Volby živě: Babiš triumfuje, STAČILO! propadlo, ve Sněmovně budou Zelení
Redakce DRV sobotu o druhé hodině odpolední se uzavřely volební místnosti. Po sečtení patnácti set okrsků je zřejmé, že jasným vítězem voleb se stane hnutí ANO Andreje Babiše. Naopak hlavním poraženým zřejmě bude projekt STAČILO!
21:00 Čeká se na sečtení posledních okrsků, ale základní rozložení sil je jasné. Vládu bude sestavovat ANO. Pravděpodobnými koaličními partnery jsou krajně pravicové strany SPD a Motoristé sobě. Možný partnerem pro ANO by mohl být i klub ODS disponující sedmadvaceti mandáty, ale je jasné, že takové úvahy by nemohly začít dříve než po výměně Petra Fialy v předsednické funkci.
Rozdělení mandátů stranám po sečtení 99,92 % okrsků:
- ANO 80
- SPOLU 52
- STAN 22
- Piráti 18
- SPD 15
- Motoristé sobě 13
Změny jsou možné už jen o jednotku, a ne příliš pravděpodobné. Každopádně na základním rozložení už se nic nezmění. V následucjících dnech se k výsledkům vrátíme v dalších analýzách a komentářích, rozebereme i výsledky místních referend. K výsledkům letošních parlamentních voleb na závěr živého přenosu publikujeme komentář šéfredaktora DR. Živý přenos z voleb pro vás připravovali Daniel Kotecký, Matěj Moravanský, Vojtěch Petrů a Jakub Patočka.
20:30 Čekáme na definitivní výsledky a také na výsledky referenda v Čáslavi, kde se rozhodovalo o plánovaném rozšíření tamější skládky, na němž má zájem společnost AVE Daniela Křetínského.
20:18 Občané v Mišovicích na Písecku podpořili stavbu dvou až tří větrných elektráren na katastru obce. Chce je zde stavět skupina ČEZ. Z 203 oprávněných voličů hlasovalo 162, tedy takřka osmdesát procent a referendum je tedy platné a závazné. Nadpoloviční většina osmdesáti tří hlasujících se přitom vyslovila pro výstavbu elektráren.
19:34 „Prioritou je zastavit oligarchii“ řekla pro Deník Referendum nová poslankyně za Stranu Zelených Gabriela Svárovská. Zelení budou po patnácti letech opět v parlamentu, a to hned v zastoupení dvou poslankyň. Kromě Svárovské do Sněmovny v Jihomoravském kraji pronikla i Irena Ferčíková Konečná, expertka na lidská práva, ochranu obětí, digitální práva a ochranu soukromí. Svárovská pro Deník Referendum uvedla, že slaví i neúspěch Stačilo! „Vnímám to jako příležitost pro obrodu levicové a prosociální politiky v české politice,“ řekla v rozhovoru, který připravuje Matěj Moravanský. Podle Svárovské je rovněž velmi nadějné, že voliči masivně kroužkovali ženy a ukázali tak, že jsou pro jejich výraznější zastoupení v politice.
19:30 K mimořádnému úspěchu žen na kandidátkách STAN a Pirátů jsme právě vydali zprávu, kterou napsal kolega Vojtěch Petrů. Je to patrně nejlepší zpráva z letošních voleb.
19:03 Zbyněk Stanjura se zřejmě Sněmovny nedostane! Ministr financí a místopředseda ODS propadl z prvního místa kandidátky koalice SPOLU v Moravskoslezském kraji na pátou příčku. SPOLU zde přitom na pět mandátů zřejmě nedosáhne.
18:58 Petr Fiala uznal jako vítěze politické hnutí ANO Andreje Babiše. Odmítl ale, že by jeho vláda selhala. České republice se prý daří, ekonomika roste, jsou podle Fialy i vyšší důchody. Podle Fialy bylo vládnutí těžké a výsledek koalice SPOLU a koaličního partnera hnutí STAN považuje za dobrý. Na tiskové konferenci mu následně vzdala okázale hold i končící předsedkyně sněmovny a strany TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Následně je oba podobně obřadně pochválil i předseda KDU-ČSL. Předsedové stran SPOLU nemluvili jako někdo, kdo právě prohrál volby a předává republiku do rukou krajní pravici. Petr Fiala na dotaz novinářů řekl, že o své budoucnosti v čele ODS se nejprve poradí s kolegy. Podobně zareagoval ministr Stanjura, jehož mandát je zatím nejistý, v Moravskoslezském kraji ho předskákalo pět kandidátů.
18:42 Babiš na tiskové konferenci řekl, že bude vyjednávat o vládě s hnutím SPD a s Motoristy. Vítězné hnutí ANO chce vládnout s jasnou většinou a Babiš věří, že ho prezident Petr Pavel pověří sestavením nové vlády. Tisková konference se neobešela bez bizarního extempore, jímž byla Babišova anglická odpověď na anglicky položený dotaz zahraniční novinářky, která nedávala příliš smysl, ale v níž se holedbal, že mluvil už pětkrát s Trumpem.
