Meziresortní uspořádání protidrogové, lidskoprávní a dalších průřezových agend na Úřadu vlády představuje účelný model budovaný více než tři dekády. Vychází z jednoduché logiky: některá témata přesahují působnost jednotlivých resortů, a jejich koordinaci proto musí zajišťovat instituce, která není podřízena zájmům žádného z nich. Protidrogová politika je typickým příkladem. Zahrnuje oblast veřejného zdraví, primární prevence ve školách, sociálních služeb, daňové politiky, regulace hazardu, celní správy i bezpečnostních a zpravodajský aspekt nelegálních trhů.

Díky tomuto komplexnímu přístupu si Česká republika po desetiletí udržuje mezinárodně respektovanou pozici. Jedním z jeho nejvýraznějších výsledků je mimořádně nízká prevalence HIV mezi injekčními uživateli drog. Tento úspěch stojí na kombinaci opatření zaměřených na snižování zdravotních a sociálních škod spojených s užíváním drog (harm reduction), terénních programů a sociálních služeb, jejichž financování opakovaně naráželo na legislativní bariéry uvnitř zdravotnického systému.

Přesun koordinace celé agendy pod Ministerstvo zdravotnictví, tedy pod resort, jehož působnost zdaleka nepokrývá oblasti, jako jsou celní správa či boj proti organizovanému zločinu, proto představuje krok zpět.

Stejná logika platí i pro lidská práva, rovnost žen a mužů, práva osob se zdravotním postižením nebo romskou agendu. Premiér Andrej Babiš v pondělí na tiskové konferenci prohlásil, že vládní rady zůstávají zachovány a jejich nadresortní charakter se nemění. Podle jeho slov se přesouvají pouze úředníci.

Zní to jako rozumná reakce na odbornou kritiku, ve skutečnosti však tento krok působí spíše jako snaha o uklidnění veřejné debaty než jako strukturální změna. Ve výsledku jde především o kosmetickou úpravu.

Problém je, že právě úředníci připravují podklady pro jednání vládních rad, zpracovávají analýzy, formulují doporučení, strategie, akční plány a evaluace. Pokud jsou organizačně začleněni pod konkrétní ministerstvo, jejich práce přirozeně odráží jeho priority a omezení resortu, pod který patří. Úředník pod ministrem přirozeně píše materiály, které budou ministrovi konvenovat.

Pavel Bém, končící národní protidrogový koordinátor, ve svém připravovaném akčním plánu do roku 2028 navrhuje tři kroky: vznik Národní agentury pro závislosti, zřízení fondu prevence financovaného částí výnosů ze spotřebních daní z tabáku a alkoholu a přijetí adiktologického zákona.

Tyto tři kroky jsou vzájemně provázané a tvoří ucelený balík opatření. Zároveň se týkají oblasti s mimořádně závažnými dopady. Denně kouří přibližně 2,1 milionu lidí starších patnácti let, zhruba milion lidí denně pije alkohol a až 1,4 milionu osob nadužívá psychoaktivní léky. Kouření podle odhadů stojí veřejné rozpočty zhruba 100 miliard korun ročně, alkohol dalších 59 miliard. K tomu přibývá problémové užívání digitálních médií, online hazard, nové psychoaktivní látky a rostoucí role nelegálních trhů s vazbami na organizovaný zločin.

Jednání, nebo kázání?

Samotný přesun agend proběhl způsobem, který sám o sobě mluví za vše. Materiál nebyl součástí programu jednání vlády ani jeho dodatku. Někdo ho přinesl přímo na zasedání, schválen byl bez standardního připomínkového procesu, bez konzultace s dotčenými Radami vlády, bez jakékoliv dopadové analýzy.

Je namístě připomenout, že to byl Andrej Babiš, kdo během svého prvního vládního období převedl koordinaci duševního zdraví pod Úřad vlády a byl na to náležitě hrdý. Teď ji přesouvá zpět pod ministerstvo. Na dotaz k této změně odpověděl, že „to na věci nic nemění“. Až následně mělo proběhnout jednání s odborníky.

