Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vede správní řízení s TV Prima kvůli manipulativní reportáži o Autonomním sociálním centru Klinika, která podle Rady divákovi podsouvala již konkrétní předem daný názor na uvedenou problematiku. Rada si také zadala vypracování obsahové analýzy, na základě které konstatuje, zda Prima porušila zákon při informování o uprchlících. Jaké sankce televizi hrozí? Může Rada Primě odebrat licenci nebo rozhodnout o jejím neprodloužení?

Rada může ve správním řízení provozovateli uložit různé sankce. Zpravidla se jedná o upozornění na porušení zákona s nějakou lhůtou k nápravě. Samozřejmě lhůta k nápravě u jednotlivé, originální a neopakované reportáže je dost hypotetická a spíše formální. Sankcí může také být finanční postih v různé výši podle toho, které porušení Rada ve vysílání shledá.

Pokud jde o případné neprodloužení licence, to v případě Primy nepřipadá v úvahu. Její licence už prodloužená byla. Co se týče odebrání licence, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání proti tomu provozovatele poměrně silně chrání.

Licenci je možné odejmout pouze v případě, a teď vybírám pouze to, co se týká daného případu, pokud provozovatel zvlášť závažným způsobem porušil povinnosti stanovené v ustanovení, které se týká obsahu, a to opakovaně, a pokud mu za to porušení povinností byla opakovaně uložena pokuta. V běžném režimu se v podstatě ani nedá dosáhnout toho, aby sankce za zvlášť závažné porušení zákonných podmínek byla opakovaně uložena.

Je třeba si uvědomit, že přezkumným místem rozhodnutí Rady je Městský soud v Praze, nad ním je ještě kasační soud, tedy Nejvyšší správní soud v Brně, takže je to poměrně obtížné. Soudy onu opakovanost nejednou vyložily tak, že zákonné podmínky musí být závažným způsobem porušeny ve dvou po sobě následujících letech.

Dá se říct, že v praxi je odebrání licence naprosto hypotetické či spíše nemožné. Podle mne to ale nemusí tak vadit, protože je rovněž třeba mít na mysli různé možné případy, které by mohly nastat a ohrozit kohokoli jiného. Kdo vysílá, musí mít také právní jistotu.

Jaké případy máte na mysli?

Představme si, že stejně jako v jakékoli jiné zemi i u nás mohou jednou vládnout síly, které budou chtít licence odebírat z politických důvodů, a zákon o vysílání má proti tomu chránit. Samozřejmě můžeme si říct, že kdyby vládla diktatura, zákon si změní. Ano jistě, ale přeci jen současný právní stav určitou ochranu pro provozovatele znamená a ochrana licence je v podstatě ochranou svobody slova, jakkoli se to tak v jednotlivých případech nemusí úplně jevit.

Je to vždycky věc trochu sporná a je obtížné říct, kde je veřejný zájem větší, jestli na tom, aby svoboda slova byla široká, nebo na tom, aby sdělení byla pravdivá. I samotný zákon o vysílání v tomhle ohledu požaduje po zpravodajských pořadech objektivitu a vyváženost, ale na druhé straně dává poměrně široký rámec svobodě slova. Nedá se říct, že by možnost snadného odebrání licence mediálnímu prostředí prospívala, to asi určitě ne, i když chápu, že se leckdo může takovým porušením zákona cítit dotčen.

Kromě odebrání licence jste zmínil další sankce, které Rada pro rozhlasové a televizní vysílání může udělit. Jaký podle vás mají efekt?

Současný vysílací zákon má sankce poměrně málo účinné. To je dávný problém. Také způsob, jak se k udílení sankcí dopracovat, není pro regulační orgán úplně snadný.

Je ale otázka, jak by to celé mělo fungovat. V době, kdy jsem působil jako předseda Rady, velmi se mi líbil způsob, který tehdy fungoval v Maďarsku, nevím, jestli je tomu tak i dnes.