Univerzita nemá jen vzdělávat a bádat. Má i takzvanou třetí roli: vstupovat do veřejné debaty, přinášet do ní své poznání, kultivovat ji a vysvětlovat složité věci srozumitelně. Je to cenná role dnes možná více než kdy dřív, protože veřejná debata se čím dál častěji obejde bez faktů a pohledu odborníků. Bohulibá třetí role ale nesmí sloužit jako záminka k tomu, aby se pod jméno fakulty schoval soukromý zájem, a z odborného stanoviska se stalo stanovisko určité zájmové skupiny. Takový případ nyní řeší i Etická komise Univerzity Karlovy.

Co se vlastně stalo

Dne 15. ledna 2024 napsal advokát a externí spolupracovník katedry správního práva a správní vědy Právnické fakulty UK František Korbel na Ministerstvo spravedlnosti e-mail s připomínkami k připravované novele soudního řádu správního. V textu výslovně uvedl, že je zasílá „za katedru“ a do kopie přidal vedoucího katedry a tehdejšího proděkana fakulty Jakuba Handrlicu. Je tedy zřejmé, že podání bylo odesláno s jejich vědomím. V pozdější odpovědi na žádost o informace přitom fakulta uvedla, že katedra jako celek o obsahu připomínek nehlasovala a děkan o nich nebyl informován.

Mezi legislativně technickými připomínkami byla jedna s dalekosáhlými důsledky. Korbel navrhl, aby developeři či jiní stavebníci mohli vymáhat náklady řízení po neúspěšných žalobcích, kteří u soudu napadnou jejich stavební povolení. Náklady řízení osobám zúčastněným na řízení — developerům — by tak často platili sousedé, ekologické spolky nebo obce, tedy neúspěšní žalobci.

Do vládní verze novely soudního řádu správního se tato změna nedostala. Novela se po uváznutí ve Sněmovně nedostala ani do prvního čtení. Přesto se totožné znění stalo součástí právního řádu.

Koncem května loňského roku totiž trojice tehdejších koaličních poslanců včetně exministra spravedlnosti Pavla Blažka a předsedy poslaneckého klubu ODS Marka Bendy přilepila tuto úpravu jako pozměňovací návrh k azylové novele. Ta hladce prošla Sněmovnou i Senátem, v srpnu ji podepsal prezident a od letošního ledna se jí řídí soudy. Že se do zákona takto potichu dostal paragraf původně sepsaný pod hlavičkou pražské právnické fakulty, odhalil až vloni v září Deník N.

Proč je tento paragraf nebezpečný

Smyslem nového ustanovení je odradit dotčenou veřejnost od toho, aby se vůbec soudně bránila. Kdo prohraje spor o povolení stavby, nově zaplatí náklady i stavebníkovi. A protože rozhodnutí soudu téměř nelze odhadnout, řada lidí raději žalobu nepodá. Riskovali by nejen svoje vlastní náklady za advokáta a soudní poplatky (obojí museli hradit i dosud), ale nově také náklady developera (který přitom není žalovaným, není tedy procesní stranou).

Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního úřadu je přitom tradičně koncipováno jako spor mezi žalobcem a státem, ne jako spor mezi žalobcem a stavebníkem. Jde o obranu proti nezákonnému rozhodnutí úřadu (který vydal stavební povolení), ne proti stavebnímu záměru souseda. Nová úprava je navíc jednostranná: obdobné právo vůči neúspěšnému stavebníkovi vlastníkům dotčených nemovitostí nedává; nedávalo by to smysl, stejně jako nedává smysl přijatá změna.

Zákon po úpravě nepoškozuje jen vlastníky dotčených nemovitostí, ale také veřejný zájem, zejména ten na ochraně životního prostředí. Na rizika upozornili v Deníku N také advokáti a senátoři, podle kterých může nová úprava fungovat jako strašák, který od podobných sporů odradí hlavně méně majetné žalobce, tedy právě ty, kteří se dnes brání předražené výstavbě u svých domů nebo provozu, který je obtěžuje hlukem a zápachem. Sám způsob, jakým se změna do zákona dostala, tedy přílepkem bez věcné souvislosti s azylovou agendou, je ústavněprávně problematický.

Střet zájmů, který nikdo nepřiznal

František Korbel není běžný akademik. Je advokátem a společníkem kanceláře Havel & Partners, která zastupuje developery a stavebníky, podle Deníku N například Pentu Investments nebo Domo Development. Stejná kancelář pod jeho vedením napsala v letech 2019 až 2021 na zakázku Hospodářské komory současný stavební zákon, tedy předpis, jemuž kritici i Nejvyšší správní soud vytýkali, že jednostranně posiluje pozici investorů na úkor práv vlastníků dotčených nemovitostí. Korbel je zároveň členem Legislativní rady vlády.

Člověk, který pro developery napsal stavební zákon, teď pod hlavičkou fakulty prosazoval další úpravu, jež se jeho klientům hodí. Na samotné připomínce přitom jeho jméno nefiguruje vůbec. Navenek tak vypadá jako stanovisko akademického pracoviště, ne jako názor advokáta zastupujícího zájmy velkého byznysu.

