Město Cheb plánuje obří průmyslovou zónu. Na 140 hektarech orné půdy má vzniknout montážní závod nákladních mercedesů a jeho subdodavatelů. Zahájení provozu hlavní montážní linky je plánováno na rok 2029.

Průmyslová zóna má vyrůst na poli v majetku radnice. Pokud ho však Cheb neosází průmyslovými halami, ale z devadesáti procent polní topnou biomasou a na deseti procentech plochy bude sbírat a ukládat solární teplo, pole mu vyrobí 69 procent roční spotřeby tepla v dálkovém vytápění.

Pro výrobu zbývajících 31 procent tepla pak bude stačit vypěstovat biomasu již jen na necelých dvou takových polích — bez tepla ze slunce by jich bylo zapotřebí pět — a Cheb bude mít dálkové vytápění plně bez fosilních paliv. Celých padesát procent potřebného tepla přitom vyrobí čistě ze slunce.

Kouzlení s čísly

Ze státní studie, která to dokládá, vyplývá ještě jeden zásadní důsledek: veškeré takto vyrobené teplo pro dálkové vytápění v Chebu bude o třetinu až polovinu levnější než dnes. Stát to ale před občany zatajil, aby dál mohl plánovat stavbu průmyslové zóny. Provedl to tak, že do výpočtu ceny tepla nezahrnul investiční dotace, které běžně zlevňují obnovitelné projekty o třicet až šedesát procent a každý ekonom s nimi počítá. Teplo tak státu vyšlo naopak o čtyři procenta dražší než dnes.

I to je paradoxně skvělý výsledek. Zdražení o čtyři procenta bez jakýchkoli dotací je totiž zanedbatelné. Ceny fosilních paliv kolísají mnohem výrazněji. Navíc slunce a biomasa již budou zdražovat jen o inflaci, zatímco zemní plyn a topný olej, paliva v chebské teplárně, začnou již za dva roky zdražovat o emisní povolenky. Namísto čtyřprocentního zdražení se tak ceny tepla mohou zvednout až o čtyřicet procent.

Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS), která studii pořídila a průmyslovou zónu připravuje, si to patrně uvědomuje, a proto neváhala jít ještě dál a čarovat s čísly ještě více. Cheb má za prodej svého pole od německé továrny dostat 1,42 miliardy korun. Když pole neprodá, podle SIRS budou 1,42 miliardy korun ušlá příležitost, o kterou je třeba cenu tepla navýšit. Ačkoli technicky je to nesmysl — nejde o výrobní náklady tepla —, SIRS tuto částku ve studii takto skutečně započítala. Teplo rázem vyšlo o třicet procent dražší než dnes, aby chebské zastupitelstvo mohlo tvrdit, že biomasa a slunce se nevyplatí. Což také dělá, a veřejnosti tedy vědomě lže.

Podle ekonomické logiky SIRS by tak občané Chebu, pokud by německou továrnu odmítli, měli zaplatit svému městu 1,42 miliardy za to, že jim jejich město na jejich zachráněné půdě místo německých náklaďáků vyrobí teplo levněji než dnes, a to bez ničivých důsledků na klima.

Pět lidských životů ročně

Právě dopady na klima mohou být důvodem, který projektové podvody ukončí. Poté, co SIRS a zastupitelstvo nezastavila ani žaloba, kterou soud odmítl projednat a věcí se nyní zabývá Ministerstvo vnitra, vstupuje plánovaný projekt do posuzování vlivu na životní prostředí EIA. V něm se k projektu může vyjadřovat veřejnost, proto jsem jako občan Chebu zaslal k EIA nesouhlasné vyjádření.

Jeho podstatou je, že každoroční emise CO2 z chebského dálkového vytápění na zemní plyn a topný olej lze vyjádřil počtem úmrtí, která tyto emise prostřednictvím klimatických změn způsobí. Umožňuje to metrika takzvaných úmrtnostních nákladů uhlíku. Deník Referendum o ní nedávno napsal a mě to inspirovalo. Metrika totiž mění základní nastavení klimatické debaty. Tuny uhlíku jsou neosobní, ale životy lidí, které vypouštění těchto emisí prokazatelně bere, zasahují do svědomí každého z nás.

