. Podle ekonoma Maialeha jde o záměrný stav: škrty vedou k dalšímu podfinancování veřejných služeb, což připravuje prostor pro vstup soukromého kapitálu, který tím generuje zisky, ale zároveň poskytuje služby jen těm, kteří si to mohou dovolit.

Růst řady výdajů je opodstatněný, navíc nedostatečný

Podle ekonoma Baxy je tak řada výdajů opodstatněná. „Máme tu zhoršenou geopolitickou situaci, klimatickou změnu, stárnutí populace i globální proměnu ekonomiky — je tedy logické, že řada výdajů roste,“ uvedl Baxa v rozhovoru s Deníkem Referendum a dodal, že některé výdajové kapitoly by měly být ještě vyšší, zejména pak v případě školství.

V nynějším návrhu ale roste kapitola ministerstva školství méně, než je míra očekávané inflace. Kapitola ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj nominálně klesá kvůli ukončení financování z fondů Evropské unie a rozpočet nepočítá s náhradou. Výdaje na vědu a inovace rostou pomaleji než celek českého hospodářství.

Meziroční růst výdajů je zřetelný především u resortů obrany, průmyslu a dopravy. Nejvyšší růst výdajů je pak spojen s navýšením odvodů za státní zaměstnance a s obsluhou státního dluhu. Jen splátka úroků z dluhu vyroste meziročně ze 110 na 130 miliard korun.

„To nepůsobí jako rozpočet země, která chce systematicky investovat do vzdělání, inovací a přechodu k ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, ze které budou těžit všechny regiony,“ zhodnotila výdaje ekonomka Kamila Fialová z Akademie věd.

Návrh sice podle Fialové obsahuje vyšší kapitálové výdaje i více peněz na obranu, není z něj ovšem patrná dlouhodobá strategie, která by propojovala vzdělávání, vědu, inovace a transformaci ekonomiky směrem k činnostem s vyšší přidanou hodnotou. „V návrhu rozpočtu rovněž nevidím přesvědčivou odpověď na náklady klimatické změny, a především na rychlé stárnutí populace, které zvýší výdaje na důchody, zdravotnictví a dlouhodobou péči,“ okomentovala návrh rozpočtu Fialová.

Nízké příjmy táhnou státní rozpočet do dluhů

Podle Robina Maialeha i Jaromíra Baxy není navržený deficit způsoben neobvykle vysokými výdaji, ale spíše rozhodnutím nevybírat určité daně — paradoxně zejména od těch nejbohatších. Český stát daní především práci, mnohem méně pak spotřebu, majetek a kapitálové výnosy.

Z analýzy expertní organizace PAQ Research vyplývá, že kdybychom platili daně jako průměrná země Evropské unie, stát by měl každý rok navíc 351 až 395 miliard korun — což odpovídá celému rozpočtu českého školství nebo plánovanému rozpočtovému deficitu na rok 2027.

Proč tomu tak je? Data o příjmech a výdajích, vztažená k velikosti ekonomiky, ukazují dva zásadní zlomy. První přišel v roce 2020, kdy na začátku pandemie covidu-19 tehdejší Babišova vláda výrazně zvýšila výdaje. Druhou pomyslnou „sekyru“ do státních financí zasekly v roce 2021 pravicové strany: hnutí ANO, ODS a Okamurova SPD zrušily v období krize a bez náhrady zdanění superhrubé mzdy, což přineslo výpadek desítek miliard korun.

Jen pro letošní rok vypočítali ekonomové Institutu IDEA Michal Franta a Daniel Münich výpadek způsobený zrušením zdanění superhrubé mzdy na 122 miliard korun. Zatímco výdaje vyjádřené v poměru k velikosti ekonomiky se po covidovém vrcholu vrátily na svou předpandemickou úroveň, Fialův a ani nynější Babišův kabinet příjmy neobnovily.

Kdyby pravice — tedy ODS, ANO a SPD — superhrubou mzdu nezrušila, mohl by být podle odhadu ekonoma Jaroslava Borovičky rozpočtový schodek nejméně o čtvrtinu menší. Z porovnání dat při započítání inflace a růstu výkonu ekonomiky vyplývá i to, že při úrovni zdanění k roku 2020 by mohl být navržený rozpočet na příští rok vyrovnaný.

Výsledkem podle ekonoma Maialeha není jen jednorázový propad příjmů, ale strukturální deficit. „Při zachování současného stavu veřejných služeb máme podseknuté roční příjmy v řádu několika stovek miliard korun,“ řekl Maialeh Deníku Referendum. Součástí výpadku příjmů jsou podle něj i vyšší desítky miliard v důsledku vylobbovaných daňových výjimek, z nichž zpravidla těží ti bohatší, a to bez výrazného národohospodářského efektu.