Právě v tomto kontextu je třeba číst schůzku, která se konala minulý týden ve Strakově akademii. Přítomní si vyslechli frontální přednášku o tom, proč je přesun agend z Úřadu vlády na ministerstva výborný nápad. Když jsme vznášeli argumenty, proč tomu tak není, dozvěděli jsme se, že celou věc prostě nechápeme.

Premiér Babiš následně prohlásil, že „jsme o vysvětlení nestáli, protože jsme odešli téměř okamžitě“. Má naprostou pravdu. O vysvětlení jsme nestáli, stáli jsme o jednání.

Předseda SPD Tomio Okamura pak v televizi dodal, že média zapomněla zmínit, že Michailidu je Pirátka. Uveďme jeho tvrzení na pravou míru: Michailidu není Pirátka již téměř dva roky. Odchod ze schůzky proto zcela zřejmě nebyl politickým gestem opozice, jak Okamura naznačoval. Byl to věcný protest proti formátu, který neumožňoval reálnou diskusi.

Formát byl od začátku špatně nastaven. Všechny skupiny, lidskoprávní a adiktologická obec, zástupci romské komunity i další, měly představu, že jdou na pracovní jednání o menším počtu účastníků. Místo toho vstoupily do sálu, kde na pódiu seděli čtyři ministři, šéfka Úřadu vlády, vládní zmocněnkyně pro lidská práva a budoucí koordinátorka protidrogové politiky, zatímco odborníci seděli v hledišti.

Premiér Babiš nám hned na úvod řekl, že nám vše vysvětlí, abychom to pochopili. Když jsme upozornili, že přesun úředníků z Úřadu vlády na ministerstva ohrozí schopnost expertů tvořit nezávislé analýzy a kritizovat vládní postup, protože lidé pracující přímo pod ministerstvem nemohou ve svých materiálech napadat logiku svého vlastního nadřízeného, zazněla odpověď: „Vy říkáte, že ministři jsou asociálové.“

To je doslovný citát. Při takové úrovni debaty o odborných otázkách veřejného zdraví, bezpečnosti a práv menšin opravdu nelze věcně jednat.

Ještě je čas přijmout adiktologický zákon

Co dělat nyní? Kompletně napsaný adiktologický zákon tu existuje již z doby prvního Babišova vládního období. Byl připraven, ale skončil v šuplíku. Vznikl přímo na Úřadu vlády v rámci projektu financovaného z Evropského sociálního fondu, který Babišova vláda v letech 2016—2021 realizovala. Projekt zmapoval koordinační systémy ve všech členských státech Evropské unie a na základě této analýzy doporučil model samostatné agentury jako optimální pro Českou republiku.

Agentura by financovala adiktologické služby, spravovala dotační tituly, koordinovala prevenci, kontrolu i harm reduction — a dělala to institucionálně nezávisle na jakémkoli ministerském šéfovi. Analogický model funguje u Národní sportovní agentury — má svůj nadřízený orgán státní správy, ale chová se samostatně. Srovnatelné modely existují v Irsku, Norsku i Velké Británii a jsou doporučovány Evropskou komisí i Agenturou Evropské unie pro drogy jako vhodný institucionální rámec pro státy s komplexní závislostní problematikou.

Zákon je hotový. Babiš ho nechal připravit. Fialova vláda ho nepřijala. Teď je příležitost to napravit.

Věřím, že premiér Babiš se o témata závislostí a jejich prevence skutečně zajímá. Říká to opakovaně a nemám důvod mu nevěřit. To ale nestačí. Systémy nefungují podle osobního zájmu jednoho premiéra, ale na základě institucí, mandátů, financování a zákonných pravidel, která přetrvají i po výměně vlád. A právě o to jde.

Doufám, že se potkáme znovu, tentokrát u jednacího stolu. Jsou věci, na kterých se lze domluvit. Adiktologický zákon je připravený a jeho přijetí je potřeba stihnout ještě před tím, než se agenda od 1. července přesune pod jiné institucionální vedení.