Dvě krátké poznámky v výsledkům voleb.
Za prvé, úspěch levicově liberálních Pirátů by sám o sobě byl (relativně) pozitivním znamením; ovšem je nutno si uvědomit, že tato strana ulovila zřejmě nemalou část voličů, kteří by za normálních okolností dali svůj hlas sociální demokracii.
Za druhé: vzhledem k (téměř jisté) povolební vítězné vládní koalici se vyjadřují obavy o osud demokracie v České republice. Obavy pochopitelné; nicméně holým faktem je, že volební akt z něhož vzešla daná vítězná mocenská konstelace byl bez jakýchkoli pochyb naprosto demokratický.
Z těchto dvou skutečností nelze logicky učinit jiný závěr nežli ten, že i demokracie se může chovat nedemokraticky.
Což je ovšem sám o sobě naprostý logický protimluv, který by zákonitě musel vést k principiální redefinici toho, co tento politický útvar zvaný "demokracie" vlastně skutečně je. A čím není, ačkoli tím být předstírá.
Je ovšem možno se s naprostou jistotou spolehnout na to, že s tímto klíčovým interním rozporem politického systému demokracie si nikdo nebude zatěžovat hlavu. Prostě se pojede dál, po starých kolejích. A dále se bude doufat, že jednou nám z nebe spadne nějaká ta "pravá" demokracie. Bez antidemokratů.
Že se můe demokracie chovat nedemokraticky přece není žádný logický protimluv, který by si dokázal (nebo spíš nedokázal, jak říkáte) vynutit nějakou redefinici.
To, že se něco dokáže chovat protikladně je přece jeden z nejběžnějších poznaných principů.
Lidská imunita nás chrání, ale dokáže nás i klidně zabít.
Slunce život dává i dokáže zničit.
Jed je i lék, záleží na dávkování...
Všechno záleží na dávkování... Takže podle Vás pane Morbicere je nejlepším uspořádáním demokracie, která je demokratická, ale zároveň tak nějak (ve správném dávkování) nedemokratická?...
Což o to, Aristoteles to viděl nějak docela podobně; jenže on alespoň na rovinu řekl, že demokracie sama naprosto není nějaký absolutně dokonalý, pro všechny doby a všechny situace optimální model, že má své přednosti stejně jako své (neodstranitelné) nedostatky. Právě proto nakonec jako relativně optimální preferoval model s kombinací prvků demokracie a oligarchie.
Jenže - současná liberální demokracie zaujímá pozici zcela jinou, napřed s hlasitými fanfárami vyhlásí, že demokracie je přece ten nejlepší ze všech možných světů - aby pak vzápětí sama sebe
(to jest: vládu lidu) začala omezovat, poté co učiní zkušenost že lid sám má silné sklony k iracionálnímu, destruktivnímu, a dokonce nedemokratickému jednání.
Ostatně k onomu logickému rozporu: ale ano, protiklady mohou existovat, podle dialektického náhledu dokonce protiklady tvoří nejvlastnější základ všeho co vůbec jenom existuje, tedy i včetně naší společnosti - ale něco jiného je protiklad logický, ten nemůže existovat ani v dialektice. Takže sousloví "nedemokratická demokracie" je asi něco takového jako "neslaná sůl", nebo "suchá voda".
Wittgenstein učil, že to, co jde říct, jde říct jasně.
Tyhle volby byly demokratické. Do parlamentu vynesly i dvě menší extrémistické strany nového typu. Protože ano, je pravda, že některé jiné extrémní strany jsou zakázané a lid je nemůže volit. Ale ani to není nedemokratické. Demokratická většina v rámci historické zkušenosti chce, aby jasní extrémisté nemohli vládnout. Představte si, že by někdo požadoval zrušit omezení a dovolit kandidovat čistým náckům apod. Veřejnost, tedy lid(?), by protestovala. Takže volby asi nebyly nedemokratické, ale v rámci dosti nedokonalé současné demokracie.
Pokoušet se něco vydobýt z "nedemokratické demokracie" je asi bez šance, bylo by to jen jak se říká plané mudrování.
I to, že evropský lid, pokud se má špatně jako v Německu po první světové, propadne imperiálnímu šílenství, nedělá demokracii nedemokratickou. Moderní demokracie zkrátka musí být sociální. Moderní demokracie je nečistá, plná příměsí.
V rovině politické filozofie je to dost zmatené, nevyznám se v tom.
Trošku lépe vidím materiální proměnu v demokraciích -- dokud byl kapitál "národní", lokalizovatelný v rámci států, dalo se jakž takž dohlédnout, aby soukromé bohatství, které roste ze společnosti a vděčí ji za svou existenci, platilo spravedlivý díl z toho, že může vydělávat.
