Policie nedovolila skautům, kteří po mši vyšli z baziliky svatého Jiří, zazpívat v areálu Pražského hradu českou hymnu. Má cenu se takovou „prkotinou“ zabývat? Má. Jde o jeden z výrazných detailů, které již po několik let skládají mozaiku měnící se společenské atmosféry.

Vnitru a policii chybí stabilní vedení

Policista několika desítkám dětí oznámil, že zpěvem hymny na Hradě by se dopustily nepovolené hudební produkce. Skauti si museli hymnu zazpívat jinde.

Mluvčí Ovčáček se jim za to omluvil a dodal: „Policista postupoval v souladu se zákonem, regulemi, ale byl příliš horlivý.“ Nebyl. Policista své rozhodnutí konzultoval telefonicky se svým nadřízeným a ten mu zákaz zpěvu potvrdil. Šlo tedy o zamýšlený, naplánovaný policejní postup.

Ministr vnitra Milan Chovanec uvedl, že policista, který skauty vykázal z Hradu, zřejmě ztratil zdravý rozum. „Hradní policii zjevně chybí stabilní vedení,“ dodal sociálně demokratický ministr. To je možné, ale takovéto „stabilní vedení“ chybí především Hradu, ministerstvu vnitra a Policii ČR jako celku.

Policisté evidentně zvlčili, jsou čím dál drzejší. Co dělat nemají, k tomu se hrnou, své povinnosti přitom neplní. Mohou si dovolovat na občany čím dál víc, protože jim pro to Miloš Zeman, Jiří Ovčáček, Milan Chovanec a Tomáš Tuhý vytvářejí předpoklady.

Správně řekl skautský vedoucí, že jim nejde o omluvu za zákaz zpěvu hymny, ale že by měla přijít omluva za změnu společenské atmosféry, která něco takového umožňuje.

Neustálé Zemanovo a Ovčáčkovo štvaní proti všem, které pokládají za své nepřátele, tuto atmosféru nejen vyhrocuje, ale přímo legitimizuje a posvěcuje vyvolávání nenávisti.

Pakliže vrchnost vede policii k porušování ústavy a potom ji za to sveřepě hájí na veřejnosti, nemohou to brát policisté jinak než jako dokonalé krytí: „Když nám prošlo buzerování českých občanů za cenu porušování jejich práv, pak nám projde všechno.“

HateFree zóny v ohrožení

Však také vyhrožování neonacistů slušným lidem, kterého jsme byli svědky o víkendu, nespadlo z nebe. V takové atmosféře jsou si pochopitelně sami sebou jistější i ti, kteří mají k Zemanovi názorově blízko, včetně pravicových extremistů všech typů.

Několik pražských kaváren, obchod se spodním prádlem či pražskou Diakonii pomalovali výhrůžnými nápisy „Smrt HateFree“. Ve vestibulu stanice metra mimo jiné napsali „Táhněte uprchlíci“ a vedle nasprejovali hákový kříž.

„Oznamujeme veřejnosti a všem příbuzným a známým, že nás navždy opustila levicová extremistka, multikulturalistka, manželka a matka šestnáctiletého syna Olga Pavlů. Zemřela v pardubické věznici po vykonání rozsudku trestu smrti oběšením za zvlášť závažný zločin velezrady.“ Toto je text parte, které někdo vyvěsil na pardubické Rodinné centrum Kašpárek. Olga Pavlů je jeho ředitelkou a podobnému vyhrožování čelila celkem čtyřikrát.

↗

Policista své rozhodnutí konzultoval telefonicky se svým nadřízeným a ten mu zákaz zpěvu potvrdil. Šlo tedy o zamýšlený policejní postup. Repro DR

Všechny poškozené podniky či instituce spojuje zapojení do sítě HateFree Zone, tedy míst, jež v rámci kampaně vládní Agentury pro sociální začleňování deklarují přístup ke všem lidem bez nenávisti a násilí.

„Tohle jsou 30. léta! Je ještě Praha tolerantní svobodné město? Pokud nechceme znovu žít v diktatuře, musíme se tomuhle zlu postavit!“ ohradil se proti útoku Daniel Kolský, majitel sítě kaváren Mammacoffee.

„Události posledního víkendu v Praze vnímáme jako mimořádně znepokojivé. Cílem organizátorů těchto ‚protestů‘ je nepochybně šířit strach a vyhrožovat těm, kteří se rozhodli podporovat ovzduší pokoje a rovného přístupu vůči všem. Diakonie však ze svých postojů nesleví a dál bude plnit své poslání, tedy pomáhat všem lidem bez rozdílu barvy pleti, sexuální orientace, náboženství nebo světonázoru. Nenecháme se zastrašit… