Když je v Otázkách Václava Moravce nebo jiném diskusním pořadu čistě pánské osazenstvo, nepřijde to divné nikomu. Když se ale náhodou na „neženské“ téma baví dvě ženy, ti genderově citlivější z nás zbystří. Naposledy se to stalo v neděli a tématem byla smlouva TTIP.

„Ale kritériem by přece měly být schopnosti a expertíza, ne to, jestli je někdo muž nebo žena,“ ozvou se nepochybně pochybovačné některé hlásky. A dalo by se s nimi souhlasit. Vtip je však v tom, že podle skladeb televizních debat by se mohlo zdát, že těmi schopnějšími a expertízou oplývajícími jsou v drtivé většině muži.

Nebudu teď zabíhat do debaty, zda opravdu jsou nebo nejsou, byť se mi nechce věřit, že by se jedna nebo dvě v celé České republice nenašly k prakticky každému tématu. Namísto toho bych pozornost laskavé čtenářské obce spíš obrátila k otázce, jaký obraz o ženách ve veřejném prostoru a veřejné debatě to vlastně dává.

Když jsem se před přibližně rokem spolu s dalšími rozčilovala na Facebooku pořadu Fokus VM nad tím, že v díle věnovaném chudobě je mezi hosty osm mužů a žádná žena, odpověď adminů stránky byla následující: „Děkujeme za předběžné analýzy pořadu. Je tedy možné nyní, po jeho odvysílání, zcela konkrétně říci, kteří muži neměli vystoupit a které kvalifikovanější ženy je měly nahradit?“ — Debatující muž je základní nastavení, žena má dostat šanci jen, pokud je v nějakém ohledu lepší, než on. Prostě rovné příležitosti jak vyšité…

↗

Europoslankyně Dita Charanzová z ANO a Kateřina Konečná z KSČM byly jedinými hostkami ve studiu nedělních Otázek Václava Moravce. Tématem  diskuse byla smlouva TTIP. Repro DR

Abych nekřivdila jen televizním debatám, fenomén „party tučňáků“ (tedy mužů v oblecích) nejen na různých medializovaných diskusních fórech je vlastně obvyklý. Stále ještě se málokdo pozastaví nad tím, že na nějaké téma diskutují pouze muži, případně že ženy jsou ve výrazné menšině.

Nejkomičtější je to u témat, která se žen týkají více než jiná. Pěkným příkladem byla parlamentní debata o zavedení nároku na místo ve školce i pro dvouleté děti… To je očividně opatření, které v drtivé většině ovlivní spíše ženy než muže — a přesto se k němu vyjadřovali v rozpravě většinou muži.

Před nedávnem jsem moderovala diskusní panel na téma aktivit mimo studium na vysokých školách, kde diskutovali tři studenti. V kontextu toho, že momentálně je na vysokých školách celkově více studentek než studentů, je to jistě zajímavý fenomén — ačkoli lze organizující SK RVŠ přiznat k dobru, že pánský klub rozředili aspoň mnou jako moderátorkou.

Minulý týden jsem se zase zúčastnila mezinárodní konference o populismu, jejíž první den opanovali přednášející v poměru 18:1, přičemž organizátoři se tučňáčí blok ani nepokusili rozbít moderátorkami nebo diskutantkami přednesených příspěvků…

Když jsem o přestávce nadnesla v hovoru s jinou studentkou politologie, tuším z Německa, konstatovala, že si této skutečnosti rovněž všimla a že je to opravdu trapné. Zároveň mi dala tip na webovou stránku, kde je možné najít momentálně asi 1022 akademiček a expertek z různých oblastí souvisejících s politologií a mezinárodními vztahy.

Ano, ženy také něco vědí.