Metrika publikovaná ve vědeckém časopise Nature rozvíjí a zpřesňuje model takzvaných společenských nákladů uhlíku, který americkému ekonomovi Williamu Nordhausovi vynesl Nobelovu cenu. Podle vědců z Kolumbijské univerzity v New Yorku, autorů této metriky, přidání každých 4 434 tun CO2 (hodnota v roce 2020) do atmosféry způsobí v letech 2020 až 2100 celosvětově jedno další úmrtí navíc.

Čísla jsou pak neúprosná. Chebské dálkové vytápění závislé na zemním plynu a topném oleji vypustí každoročně průměrně 20 738 tun nových emisí CO2, jejichž dopad na klima si podle metriky úmrtnostních nákladů uhlíku vyžádá pět lidských životů za každý rok pokračujících emisí.

Uhlíková neutralita na dosah

Proti tomu teplo ze slunce a polní biomasy již do atmosféry žádný nový uhlík nepřidá. Cheb dokáže biomasu snadno vypěstovat ve formě ozdobnice, subtropické traviny a nejvýkonnější české energetické plodiny, která se již na Chebsku roky pěstuje do komerčních podestýlek. Uhlík uvolněný spálením roční sklizně je pak hned v dalším vegetačním období z atmosféry odčerpán do nové sklizně, a spalování je tak uhlíkově neutrální.

Lze ho navíc modifikovat tak, aby část biomasy zuhelnatěla, a uhlík pak zapravit do půdy, kde je stabilní a vázáním živin zvyšuje úrodnost. Takový systém, známý jako Bio Energy with Carbon Capture and Storage (BECCS), uhlík z atmosféry dokonce odčerpává. Umožňuje tak kompenzovat emise z provozní elektřiny a strojních pojezdů po poli. Použití jednoleté ozdobnice má navíc obrovskou výhodu oproti běžné dřevní štěpce z městských lesů. Zatímco emise ze spálené štěpky zatěžují klima po celá desetiletí, než vyrostou nové stromy, ozdobnice odčerpá uvolněný uhlík zpět z atmosféry už během jediného roku.

Jestliže v Chebu máme pole, díky němuž můžeme okamžitě dálkové vytápění dekarbonizovat, a dokonce tím teplo zlevnit o třetinu až polovinu, a tohle všechno dobře víme, protože to potvrdil přímo stát odbornou studií, a přesto to pole zničíme průmyslovou zónou — pak si tato průmyslová zóna přímo vynutí další pokračování emisí CO2 v dálkovém vytápění s prokazatelným vlivem na životní prostředí a na lidské zdraví. Jiný plán na úplnou dekarbonizaci dálkového vytápění totiž město nemá.

Je nemyslitelné, aby taková průmyslová zóna, která svou existencí přímo vynucuje produkci zbytečného CO2 s měřitelným negativním dopadem na životní prostředí a lidské životy, získala souhlasné stanovisko EIA ke stavbě.

Je také nepochopitelné, proč tuto průmyslovou zónu neplánujeme o pouhých třicet kilometrů dál na stovkách hektarů neúrodných výsypek po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku, kde je i výrazně vyšší nezaměstnanost než v Chebu a projekt by tam dával větší společenský smysl.

Metrika úmrtnostních nákladů byla publikována už v roce 2020. Kladu si tedy otázku, proč jí neposuzujeme každou tunu emisí CO2, kterou přitom tak snadno a výhodně můžeme učinit minulostí, jak je vidět i na příkladu chebského dálkového vytápění.

Ministerstvo životního prostředí začne německý projekt posuzovat v půlce srpna. Chovám naději, že moje iniciativa projekt zastaví. Orná půda v majetku měst je při spravedlivé transformaci energetiky nenahraditelná a chebská kauza by do budoucna mohla ochránit před nesmyslným ničením orné půdy všechna česká města.