Stavební zákon doputoval do Senátu. Formálně jde o novelu, rozsahem změn je to ale fakticky nový zákon. A hlavně nejde jen o stavební zákon — je to obří balík změn, který aktuálně zasahuje už do pětapadesáti zákonů. V některých z nich, zejména v zákoně o ochraně přírody a krajiny nebo v památkové péči, jde o největší změny od sametové revoluce.

Aktuální novela stavebního zákona vychází z verze stavebního zákona z doby první Babišovy vlády, kterou si na základě memoranda mezi ministerstvem pro místní rozvoj a Hospodářskou komorou připravili developeři sami pro sebe. Senát tehdy zákon jednomyslně vetoval.

Následně připravili ministři Ivan Bartoš a Petr Hladík kompromisní novelu stavebního zákona a zákon o jednotném environmentálním stanovisku. Ty byly nad rámec standardního legislativního procesu pečlivě projednány i s tehdejší opozicí — právě proto, aby se stavební zákon po mnoha předchozích změnách už znovu neměnil. Sněmovna ho odsouhlasila drtivou většinou, včetně téměř všech poslankyň a poslanců ANO a SPD.

Navzdory tomu začalo ANO už před volbami slibovat další novelu stavebního zákona. A svůj slib splnilo — novelu rozeslalo poslancům v pátek odpoledne těsně před Vánoci, ještě dříve, než byla jmenována vláda. Ta byla jmenována v pondělí a hned v úterý stavební zákon schválila.

Legislativa stylem „pejsek a kočička vařili dort“

Při projednávání ve Sněmovně byl nejprve připraven souhrnný pozměňovací návrh, následně z něj vznikl komplexní pozměňovací návrh a k němu ještě další dílčí pozměňovací návrh, který opravuje některé chyby. Návrh zákona se tak neustále měnil pod rukama a téměř nikdo z poslanců a poslankyň neměl reálnou možnost se se všemi změnami seznámit, natož dohlédnout jejich důsledky.

Celý obří balík legislativních změn vznikal tak, že do něj zasahoval kdekdo. Na druhou stranu na připomínky mnohých, včetně oficiálních připomínkových míst, nebyl brán ohled. Výsledkem je legislativní zmetek, který podle všeho nebude dobře fungovat ani pro svůj deklarovaný cíl — zrychlit povolování staveb. Zato výrazně oslabuje ochranu přírody, kulturního dědictví, veřejného zdraví i práva běžných lidí.

Do Senátu tento revoluční balík změn dorazil bez autorů, bez informace, kdo změny zadal a zaplatil, bez lobbistické stopy, bez řádného připomínkového řízení a vypořádání odborných připomínek, bez kontroly Legislativní radou vlády, bez posouzení dopadů (RIA), bez dat, analýz a bez znalosti skutečných problémů praxe. Tedy bez základních podkladů, které by umožnily posoudit, zda jsou navrhované změny vůbec potřebné, jaké budou jejich dopady a komu budou ve výsledku sloužit.

Ne. Takhle by se zákony v demokratické zemi opravdu připravovat a schvalovat neměly. Kdo a proč tedy stavební zákon připravil? A jaké změny přinese?

Nejen Praha: konec ochrany památek UNESCO?

Je veřejným tajemstvím, že jedním z důvodů vzniku novely stavebního zákona je pražský Metropolitní plán — přesněji jeho výšková regulace v Pražské památkové rezervaci a jejím ochranném pásmu. Metropolitní plán, který po dlouhých letech příprav začne platit 1. září tohoto roku, je sice velmi vstřícný vůči developerům, ale nepodařilo se do něj prosadit navýšení výškových limitů v Pražské památkové rezervaci a jejím ochranném pásmu. Ty totiž památkáři uhájili. A právě o tuto pravomoc je má připravovaná novela připravit.

Plošná ochrana našeho kulturního dědictví se de facto ruší, a to včetně ochrany území, která jsou součástí světového dědictví UNESCO. Památkářům mají zůstat závazná stanoviska pouze pro jednotlivé kulturní památky a jejich ochranná pásma. Pokud novela projde, půjde o největší zásadní zásah do celého systému památkové péče od sametové revoluce.