Růst platů je nutný pro fungování státní správy

Jedním z vysokých výdajů bude i chystané navýšení platů státních zaměstnanců a další nábor stovek policistů a vojáků. Nejnižší platový tarif má od roku 2027 vždy odpovídat aktuální minimální mzdě, tedy v roce 2027 částce 24900 korun.

„Zvýšení platů samo o sobě nepovažuji za problematické. Pokud stát požaduje kvalitní veřejné služby a potřebuje získat nebo udržet kvalifikované zaměstnance, musí jejich odměňování reagovat na růst životních nákladů i mezd v soukromém sektoru,“ hodnotí plán vlády ekonomka Fialová.

„Pracovat v Praze pro stát hraničí s charitou,“ řekl doslova ekonom Jaromír Baxa Deníku Referendum. Podle něj další škrty v ohodnocení státních zaměstnanců nepřinesou kýžený makroekonomický efekt a povedou jen k dalšímu rozkladu státní správy.

Ekonomka Fialová proto odmítla označit návrh rozpočtu za „projídání veřejných financí“. Platy jsou podle ní sice běžným, nikoli investičním výdajem, ale financují konkrétní veřejné služby — práci učitelů, policistů, vojáků nebo úředníků, což v důsledku přináší kvalitní školství, bezpečnost a dobře fungující veřejnou správu.

Navýšení by podle ní nemělo být plošné, nýbrž zacílené na nízkopříjmové profese. „Plošné procentní zvýšení přináší lidem s vyššími platy největší korunový přínos a má slabší přerozdělovací účinek,“ varovala Fialová. Přesně taková opatření však Babišova vláda chystá.

Navýšení platů státních zaměstnanců lze také chápat jako částečné dorovnání ztráty kupní síly z inflačních let 2021 až 2023. „Krátkodobě mohou vyšší platy podpořit spotřebu domácností, a tím i ekonomický růst,“ argumentuje Fialová a dodala, že „jelikož máme velmi nízkou nezaměstnanost, může se část tohoto efektu promítnout do vyšších cen nebo do silnějšího soupeření mezi státem a firmami o zaměstnance.“

Nápravu přinesou jedině vyšší daně pro korporace a nejbohatší segment společnosti

Oslovení ekonomové se shodují, že navržený schodek rozpočtu není v dlouhodobém výhledu udržitelný. Nápravu je nutné hledat nikoliv v plošných škrtech, ale ve strukturální reformě, která přinese vyšší příjmy z nových nebo zvýšených daní a reviduje nesmyslné výdaje.

Řešením strukturálního deficitu podle Fialové není návrat ke staré superhrubé mzdě ani plošné zvýšení spotřebních daní, které by podle ní zatížilo zejména chudší domácnosti. „Potřebujeme celkovou daňovou a výdajovou reformu: snížit zatížení nízkých pracovních příjmů, lépe zdanit nemovitosti a odstranit nesystémové rozdíly ve zdanění kapitálových příjmů. Větší roli mohou mít také daně z dědictví, negativních externalit nebo škodlivé spotřeby,“ vypočetla možné zdroje Fialová.

„Pokud nemá vyrovnávání rozpočtu způsobit společenské nepokoje, nástup fašismu a ekonomický úpadek, nevyhneme se vyššímu zdanění kapitálových příjmů ani samotné kapitálové držby,“ uvedl Robin Maialeh pro Deník Referendum. Desítky miliard možných příjmů lze podle něj získat zrušením daňových výjimek a na výdajové straně revizí některých neúčelných dotací pro soukromý sektor a oligarchy.

Řadu prostředků vláda využívá k odklonu veřejných zdrojů směrem k české oligarchii. Babišův kabinet vyplácí zemědělské dotace holdingu Agrofert i přes nesouhlas Evropské unie. Hnutím ANO kontrolované ministerstvo zdravotnictví směřuje část výnosů ze zdravotních odvodů do firem Babišova investičního fondu Hartenberg a vláda chystá také zavedení kapacitních mechanismů pro výrobu elektrické energie, což pomůže především uhlobaronům Pavlu Tykačovi a Danielu Křetínskému. Tykač má přitom přímé spojení s Motoristy sobě prostřednictvím finanční podpory Institutu Václava Klause.

Minulá vláda podle Maialeha „potopila“ střední třídu a vybrané ohrožené skupiny, zatímco nejbohatší bohatli tempem jako nikdy předtím. U současné vlády výrazné změny neočekává. Nadále podle něj potrvají samoúčelné debaty o výši schodku, které ignorují skutečně důležitou otázku, zda rozpočet podporuje celospolečenskou prosperitu, nebo nikoliv. „Obecně je dobré pochopit, že občané se neradikalizují kvůli výši schodků, ale když mají pocit, že stát pro ně přestal fungovat,“ uvedl Maialeh.