Zástupci států sedící v kruhu bez možnosti odložit si poznámky na stůl či otevřít notebook, za nimi pozorovatelé z řad komunit nejvíce zasažených klimatickou krizí. Nejde o výjev z aktivistického pléna, ale z netradiční mezinárodní klimatické konference, která se konala na konci dubna v kolumbijské Santa Martě a jejíž výsledky v České republice ignorovali takřka všechna média i komentátoři.

Zástupci bezmála šedesáti států v Kolumbii diskutovali o odklonu od fosilních paliv jako nutném předpokladu zastavení klimatické krize, ale i jako o podmínce ochrany ekonomik čelících opakovaným cenovým šokům spojeným s fosilními zdroji. Summit vznikl jako reakce na neúspěchy a pomalý postup klimatických konferencí pod hlavičkou OSN. Už první ročník tak doslova ztělesnil naději, že by mezinárodní jednání přece jen mohla přinášet v klimatické politice reálný posun.

Konference se zúčastnilo 57 států, převážně z globálního Jihu. Z velkých ekonomik byli přítomni představitelé z Německa, Španělska, Francie nebo Velké Británie. Pořadatelské země Kolumbie a Nizozemsko na první ročník záměrně nepozvaly největší znečišťovatele, kteří v rámci klimatických jednání na úrovni OSN setrvale brzdí výraznější pokrok.

Pozvánku tak nedostaly státy jako Indie, Rusko, Čína nebo USA — tedy klíčoví hráči, bez jejichž přispění se řešení klimatické krize neobejde. Zda šlo o správnou strategii, ukáže až čas, stejně jako to, zda bude možné tyto země zapojit do rámce, který samy nevytvářely. Nicméně právě díky neúčasti největších znečišťovatelů a zároveň logickému, byť ve strukturách OSN dosud opomíjenému vyloučení zástupců fosilního byznysu jsou závěry konference poměrně slibné.

V Santa Martě se povedlo to, v čem klimakonference OSN zklamávají už tři dekády

Dohodou států vznikly tři pracovní směry, kterými se budou ubírat příští konference. Prvním je urychlené vytvoření státních plánů na odchod od fosilních paliv, který se opírá o již existující metodiku národně stanovených příspěvků ke snižování emisí (NDCs) známou z klimatických konferencí OSN. Vznik těchto plánů by měl odborně podpořit a posvětit mezinárodní vědecký panel pro globální energetickou transformaci, který vznikl v Santa Martě na vědecké konferenci předcházející samotnému klimatickému summitu.

Druhým směrem je proměna finančního systému tak, aby přestal podporovat fosilní projekty a naopak směřoval investice do čisté energie. Jedním z cílů je omezení dotací na uhlí, ropu a plyn. Třetím směrem je dekarbonizace mezinárodního obchodu.

Klimatické konferenci v Santa Martě se tak povedlo něco, co se státům na úrovni OSN nepodařilo prosadit za více než tři dekády: jasně pojmenovala fosilní paliva jako hlavní příčinu klimatické krize a vytvořila mezinárodní rámec pro vznik plánů na konec jejich využívání. Zda tato architektura obstojí, ukáže až čas. První hodnocení nabídne příští summit, který mají v dubnu příštího roku hostit Tuvalu a Irsko.

Celé setkání přitom v mnohém připomíná obrannou „koalici ochotných“, kterou po nástupu Donalda Trumpa a při eskalaci války na Ukrajině začal dávat dohromady francouzský prezident Emanuel Macron. I ta vznikla z obavy, že tradiční instituce jako NATO či EU, zejména po nástupu Donalda Trumpa, ale také vlivem bývalého maďarského premiéra Orbána či slovenského Fica, ztrácejí akceschopnost.

Možná tak vstupujeme do světa, v němž budou podobné koalice ochotných — jakkoli ekonomicky slabší — přinášet nová řešení klíčových globálních krizí — a teprve následně přitáhnout velké hráče. Nebo může jít také jen o přechodnou anomálii na cestě ke světu, ve kterém budou o všem důležitém rozhodovat mocnosti v novém globálním řádu velkých impérií. Obě možnosti jsou otevřené — avšak jen za jednu z nich má smysl bojovat.