Když jsem se v červnu rozhodla rezignovat na funkci vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny, nebylo to proto, že bych měla pocit, že je práce hotová. Právě naopak. Rozhodla jsem se odejít ve chvíli, kdy se začala měnit samotná podstata této funkce.

Vznik pozice vládní zmocněnkyně byl jedním z důležitých kroků při naplňování Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů 2021—2030. Smyslem této funkce bylo koordinovat romskou agendu napříč státní správou. Po rozhodnutí převést většinu pracovníků na Ministerstvo práce a sociálních věcí a další na jiná ministerstva ale hrozí, že se romská agenda rozmělní a začne být primárně vnímána jako sociální téma.

Obavy ve mně vyvolává také jmenování nové vládní zmocněnkyně, která současně zastává funkci náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Vzhledem k tomuto personálnímu propojení může být výkon funkce vládní zmocněnkyně ovlivňován prioritami jednoho resortu, přestože právě Ministerstvo práce a sociálních věcí dlouhodobě nenaplňuje Strategii romské integrace v dostatečném rozsahu.

Romská agenda nikdy nebyla jen o sociálních otázkách. Týká se lidských práv, vzdělávání, kultury, zdraví, zaměstnanosti, bezpečnosti, historické paměti i obecně postavení Romů ve veřejném životě. Ve hře je zachování toho nejdůležitějšího, co se během posledních let podařilo rozvíjet — meziresortní spolupráce.

Participace v praxi

Když jsem byla v prosinci 2022 jmenována historicky první vládní zmocněnkyní pro záležitosti romské menšiny, nepřebírala jsem fungující úřad. Na rozdíl například od Slovenska, kde má tato funkce dlouhou tradici i silné institucionální zázemí, jsme v České republice začínali od nuly.

Dostala jsem zkrácený úvazek, dvě asistentky rovněž na zkrácený úvazek, židli a počítač. Mým úkolem bylo vytvořit systém, který dosud neexistoval. Propojit ministerstva, (pro)romské organizace, odborníky, občanskou společnost, samosprávy i další instituce.

Od začátku jsem si stanovila několik priorit. Posílit participaci Romů a Romek. Otevírat témata, která se jich týkají, na nových úrovních veřejné debaty. Posílit komunitní práci a komunitní organizování. A především ukázat, že Romové nemají být objektem veřejných politik, ale jejich spolutvůrci.

Právě proto byla pod mým vedením přijata definice participace Romů Radou vlády pro záležitosti romské menšiny. Vedle zapojování Romů do poradních orgánů státu jsme podporovali vznik nových platforem pro dialog mezi veřejnou správou, samosprávami a romskou menšinou.

Podporovali jsme místní lídry, komunitní organizování i neformální vzdělávání. Ve spolupráci s Ministerstvem školství vznikla výzva PRO-ROMA v rámci OP JAK v objemu 380 milionů korun. Vycházela z potřeb samotných Romů a podpořila desítky projektů po celé republice (vzdělávací, poznávací, sportovní aktivity jako např. program Mongaguá a další projekty).

Velkou pozornost jsem věnovala také vzdělávání jako celku. Spolupracovala jsem na začleňování romské historie, kultury a témat soužití s menšinami do rámcových vzdělávacích programů a vytvoření vzorových školních vzdělávacích programů. Nyní by se mělo pracovat na metodách začlenění tohoto programu do praxe ve školách. Považuji za důležité, aby děti vyrůstaly s vědomím, že romská historie je přirozenou součástí historie České republiky. Nejde o výuku „o Romech“, ale o kvalitnější vzdělávání všech dětí.

Předsudky samy nezmizí

Možná mě během výkonu funkce nejvíce překvapilo, jak málo jsou někteří čeští politici a političky zvyklí setkávat se s Romy jako s partnery, odborníky nebo lidmi ve vedoucích funkcích.

Sama jsem přitom měla zkušenosti z evropského prostředí. Už téměř před dvaceti lety jsem jako národní koordinátorka Evropského roku rovných příležitostí pro všechny spolupracovala s představiteli evropských institucí i vlád různých zemí, kde je zastoupení Romů běžnější. O to více mě překvapilo, že i dnes se v českém veřejném prostoru stále setkáváme s představou, že vzdělaný a sebevědomý Rom je spíše výjimkou než samozřejmostí.

I proto jsem považovala za zásadní prosadit přijetí definice anticikanismu, tedy protiromských postojů. Nestačí odsuzovat jednotlivé nenávistné výroky. Je potřeba umět pojmenovat také předsudky a bariéry, které se promítají do fungování institucí, škol, médií nebo veřejné správy.

