Romové jsou politicky aktivní již od 90 let. Úspěch přinesou mladí a vzdělaní

Tomáš Ščuka

Politická a občanská angažovanost Romů není fenoménem poslední doby. Romové jsou aktivní již celá desetiletí, na cestě k úspěchu však musejí překonávat obtížné společenské překážky, upozorňuje Tomáš Ščuka.

O politické a občanské angažovanosti Romů se hovoří čím dál tím častěji, zejména pak v předvolebním období. Obvykle je Romům vytýkána nízká volební účast včetně minimální snahy politicky participovat. Do jaké míry se ale takové názory blíží skutečnosti, zůstává otázkou. Lépe řečeno, velkou neznámou. Neexistují totiž žádná věrohodná data, žádné studie ani analýzy, o něž bychom se mohli objektivně opírat.

Podobně neověřená informace proto směřuje do veřejného prostoru i od některých aktivních Romů. Ti hovoří o jakémsi probuzení v romské komunitě a nárůstu počtu romských kandidátů do podzimních komunálních a senátních voleb. Jedná se o nepodloženou informaci, s velkou pravděpodobností mylnou.

O tom vypovídá i nedávná analýza online serveru Romea, která se týká romských kandidátů do letošních komunálních a senátních voleb. Podle odhadů kandiduje v České republice v různých politických stranách a uskupeních více než 150 Romů. Tito kandidáti se určitě nevyrojili mimovolně jen u příležitosti podzimních voleb. Mnozí z nich již v minulosti kandidovali, někteří mají osobní zkušenost s komunální politikou v předchozím období.

Sto padesát romských kandidátů se může ve srovnání s celkovým počtem uchazečů zdát jako kapka v moři. Pokud se ale jen na moment vžijeme do prostředí romské komunity, pochopíme, že nejde o malé číslo. Ba naopak. Život v chudobě, hluboká letargie a legitimní sociální izolace od většinové společnosti vede u Romů k pocitu odlišnosti a méněcennosti.

Tím vším vznikají i společenské rozdíly, romská komunita je vnímána většinou jako skupina občanů druhé kategorie. Takto nízké sociální postavení Romů žádnému romskému kandidátovi potřebné sebevědomí pro politickou angažovanost opravdu nepřidá. Vyžaduje to od něj odvahu, naštvanost i výrazný projev vůle měnit věci veřejné k lepšímu.

Mladí vzdělaní lidé s inovativními pohledy k řešení romské integrace představují naději pro vyšší politickou participaci Romů. Foto CEU

Nelze opomenout ani mediální pozornost jako nepostradatelnou součást jakékoliv politické kampaně. Té se však romským kandidátům nedostává. V majoritních médiích jim nikdo neposkytuje žádný výrazný prostor. Vše zůstává na romských periodikách, jež pro svůj nízký rozpočet mají i velmi omezenou distribuci. Tato mediální ignorance romských témat podporuje šíření mýtů a stereotypů a následně i politickou lhostejnost ze strany Romů.

Osobně se domnívám, že se Romové dlouhodobě snaží o občanskou i politickou participaci na věcech veřejných. Reálné příležitosti pro ně však nepřicházejí. K tomu, aby mohl politik řešit otázky romské komunity, potřebuje vedle vzdělání i znalost jejího prostředí. Po roce 2000, kdy se romské otázky outsourcovaly na pro-romské neziskové organizace, jsou tyto potřebné specifické znalosti dlouhodobě podceňovány. Několikaleté značné investice do řešení romské integrace i proto nepřinášejí žádné hmatatelné výsledky.

Namísto cílových skupin (Romů žijících v sociálně vyloučených lokalitách) benefitují z investic konkrétní pro-romské organizace, jimž peníze přinášejí zajištěnou pracovní kariéru. Ovšem v médiích, která opakovaně píší o neefektivitě investic na integraci Romů, míří negativní kritika pouze a jen na Romy. Je podpořená stereotypizace ve společnosti Romů, i když zodpovědnost za promarněné investice by měli nést čerpající.

Roky trvající nepřínosný přístup, tolerovaný vládou i obcemi, vyvolává v romské komunitě nespokojenost a silné obavy z budoucnosti těchto lidí, rodin a dětí, kterým hrozí, že spadnou na ještě hlubší sociální dno, než na kterém se nacházejí nyní.

Dlouhodobý flegmatický přístup jednotlivých vládních politik k takto závažnému společenskému problému přesvědčil Romy o nutnosti politické angažovanosti. V posledních letech tak roste počet romských zájemců o aktivní politiku. Sociální sítě a některé probíhající online kampaně mohou budit dojem, že aktivita Romů přichází spontánně až v letošních volbách. Ale není tomu tak.

Romové kandidují pravidelně od 90. let. Kvůli absenci dat, i nulovému mediálnímu zájmu to pouze a jen společensky nevnímáme. Prezentaci romských kandidátů limitují také omezené nebo téměř žádné finanční prostředky na kampaň.

Velmi pozitivní je nárůst množství romských středoškoláků a vysokoškoláků. Tato skupina perspektivních mladých lidí, představující inovativní pohledy k řešení romské integrace, je hybatelem naděje pro vyšší politickou participaci Romů. Někteří z nich letos kandidují do komunálních voleb. Jejich cesta za uplatněním není lehká, a proto si zaslouží podporu ve volbách napříč společností. Jsou to lidé, kteří ve svém volebním programu myslí na všechny skupiny obyvatel. Jsou to lidé bez minulosti s obrovskou motivací měnit mezilidské vztahy a hodnoty ve společenském prostředí.

I Romové si přejí kompetentní romskou reprezentaci a nepodpoří rádoby romské politiky starší generace spoléhající na skvěle padnoucí oblek a frázovité omílání sociálních témat jakožto klíčový předpoklad úspěchu.

Obtížná cesta, kterou se někteří kandidáti rozhodli vydat, vymanit se ze společenského dna a uspět, je to, co si zaslouží společenské uznání.