Ani vedoucí katedry Jakub Handrlica není v této věci nestranný. Řadu let působil jako podnikový právník společnosti Net4Gas, která staví plynovody. V roce 2015 za to dostal ocenění Podnikový právník roku a v rozhovoru si tehdy postěžoval, že povolovací předpisy mají „pravidelně za následek zpomalení nebo dokonce znemožnění“ energetických staveb.

Ve své akademické práci se dnes profiluje jako zastánce výstavby jaderných elektráren, v jejichž prospěch se také vyvlastňují nemovitosti. Původní vlastník pozemku rovněž bude riskovat, že bude muset platit náhradu nákladů řízení, pokud podá žalobu proti rozhodnutí o vyvlastnění. Někdejší firemní právník, který si stěžoval, že práva dotčených vlastníků brzdí výstavbu, dnes jako profesor pomáhá tato práva omezovat.

„O klientech jsem nic nevěděl“

Handrlica před Etickou komisí tvrdí, že o Korbelových klientech nic nevěděl. To ale těžko obstojí: že Korbel a jeho kancelář napsali pro Hospodářskou komoru stavební zákon, bylo v oboru správního práva všeobecně známé. Informoval o tom Respekt i Hospodářské noviny, sám Korbel k tomu sepsal odborné články do Bulletinu advokacie a Právních rozhledů, kde výslovně uvádí, že působí v advokátní kanceláři Havel & Partners. O svém autorství zákona mluvil dokonce v podcastu právnické fakulty. Korbel byl přitom už v době příprav stavebního zákona Handrlicovým kolegou na katedře. Tvrdit, že o tom vedoucí katedry zabývající se správním právem nic netušil, není příliš uvěřitelné.

Kromě toho se Handrlica hájí tím, že on sám ve střetu zájmů být nemohl, protože není advokát. I to je zavádějící. Kdo léta hájil zájmy plynárenské firmy a veřejně si stěžoval, že práva dotčených vlastníků zdržují strategické stavby, není nestranným glosátorem téže otázky ani poté, co působení v praxi ukončí a věnuje se pouze práci na univerzitě a v rozkladových komisích. Ministr životního prostředí za Motoristy sobě Igor Červený právě Handrlicu před časem jmenoval do tamní rozkladové komise.

Korbel sám odmítá, že by sporný paragraf s jeho klienty jakkoli souvisel, a změnu hájí jako „narovnání práv“ a věc „elementární spravedlnosti“. O tom, zda je úprava náhrady nákladů řízení věcně obhajitelná, lze vést odbornou polemiku. Jenže o to zde primárně nejde.

Fakulta si to pravidlo už jednou stanovila

Není to poprvé, co právnická fakulta řeší střet zájmů jednoho ze svých akademiků a vedoucích kateder. Obdobný případ řešila Etická komise UK už v roce 2021 v kauze profesora Jiřího Jelínka. Tehdy konstatovala, že posudky zaměstnance fakulty, které nesou institucionální znaky právnické fakulty nebo její katedry a za něž autor bere peníze od třetích osob bez vědomí zaměstnavatele, jsou v rozporu s etickým kodexem. Dodala, že třetí role univerzity a kultivace veřejné debaty jsou nesmírně důležité, ale členové akademické obce by se měli vyhnout tomu, aby budili dojem, že jejich soukromé jednání souvisí s univerzitou jako institucí.

Fakulta na to tehdy jasně reagovala. Její samosprávné orgány, od kolegia děkana přes akademický senát až po vědeckou radu, si vzaly za své stanovisko, podle kterého fakulta jako instituce odborná právní stanoviska neposkytuje, a pokud takové stanovisko napíše její pracovník, jde o jeho osobní názor, který nelze vydávat za postoj fakulty ani jejího pracoviště. Korbel s Handrlicou tedy podle mého názoru neporušili jen obecné formulace etického kodexu, ale i výslovný pokyn vedení fakulty. A po nedávné Jelínkově kauze se těžko mohou vymlouvat, že o něm nevěděli.

Kde vede hranice

Není problém, když akademici ve veřejném prostoru zastávají různé názory na aktuální otázky jejich oboru. Není v rozporu s Etickým kodexem UK, pokud připomínkují právní předpisy jménem svého pracoviště (ačkoliv se i proti obdobným stanoviskům pracovišť PF v roce 2021 vymezila).

Je ale v rozporu s Etickým kodexem UK, aby jménem univerzity odešlo do mezirezortního připomínkového řízení novely zákona stanovisko, které lobbuje za zájmy klientů zaměstnance univerzity a je prokazatelně v rozporu s veřejnými zájmy. To se v projednávaném případě bohužel stalo. Jméno akademického pracoviště nesloužilo k šíření vědeckého poznání, ale k tomu, aby dodalo váhu argumentu ušitému na míru bývalým a současným klientům autorů stanoviska. Etická komise UK má teď šanci říct, že toto žádná třetí role není, a že nikdo si nemůže myslet, že mu projde zneužívání jména fakulty a univerzity k lobbingu za soukromé zájmy.