Žijeme nyní ve zhuštěné atmosféře předvolebního strachu, různého druhu. Něco v něm plodí sdělovací prostředky, něco naši politici, na dalším se podílíme jako občané, přispívající do společné díže nedůvěrou, obavami a virtuálně zbytnělou obecnou tíží. Je to zvláštní léto neradosti, ačkoli by nás mohlo těšit alespoň to, že úroda je dobrá a sucho nehrozí.

Také já se snažím co nejrychleji minout Babišovy volební poťouchlé a podvratné billboardy, například hlásající: „Nepřestaneme bojovat proti korupci, i když se kluci hodně snaží.“ Protože víme, koho těmi kluky myslí, nechtěli bychom s Andrejem sdílet ani chvíle v nádražní čekárně, natož s ním sedět ve vládním kupé, totiž kabinetu. On rozkládá vlastní vládu, za niž spoluzodpovídá. Jeho dominance je povahy ničitelské, svého postavení zneužívá.

Chce svolat mimořádnou schůzi Sněmovny k uprchlické krizi: „Protože mě koaliční partneři při poslední schůzi vlády nepodpořili a označili za populistu, když jsem chtěl odmítnout přijetí Syřanů nebo jiných uprchlíků, tak si myslím, že jediným možným řešením je, aby Sněmovna svým usnesením zavázala kabinet, aby jednou provždy kvóty odmítl a přestal poslouchat diktát z EU,“ řekl Právu.

Vyslovil-li Babiš vskutku takovou větu, pak je to věta těžkého psychopata, jenž došel k přesvědčení, že stát a jeho zákonodárství by měly sloužit k dosažení jeho cílů, ekonomických i politických.