Vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy plánuje zrušit Ústav translatologie a redukovat jej na „translatologické zaměření“ na příbuzných filologických pracovištích. Mnoho bylo napsáno o tom, proč jde o nešťastný krok, i o tom, že plán byl navzdory tvrzení vedení FF UK oznámen nečekaně a bez jakýchkoli informací, jak má výuka a výzkum v tomto oboru nadále fungovat. Petici proti zrušení Ústavu translatologie podepsalo bezmála 8000 lidí.

Brzy poté, co byla kauza medializována, uskutečnilo se jednání mezi vedením fakulty a ústavu. Obě strany se dohodly na dalším projednání organizačního uspořádání v rámci interní pracovní skupiny. Vedení Filozofické fakulty UK zároveň přislíbilo, že návrh „organizační změny“ Akademickému senátu FF UK na jednání 10. září 2026 nepředloží. Mohlo by se tedy zdát, že translatologie je na FF UK zachráněna. Přesto zůstává budoucnost oboru nadále ohrožena.

Translatologie se neruší, ale…

Vedení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ujišťuje veřejnost, že vzdělávání v oboru ani vědeckou specializaci neruší a že jde jen o organizační změnu. To je ovšem hra se slovy. Co bude tato „organizační změna“ pro obor ve skutečnosti znamenat?

Filologie jako samostatné obory s vlastním specifickým zaměřením budou jen stěží schopny absorbovat translatologické studium jako celek a zajišťovat výuku nejen uměleckého, ale například i odborného či audiovizuálního překladu, konsekutivního i simultánního tlumočení, předmětů společného translatologického základu či nových technologií v překladu a tlumočení.

Pokud jde o studující, ti mají zaručenou možnost řádně dostudovat obor, do něhož jsou zapsáni. Jestliže však příští akademický rok nebude ústavu povoleno vypisovat přijímací zkoušky, bude to významná překážka v kariérním směřování těch, kdo aspirují na navazující magisterské studium na tomto pracovišti či dokonce na práci tlumočníků v evropských institucích, které u uchazečů požadují titul v oboru konferenční tlumočení.

Vedení fakulty avizuje další jednání, je však nepochopitelné, že tyto otázky — včetně očekávaných úspor, jejichž odhad vedení dle vlastních slov v současnosti stále nemá k dispozici — nebyly vyřešeny předtím, než bylo rušení oficiálně oznámeno.

Pochybné argumenty vedení fakulty

Nejasnosti panují i ohledně důvodů, proč má být zrušen právě Ústav translatologie. Podle vedení fakulty ústav „funguje nyní do značné míry paralelně k ústavům, které nabízejí vzdělávání ve stejných evropských jazycích”. Shod je však mezi oběma obory jen málo, a předměty tlumočnické či obecně translatologické se na filologiích — s výjimkou uměleckého překladu — nevyučují vůbec. A existuje-li prostor k redukci údajných duplicit, proč rovnou rušit celý specializovaný ústav?

Dalším z problémů, které se údajně „dlouhodobě nedaří uspokojivě řešit“, má být „nízká efektivita výuky“ a „nevhodně nastavené studijní plány“. Závěry Rady pro vnitřní hodnocení UK — orgánu nadřazeného fakultě — z roku 2023 hovoří naopak o „tradičně výborně zajištěném studijním programu“ a shodují se na doporučení „pokračovat v pozitivním trendu výborně zajištěného studijního programu“. Proč tedy toto výrazně negativně vyznívající hodnocení ze strany vedení fakulty?

Obdobně negativně jsou fakultním vedením hodnoceni akademičtí pracovníci Ústavu translatologie, a to na základě publikačních výsledků. Translatologie má však z hlediska publikačních výstupů svá specifika. Například na takzvaných uměleckých výsledcích se vyučující z translatologie podíleli v loňském roce přibližně jednou pětinou z celé fakulty.

Kvalita výuky a tvůrčích výstupů je ve vyjádření vedení opomíjena, jako kdyby univerzita byla výhradně výzkumnou institucí. Bibliometrické hodnocení, založené především na počtu publikací a citací, je navíc dlouhodobě kritizováno jako nevhodný nástroj pro humanitní a společenskovědní obory.

Překlad a tlumočení jsou třeba víc než kdy dřív

Vyloženě absurdní je pak logika, dle níž musí být zvýšení nedůstojně nízkých mezd a rovné odměňování vykoupeno zrušením významného pracoviště, které se vyznačuje vysokou uplatnitelností absolventů, intenzivním propojením s profesní i veřejnou a kulturní sférou a je — jako svého druhu jediné v České republice — členem mnoha prestižních mezinárodních oborových sítí.

Taková logika ukazuje na širší problém, kterým je zoufalé podfinancování humanitních a společenskovědních oborů. Je smutným údělem zejména humanitních a sociálních věd, že jejich témata často společností rezonují, avšak jejich hlasu málokdo naslouchá. Avšak právě v době, kdy se svět dramaticky proměňuje, potřebujeme kompetentní odborníky, kteří dokáží změny vyhodnocovat a reagovat na ně. Pole pro rozvoj a zkoumání překladu a tlumočení se v éře pokračující globalizace a překotného technologického vývoje nezužuje — právě naopak.

Překlad a tlumočení úzce souvisejí s otázkami lidských práv a rovného přístupu ke vzdělání, informacím i veřejným službám. Pro malou zemi s takzvaným malým jazykem jsou zároveň jedním z nástrojů, jak si udržet postavení v mezinárodním prostoru. Translatologie proto potřebuje stabilní institucionální zázemí, které jí umožní i nadále reagovat na rychlý vývoj oboru. Samotné rozdělení oboru do dílčích zaměření ani vznik meziústavního centra bez vlastní institucionální autonomie nemohou takové zázemí nahradit.

Humanitní a sociální vědci jsou na nutnost neustálého obhajování vlastní existence zvyklí. Je však velmi bolestné, musí-li se obhajovat před vedením své vlastní instituce, od níž by naopak v tomto boji očekávali podporu.