Ale nadnárodní kapitál už se podílet nechce. Bohatství se v současnosti kumuluje neuvěřitelným tempem. A je to zlé.
Třeba takový Google. Přístup na evropský trh mu vynáší miliardy. Kolik z toho v Evropě zdaní? 0%.
Ach jo.
Fakt nevím.
"Moderní demokracie je nečistá, plná příměsí" - to je právě ten problém, pane Morbicere. Tato "moderní demokracie" je ve skutečnosti už natolik heterogenním útvarem, že už vlastně nikdo doopravdy neví, co tato "demokracie" vlastně vůbec je. Což ovšem nikomu nebrání v tom ji nadále vzývat jako nezpochybnitelný fetiš.
Povězme si tedy napřed, co by ve skutečnosti znamenala "čistá demokracie". Už jsem to tu svého času napsal: v této čisté, ryzí formě demokracie už ze samotné své definice neznamená nic jiného, nežli "vládu lidu". Což zní napohled velmi ušlechtile, ale v reálné praxi to znamená holou vládu (respektive nadvládu) většiny. V samotném pojmu demokracie pak není obsaženo žádné další určení respektive omezení. Napsal jsem zde v dané příležitosti: "Když si lidé budou chtít zvolit Trumpa, budou mít Trumpa. Když si budou chtít zvolit Putina, budou mít Putina. A když si zvolí Hitlera, budou mít Hitlera."
Právě tady se nám ukazuje zcela principiální vada demokracie: ona se zabývá jenom a pouze otázkou čiré moci, a zcela eliminuje otázku po morálce. Čistá demokracie je morálně nevázaná; což pak ovšem také znamená, že je mravně nihilistická. Ostatně, dnes už se také každý diktátor či polodiktátor (jako třeba Putin) také odvolává na "demokracii". A svým způsobem právem: pokud se mu podaří sehnat dohromady dostatek hlasů aby byl zvolen, pak je - v daném ohledu - zcela legitimním vůdcem.
Samozřejmě - tyto vady, tato rizika "čisté" demokracie jsou v zásadě známé. Proto také novodobá demokracie je silně modifikovaná, především známým principem dělby moci. Jenže, co se přitom zcela obecně přehlíží je to, že tento novotvar fakticky už přestává být demokracií! Tedy demokracií v původním smyslu "vlády lidu". Neboť v této modifikované státní formě už dávno neplatí holá "vláda lidu", nýbrž tato vláda lidové masy je oktrojována, je limitována, fakticky jenom jednou za (většinou) čtyři roky je lidu obecnému povoleno zahrát si při volebním aktu na suveréna, znovu si obnovit iluzi že on a jedině on je ve státě "vládcem". Ve skutečnosti ale tento "lid" nemůže nic víc, nežli jenom na dané šachovnici trochu postrčit politické figury. Jednou trochu více napravo, pak zase trochu více doleva.
Co této takzvané "demokracii" vytýkám ze všeho nejvíce: že je to falešná hra. Že se tu předstírá něco, co vůbec neodpovídá skutečnému rozložení sil. A za druhé: že se tímto politickým spektáklem odvádí pozornost od skutečně zásadních témat. (Viz paralelní diskusi o Varufakisovi.)
Ono by vůbec nevadilo, že tato novodobá demokracie je směsicí různých elementů. - Znovu a znovu připomínám, že už Aristotels věděl, že relativně optimálním, tedy nejstabilnějším státním uspořádáním není čistá demokracie, nýbrž kombinace prvků demokracie a oligarchie. Kdyby ovšem - kdyby se tento stav otevřeně přiznal. Kdyby se otevřeně přiznalo a řeklo, že státní moc nikdy není možno odpovědně prostě přenechat lidu. Neboť ten je vždy až příliš náchylný k iracionálním, ve svých důsledcích destruktivním náladám a aktům. (Viz například útok chátry na americký Kapitol.) Mimochodem, například už takový Montesquieu varoval před "tyranií většiny".
To vše shrnuto: ano, tato - hybridní - demokracie stále ještě nějakým způsobem funguje. Ale - tato demokracie zdaleka není tím, čím předstírá být. A to znamená, že je fakticky permanentním klamem. Tam kde je demokracií eliminuje jakékoli mravní aspekty; a tam kde se přece jenom snaží nějaké mravní aspekty praktikovat, tam přestává být demokracií. Je to tedy nesourodý slepenec zcela protichůdných principů; a není žádného divu že se v současné době stále více potácí v krizi důvěry, kterou není schopna překonat. Víceméně už jenom čirou setrvačností stále ještě udržuje svou přítomnost; a především tím že se ještě nepodařilo nalézt k ní nějakou přesvědčivější, a především pravdivější alternativu.