Návrat Roberta Plagy do čela resortu školství mnozí v akademické sféře vyhlíželi s nadějí, ne-li přímo s pocitem vysvobození. Po čtyřech letech, kdy resort přežíval v koncepční prázdnotě, působí tento „insider“ s odvahou otevírat i nepopulární témata jako osvěžující změna.

Robert Plaga se ze své pozice soustředí hlavně na základní a střední školy, kde chce řešit mimo jiné způsob přijímacího řízení, omezení počtu vzniku nových osmiletých gymnázií nebo zvyšování platů učitelů. Daleko menší, avšak pro budoucnost rovněž klíčovou agendu představuje reforma vysokoškolského zákona a s tím se pojící reforma celého systému terciárního vzdělávání.

Konec fakultního feudalismu?

V nově chystaném věcném záměru je bezpochyby největším tématem reforma akademické samosprávy, kterou Plaga šikovně odlifroval na „neziskovku“, konkrétně nově vzniklý Institut pro rozvoj vysokého školství. Reforma má vyjasnit kompetence mezi centrálním vedením vysoké školy neboli rektorátem a děkanáty fakult, které jsou v České republice až nebývale autonomní a často si žijí tak trochu vlastním životem.

Koordinace centrálních služeb napříč univerzitou je pak složitá, ne-li nemožná. Pokud si vedení fakult postaví hlavu, může se vytrvale bránit vedení univerzity dost složitými způsoby, jak se ukázalo například při odvolání děkana na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy nebo na Národohospodářské fakultě VŠE.

Mocenská dynamika, kdy vedení univerzity musí neustále vycházet vstříc fakultám, je zkrátka nefunkční a dlouhodobě neudržitelná. Změna by univerzitám rozhodně prospěla. Je však třeba dát pozor, aby tato změna neoslabila efektivní možnost studujících, vyučujících či osob na univerzitách zaměstnaných mluvit do řízení vysokých škol. Pak by se mohlo stát, že by se vysoká škola stala sice možná efektivnějším, ale zato méně svobodným prostředím.

Univerzita jako učiliště pro korporace?

Varovným signálem je snaha otevřít strategické směřování vysokých škol externím aktérům. Zatímco profesionalizace správních rad prostřednictvím odborníků je vítaná, hrozba přílišného vlivu soukromého sektoru vyvolává legitimní obavy. Pokud do akademického senátu začne skrze správní rady mluvit soukromý kapitál, riskujeme, že se z univerzit stanou pouhá „přípravná učiliště“ pro potřeby aktuálního trhu práce.

Dalším rizikem tohoto modelu je také přílišná orientovanost vysokých škol na určitá odvětví. Soukromý kapitál preferuje více technicky zaměřené absolventy, ale naše budoucnost spočívá i v dostatečném počtu humanitně vzdělaných lidí. Lze si ovšem jen těžko představit, že se korporace přetrhnou v podpoře historiků nebo učitelů.

Už nyní je financování na velkých univerzitách mezi jednotlivými obory výrazně vychýlené ve prospěch těch technicko-přírodovědných. Pro už tak podfinancované obory by připuštění korporací mohlo představovat ještě větší hrozbu.

Rozpočtová dieta pro budoucnost národa

Je paradoxní, že vládní prohlášení sice hovoří o podpoře vzdělání či vědy a výzkumu, ale v praxi vidíme pravý opak. Robert Plaga zatím nedokázal zajistit navýšení prostředků pro terciární vzdělávání. Naopak, hned v úvodu jeho působení jsme svědky škrtů v podpoře studentského stravování, které bylo jednou z mála univerzálních přímých podpor pro studenty.

Přitom přímá podpora studujících v České republice je již nyní jednou z nejnižších v rámci zemí Evropské unie. Pokud stát finančně „vysává“ vysoké školy a k tomu se kvůli zdražování základních životních potřeb stává studium pro mladé lidi stále méně dostupným, pak jsou všechny debaty o reformě řízení jen testováním, kolik toho akademická obec ještě vydrží.

Odpověď na otázku, zda je Plagova reforma skutečnou vizí, nebo jen technokratickým cvičením, nám dá až pohled do státní kasy. Bez peněz totiž i ta nejlepší reforma zůstane jen dalším nerealizovaným projektem v šuplíku ministerstva.