V roce 2013 se přes naši zem přehnala vlna populismu. Jeho český úspěch dostal jméno Aliance nespokojených občanů a v jeho čele stanul podnikatel Andrej Babiš — úspěšný za normalizace, v transformaci i dnes.

Významovou prázdnotu jeho hnutí je třeba odlišit od významové plnosti společenské atmosféry, která po jeho příchodu volala. Vášně lidí byly skutečné a oprávněné.

Bezobsažnost Babišova poselství umožňuje zároveň chlubit se miliardami a se tvářit jako „člověk z lidu“. Umožňuje cokoli, co nějak významně nevybočí z politické situace, v níž je pracovitý magnát žádanější než stará politická garnitura. Škoda že lidem zatím nedošlo, že na frázi „mluvit lidem z duše“ je něco démonického. Cizí hlasy z duše by měly spíš připomínat ságu Vymítače ďábla, než že by člověka nějak vnitřně uklidňovaly.

Bezprecedentní úspěch prázdné nádoby s portrétem jediného muže znamenal příležitost pro nedočkavou frontu regionálních kariéristů. Brand hnutí ANO se stal prestižní vstupenkou do světa politiky.

Surrealistických rozměrů dosáhla babišovská mlha v případě středočeského podnikatele Miloše Babiše. V domovských Mnichovicích byl tento majitel autoservisu spíš neoblíbený a mimo střední Čechy ho pro změnu vůbec nikdo neznal.