Přijetím definice práce neskončila, ale naopak začala. Teď je potřeba, aby se definice promítla do vzdělávání učitelů, úředníků, policistů, zaměstnanců veřejné správy i dalších profesí. Jako zmocněnkyně jsem spolu s kolegy připravila projekt na vzdělávání pedagogů, lékařů a úředníků.

Velkou část své práce jsem věnovala také připomínání romského holocaustu z pohledu potomků přeživších. S akademickou obcí a potomky jsme společně uspořádali česko-německou konferenci věnovanou jejich odkazu, podíleli jsme se na plánování úprav pietního místa v Letech u Písku podle přání potomků a podařilo se nám podepsat memorandum o vzniku Centra Romů a Sintů v Praze.

Velkou ctí pro mě bylo vystoupit na pietní ceremonii v Osvětimi jako historicky teprve druhá zástupkyně Romů z České republiky.

Podařilo se také prodloužit lhůtu pro podávání žádostí o odškodnění žen, které byly v minulosti protiprávně sterilizovány až do 4. ledna 2027. Vedle legislativní změny jsme na Úřadu vlády podpořili organizace, které ženám pomáhaly s dokumentací, právním poradenstvím i samotným podáním žádostí. S ministerstvem zdravotnictví, veřejným ochrance lidských práv a občanskými organizacemi jsme také několikrát jednali o tom, aby byl proces odškodňování rychlejší, jasnější a citlivější k obětem.

Součástí mé práce byla také podpora krajských koordinátorů pro romské záležitosti, rozvoj pozice zdravotně sociálních asistentů, spolupráce s Policií České republiky, vznik Garanční rady Muzea romské kultury, ocenění Roma Friendly Company v rámci Ceny Charty diverzity, putovní program Roma Road Show nebo příprava metodiky pro anonymizovaný sběr etnických dat. Bez kvalitních dat totiž nelze objektivně hodnotit dopady investovaných finančních prostředků ani plánovat a zavádět účinná řešení.

Demokracie potřebuje romský hlas

Současné změny, včetně rozpadu odboru ochrany lidských práv a menšin Úřadu vlády ČR, jsou pro mě mementem historické zkušenosti Romů — o zásadních otázkách, které ovlivňují naše životy, se příliš často rozhoduje bez našeho hlasu. Nyní i část většinové společnosti mohla na vlastní kůži poznat, jaké to je být vyloučen z procesu rozhodování.

Rozhodnutí zůstat součástí poradních orgánů vlády, nebo naopak působit mimo ně, je legitimní volbou každého jednotlivce. Respektuji všechny, kteří se rozhodli pokračovat ve své práci uvnitř těchto struktur, stejně jako ty, kteří hledají jiné cesty, jak prosazovat ochranu lidských práv a zlepšovat postavení Romů v České republice. Tyto přístupy se nevylučují. Role se mohou měnit, společný cíl by však měl zůstat stejný.

Po rozhodnutí vlády převést většinu pracovníků na Ministerstvo práce a sociálních věcí a další na jiná ministerstva došlo k oslabení mandátu této funkce i jejího původního směřování. Podařilo se však zachovat její působení na Úřadu vlády ČR a vytvořit připomínkové místo. O budoucím institucionálním ukotvení této agendy nyní rozhodne především schopnost jednotlivých institucí spolupracovat, přístup nové zmocněnkyně a aktivita členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

K posílení odborného zázemí této agendy byl dlouhodobě připravován projekt v rámci Norských fondů, na který byl získán příslib financování. Jeho realizace by mohla vytvořit stabilnější podmínky pro systematickou podporu romské menšiny v současném institucionálním uspořádání a zároveň položit základ pro budoucí posílení postavení vládního zmocněnce.

Součástí připravovaného programu Norských fondů bude také rekonstrukce budovy budoucího Centra Romů a Sintů. Tento projekt vznikal především z iniciativy Čeňka Růžičky a Rudolfa Murky, potomků přeživších romského a sintského holokaustu. Věřím, že se tentokrát podaří projekt úspěšně dokončit a Česká republika získá důstojné místo připomínající romské a sintské oběti holokaustu přímo v Praze. Takové místo je důležité nejen pro potomky přeživších, ale pro celou společnost. Je symbolem historické paměti, odpovědnosti a úcty k lidské důstojnosti.

Na podzim nás čekají komunální volby. Doufám, že v nich bude kandidovat více Romů a Romek než v minulosti. Ne proto, že by měli zastupovat pouze romskou menšinu, ale proto, že každá životní zkušenost obohacuje veřejnou debatu. Česká společnost potřebuje, aby v ní zaznívalo více různých hlasů. A romský hlas mezi nimi nesmí chybět.