V roce 2013 se přes naši zem přehnala vlna populismu. Jeho český úspěch dostal jméno Aliance nespokojených občanů a v jeho čele stanul podnikatel Andrej Babiš — úspěšný za normalizace, v transformaci i dnes.

Významovou prázdnotu jeho hnutí je třeba odlišit od významové plnosti společenské atmosféry, která po jeho příchodu volala. Vášně lidí byly skutečné a oprávněné.

Bezobsažnost Babišova poselství umožňuje zároveň chlubit se miliardami a se tvářit jako „člověk z lidu“. Umožňuje cokoli, co nějak významně nevybočí z politické situace, v níž je pracovitý magnát žádanější než stará politická garnitura. Škoda že lidem zatím nedošlo, že na frázi „mluvit lidem z duše“ je něco démonického. Cizí hlasy z duše by měly spíš připomínat ságu Vymítače ďábla, než že by člověka nějak vnitřně uklidňovaly.

Bezprecedentní úspěch prázdné nádoby s portrétem jediného muže znamenal příležitost pro nedočkavou frontu regionálních kariéristů. Brand hnutí ANO se stal prestižní vstupenkou do světa politiky.

Surrealistických rozměrů dosáhla babišovská mlha v případě středočeského podnikatele Miloše Babiše. V domovských Mnichovicích byl tento majitel autoservisu spíš neoblíbený a mimo střední Čechy ho pro změnu vůbec nikdo neznal.

Jeho chování i vizuál vykazují spíš rysy starých politických gard a ustupujících trendů podnikatelské třídy, vůči kterým se hnutí ANO paradoxně vymezuje. Navzdory tomu, že mu na kandidátce hnutí ANO ve Středočeském kraji patřilo nenápadné třinácté místo, stal se Miloš Babiš roku 2013 poslancem díky nečekanému množství 8 628 preferenčních hlasů. Nakonec předskočil i lídryni Jaroslavu Jermanovou.

Kult osobnosti Andreje Babiše byl s blížícími se volbami tak silný, že Miloše Babiše lidé — snad s výjimkou 61 jeho známých z Mnichovic — kroužkovali na první signální jako „Babiše“, aniž by se nějak zaobírali faktem, že je tento Babiš skromně uklizen kdesi v temných hlubinách jedné mimopražské kandidátky. Měl to přeci být člověk z lidu, tak co.

Kultovní film bratří Coenů Big Lebowski s Jeffem Bridgesem v hlavní roli vypráví příběh losangeleského flákače Jeffa Lebowskiho. Jeho líný vesmír má čtyři pevné body: bowling, drink Bílý medvěd, marihuanu a záchodový tepich coby měkoučký symbol jeho pohodlné každodenní rutiny.

Lebowskiho život nabere nečekaný spád, když k němu znenadání vtrhne dvojice gangsterů, převrátí mu byt naruby, chvíli ho topí v záchodové míse se slovy „kde jsou prachy, Lebowski“, načež mu jeden z nich pomočí tepich. Ukáže se, že losangeleské podsvětí mylně považuje Jeffa za jeho jmenovce, stárnoucího invalidního milionáře přezdívaného Big Lebowski.

Zatímco Jeff požaduje pouze náhradu tepichu, jeho přiblblý kamarád z bowlingu Walter se rozhodne využít té záměny k zbohatnutí a zaplete Jeffa do války mafií.

V Miloši Babišovi zřejmě zvítězil jeho vnitřní Walter a rozhodl se, že když už mu štěstěna nadělila tak mocné jméno, zkusí z toho něco vytřískat.

Poslanec Babiš se naplno vžil do role gangstera a svého vlivu začal využívat se stejným predátorským gustem, s jakým jeho mocnější jmenovec uchvátil klíčové zemědělské podniky. Jakmile mohl, ukuchtil si Babiš podle svého velkopodnikatelského vzoru svůj malý, mnichovický střet zájmů — takový střeteček zájmečků.

MF Dnes už před dvěma lety popsala, jak Miloš Babiš slíbil své obci státní dotace výměnou za takový územní plán, který by konvenoval jeho soukromým zájmům:

„Miloš Babiš hrubým způsobem zneužívá svého postavení poslance pro vydírání mě, mé firmy, ale i města Mnichovice ke změnám v územním plánu ve svůj prospěch,“ tvrdí dnes místostarosta Mnichovic Jan Zenkl (TOP 09).

„Když zjistil, že v územním plánu nejsou jeho pozemky stavební, tak zavolal a řekl, že nemůžeme počítat s tím, že něco zařídí ve Sněmovně,“ nechala se pro změnu slyšet mnichovická starostka Petra Pecková.

„Místostarosta Zenkl vlastní v Mnichovicích restauraci, penzión a sportovní areál s malým vlekem. Za poslední rok jej nebo jeho nájemce navštívilo okolo třiceti kontrol. Část z nich tam poslal Miloš Babiš,“ napsalo minulý týden Právo.

Poslanec se proti nařčením hájí poukazem k zájmu občanů a rozvoje města. Jestli leží Miloši Babišovi tolik na srdci věhlas jeho obce, mohl by hledat inspiraci ve vlastním osudu. „Mnichovice“ zní při troše fantazie skoro jako „Mnichov“. Kdoví, třeba by se na to pár turistů nebo investorů zase chytlo. A místní fotbalový klub by mohlo posílit pár zvučných jmen.

Nabízejí se přinejmenším dvě vysvětlení, proč se poslanec Babiš k mnichovskému fíglu zatím neodhodlal. Zaprvé, ze všech německých měst má u nás zrovna Mnichov historicky asi nejtraumatičtější pověst. A zadruhé se pan poslanec zjevně bojí, že by mohl kromě turistů a investorů stočit na malou středočeskou obec i hlavní migrační koridor.