Ochrana přírody pod palbou

Lépe nedopadne ani ochrana přírody. Ruší se zákon o jednotném environmentálním stanovisku — po pouhých dvou letech jeho fungování, právě ve chvíli, kdy se ho úředníci naučili používat a začali koordinovat například ochranu půdy, vody či ovzduší. Jednotné environmentální stanovisko je navíc součástí cílů a úkolů Národního plánu obnovy. Není proto jisté, zda jeho zrušení nebude mít dopad také na čerpání miliard z Evropské unie.

V případě povolování staveb se tak ruší obecná ochrana přírody, včetně ochrany přírodních parků. Zůstávají chráněny pouze národní parky, chráněné krajinné oblasti, maloplošná zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma.

Ale ani nejcennější části naší přírody — národní parky — nemají mít klid. Pozměňovacím návrhem Motoristů, který prošel i díky hlasům poslanců ODS, vznikla výjimka pro zastavitelná území v ochranných pásmech národních parků. Do vzdálenosti 150 metrů od zastavitelného území nově nemusí být vyžadován souhlas správy národního parku. Člověk nemusí být zrovna paranoidní, aby se ptal: proč asi?

Za domem vám může vyrůst cokoli. Třeba spalovna nebezpečného odpadu

A nejde „jen“ o přírodu a kulturní dědictví. Napříč zákonem se osekává prakticky vše, co by mohlo stát v cestě výstavbě — včetně hygienických limitů nebo práv občanů. Lidem, kteří vlastní nemovitost, se výrazně zkracují práva. Zkracují se lhůty pro podávání námitek a odvolání a omezuje se jejich obsah.

Omezuje se dokonce i možnost a rozsah soudní ochrany. Zákon tak fakticky vytváří občany dvou kategorií: ty, kteří chtějí stavět, a ty, kteří už postavili. Přičemž těm druhým výrazně zkracuje práva ve prospěch těch prvních.

Zákon navíc zavádí speciální kategorii tzv. vyhrazených staveb. Kromě významných staveb dopravní a energetické infrastruktury do ní nově přibývají také stavby a soubory staveb s převažující funkcí bydlení nad 10 000 m² — tedy velké developerské projekty. A díky pozměňovacímu návrhu také například spalovny nebezpečného odpadu. Tyto vyhrazené stavby bude povolovat nový centrální „superúřad“, a to bez možnosti odvolání, respektive správně právně řečeno rozkladu.

Pokud vám tedy za domem bude vznikat obří developerský projekt nebo dokonce spalovna nebezpečného odpadu, budete se na to podle nových pravidel moci jen dívat. A stejně tak obec, na jejímž území má taková stavba vzniknout, nebude mít prakticky možnost ji ovlivnit. Tyto stavby totiž nově nebudou muset být v souladu s územním plánem. Ten se bude moci změnit až poté, co bude stavba povolena.

Developeři nechtějí čekat

A proč to všechno? Hlavním deklarovaným cílem je zrychlení povolování staveb. To ale s největší pravděpodobností nenastane. Podle dostupných údajů 67 procent pracovníků stavebních úřadů totiž nechce přejít do nového systému. Hrozí tak, že se celý systém naopak zasekne.

Už k 1. lednu příštího roku ale vznikne centrální „superúřad“, který bude povolovat velké developerské i státní projekty. Jak na senátním výboru uvedl ministr Havlíček, jsou připravené bytové a další projekty, které „by neměly čekat“.

A právě tady je skutečná podstata celé novely. Pod záminkou zrychlení povolování staveb má umožnit povolit developerské projekty, které by za současných pravidel neprošly. Bez ohledu na škody, které mohou přinést našemu životnímu prostředí, kulturnímu dědictví, veřejnému zdraví nebo právům lidí, kteří už v daném místě žijí.

Výstavba se má stát hlavním zájmem chráněným zákonem. Přitom Listina základních práv a svobod garantuje právo na příznivé životní prostředí. Právo na to, aby někdo postavil developerský projekt hned za vaším plotem, v ní ale nenajdete.