Sám terorismus by si málo počal

Ondřej Vaculík

Smyslem teroru je strach, v němž se společnost účinně rozkládá podle představ teroristů a sama vykoná to, co jim by se nikdy nepodařilo a nač ani nemají síly. Myšlení podléhající strachu připomíná normalizaci.

Souběhem příznivých okolností jsem ve vysílání Českého rozhlasu vyslechl dvě velice zajímavé debaty na podobné téma — bezpečnost státu, solidarita s uprchlíky a postoj většinové společnosti a politiků k nim.

Hostem znamenitě vedené debaty (patrně na ČRo — Plus) byl náš přední odborník na bezpečnost státu, armádní činitel Otakar Foltýn. K mému překvapení odborně potvrdil názor, který v tomto našem listě povětšině sdílíme na základě různých postřehů, životních zkušeností nebo vhledu do problematiky. Zejména že strach z terorismu je hlavní silou terorismu. Sám terorismus by si málo počal, kdybychom jeho skutečné účinky — nelze je ale podceňovat — hodnotili stejně jako jiná osudová ohrožení se ztrátami na životech.

Technoktatičtěji založeným posluchačům Foltýn předložil několik statistických údajů, z nichž například vyplývá, že smrtelný pád z postele ohrožuje naši existenci více než výpady teroristů, a to asi tři sta krát. Nemluvě o smrtelných nehodách na silnicích, které jsou proti teroristickým atakům hotová jatka, a přesto denně auto používáme, aniž bychom o zdaru naší cesty měli jakoukoli pochybnost. To je ale známá věc.

Smyslem teroru je strach, v němž pak se společnost začne účinně rozkládat podle představ teroristů a sama vykoná to, co jim by se nikdy nepodařilo a nač ani nemají síly. Boj proti terorismu má dvě složky, zdůraznil plukovník Foltýn: Bezpečnostní složky musí co nejúčinněji proti terorismu včas zasahovat, nicméně stoprocentní účinnost nikdo nemůže zaručit, jinak by terorismus ani nebyl. Do jisté míry nám nezbývá ne se s ním smířit, ale snášet ho jako jiné osudové rány.

×
Diskuse
JP
September 13, 2016 v 13.12
Ukazovat takovýto piják (respektive obrázek) v sedmdesátých létech učitelce bylo ovšem - nedá se nic dělat - výrazem čirého magorství.

Mě sice shodou okolností někdy v téže době také vylučovali z gymnázia za velmi podobný "zločin" - tady byla ovšem smůla v tom, že s o u d r u ž k a ředitelka (původní profesí švadlena, do své ředitelské funkce se dostala po čistkách z počátku sedmdesátých let jako spolehlivý stranický kádr) si při hospitaci v naší třídě sedla do vedlejší lavice, a náhle si vyžádala k nahlédnutí můj sešit. A neštěstí bylo hotovo. Nakonec to naštěstí ovšem také dopadlo dobře. Především díky třídnímu učiteli.