Bylo mi asi šest let, když jsem poprvé viděla íránský film Bílý balónek. Blížil se perský Nový rok a stejně jako v České republice na Vánoce, tak i íránská televize, kterou jsme v Herátu chytali, vysílala sváteční pořady většinou určené dětem. Bílý balonek pro mě tehdy byl pohádkovým filmem. Dívala jsem se na tento mimořádný film očima šestileté dívky.

Snímek se odehrává v předvečer perského Nového roku, Nowroozu. Děj začíná v teheránském bazaru, kde sedmiletá Razieh, hlavní postava filmu, pobíhá s maminkou a nakupují poslední suroviny potřebné na oslavy příchodu nového roku. Ve filmu je vidět íránské město s jeho trhy, ulicemi a krámky, s jeho obyčejnými obyvateli s jejich běžnými starostmi nekončícími ani během závěru roku.

Film má na první pohled velmi jednoduchý děj. Vypráví, jak si malá Raziah přeje koupit zlatou rybku, která je v perské tradici znakem života a nesmí u novoročního stolu chybět. Cestou však ztratí peníze, které se posléze snaží najít.

Režisérem tohoto pohádkového příběhu z mého dětství je Jafar Panahi a scénář k filmu napsal jedinečný Abbas Kiarostami, jeden z největších íránských režisérů a scenáristů.