Na konci roku 2025 aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí přestala zobrazovat detailní informace o vlastnících parcel a nemovitostí anonymním návštěvníkům. Od 29. prosince 2025 je pro zobrazení citlivých dat nutné se přihlásit, například přes bankovní identitu nebo identitu občana. Byla to tichá, ale zásadní změna v tom, jak funguje jeden z nejdůležitějších veřejných registrů v zemi.

A to je teprve začátek. Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) připravil novelu katastrálního zákona, která jde ještě dál. Navrhuje, aby přístup k osobním údajům z katastru byl možný jen po přihlášení, prokázání totožnosti a také po uvedení právního důvodu, proč chce člověk do registru nahlížet.

Úřad to zdůvodňuje bojem proti zneužívání dat, robotickému vytěžování systému a komerčnímu využívání informací. To je legitimní problém, který stát musí řešit. Nesmí to ale dělat tak, že omezí samotný princip veřejnosti katastru.

Ochrana před zneužitím existuje už dnes

Pokud stát začne evidovat, kdo se zajímal o konkrétní nemovitost a proč, vznikne vlastně databáze zájmu o majetek. To je samo o sobě velmi citlivá věc a přemíra byrokracie k tomu. Takový systém nejen může odradit novináře, analytiky, zastupitele, opozici i běžné občany od legitimní kontroly, ale může je dokonce ohrozit, zejména v případech, kdy je potřeba prověřovat podezřelé majetkové poměry.

Kdyby navrhovaný systém existoval v době kauzy Motol a investigativní novinář se tehdy zajímal o stovky nemovitostí, jež podezřele nabyl náměstek ředitele Fakultní nemocnice, systém by mohl vlastníka upozornit, že se o jeho majetek někdo zajímá, a varovat ho ještě před policejní razií. V podobných situacích může evidence nahlížení do katastru zásadně zkomplikovat nebo úplně zmařit dlouhodobé vyšetřování.

Je také nutné rozlišovat mezi škodlivým masovým vytěžováním dat a legitimním využíváním údajů v dalších informačních systémech. Katastr má podle zákona sloužit i jako zdroj pro další systémy. Úprava by tak dopadla nejen na nepoctivé hráče, ale i na advokáty, obce, správce domů, realitní kanceláře nebo jiné subjekty, které data využívají zcela legitimně.

Kvůli tomu všemu je potřeba hledat rozumnější kompromis. Nabízí se například řešení, že by se vlastník mohl dozvědět, když někdo nahlížel na jeho majetek, ale nemohl by zjistit, kdo konkrétně se díval. To by lépe vyvažovalo snahu o ochranu soukromí majitelů s možností kontroly ve veřejném zájmu.

Chránit vlastníky před podvody už navíc lze jinými cestami, například prostřednictvím služby sledování změn, která je upozorní, pokud někdo podá návrh na vklad nebo se s jejich nemovitostí děje něco podezřelého. To je správná cesta: chránit vlastníka při reálném zásahu do jeho práv, nikoli plošně sledovat všechny, kdo do registru nahlížejí.

Evropské země jdou opačným směrem

Ve Velké Británii se vede debata o větší otevřenosti údajů o vlastnictví půdy, protože bez transparentních dat se těžko plánuje rozvoj území, ochrana krajiny nebo veřejná kontrola.

Nizozemský katastr nemovitostí patří k nejotevřenějším v Evropě. Hranice parcel, vlastníci i další data jsou dostupná online, data jsou poskytována ve strojově čitelných formátech a aktivně se podporuje jejich komerční využití třetími stranami.

Dánsko a Finsko jdou podobnou cestou, katastrální data jsou považována za součást digitální infrastruktury státu a jejich otevřenost je chápána jako ekonomická hodnota, nikoli riziko.

Francie a Německo mají geometrická data (hranice pozemků) volně dostupná v souladu s evropskou směrnicí INSPIRE, i když u osobních údajů vlastníků jsou o něco opatrnější. Společný jmenovatel těchto zemí? Důvěra v otevřenost jako nástroj prevence korupce a fungující trh. Místo toho, aby omezovaly přístup, investovaly do lepší detekce zneužití.

Stát by měl důsledně chránit osobní údaje a nekompromisně postihovat jejich zneužívání. Nesmí se tak však dít na úkor poctivých uživatelů katastru ani oslabováním transparentnosti systému. Veřejná dostupnost registrů totiž nepředstavuje přežitek, ale klíčovou pojistku proti skrývání majetku, korupci a zneužívání moci.