Zprávy o nákaze hantavirem a několika úmrtích na zámořské lodi plující z Argentiny do Nizozemska vyvolaly pozornost světových médií. Není divu, po zkušenosti s pandemií covidu-19 se svět obává dalšího globálního šíření infekce. Jak vážná je ale tato situace ve skutečnosti?

Podle dosavadních informací byl prvním nakaženým nizozemský občan, který se pravděpodobně infikoval ještě na pevnině během pobytu v Patagonii, kde se pohyboval v prostředí s výskytem hlodavců. Ti jsou přirozeným rezervoárem hantavirů, které se na člověka přenášejí kontaktem s jejich výměšky. Muž po návratu na loď rychle rozvinul příznaky a během několika dní zemřel. V následujících dnech onemocněli další cestující, tři lidé celkem zemřeli.

Analýza vzorků potvrdila infekci hantavirem typu Andes, což je jediný známý hantavirus, u něhož byl popsán i přenos z člověka na člověka. Celkem bylo potvrzeno devět případů a dva jsou suspektní. Přestože smrtnost tohoto viru není zanedbatelná, jeho způsob přenosu je zásadně odlišný od virů, které způsobují pandemie.

Hantaviry se nepřenášejí vzduchem. K nákaze mezi lidmi dochází pouze při úzkém a delším kontaktu, typicky v rodinách nebo mezi partnery, a nejrizikovější je období počátku příznaků. Na rozdíl od respiračních virů se navíc nepřenášejí od bezpříznakových jedinců. To znamená, že nakažené lze identifikovat a izolovat dříve, než infekci dále šíří.

Právě tyto vlastnosti jsou klíčové pro posouzení, zda se může jednat o lokální ohnisko, nebo hrozící pandemii. Aby se infekce rozšířila do pandemie, musí se snadno přenášet mezi lidmi, ideálně i bez příznaků, a rychle se šířit napříč regiony. Nic z toho hantaviry nesplňují. Současná situace tak odpovídá omezenému ohnisku, nikoli začátku globální epidemie.

Tomu odpovídá i reakce zdravotnických institucí. Evropské centrum pro kontrolu nemocí (ECDC) ve spolupráci s dalšími orgány rychle zajistilo izolaci pasažérů, jejich návrat do domovských zemí a trasování kontaktů. Část cestujících je v karanténě, další jsou monitorováni. I když nelze vyloučit jednotlivé další případy, riziko nekontrolovaného šíření je velmi nízké.

Pro Českou republiku nepředstavuje tato situace významné ohrožení. Hantaviry se sice vyskytují i v Evropě, ale jde o jiné typy s výrazně nižší smrtností. Podle dat Státního zdravotního ústavu bylo od roku 2018 v České republice zaznamenáno sedmdesát tři případů a žádné úmrtí. Riziko pro běžnou populaci je tedy minimální.

To neznamená, že bychom měli tato onemocnění podceňovat. Informovanost o způsobech přenosu a prevenci je na místě, zejména při pobytu v rizikových oblastech. Obavy z další pandemie však v tomto případě nejsou opodstatněné. Intenzita mediální pozornosti tak spíše odráží zkušenost s nedávnou pandemií než reálné epidemiologické riziko.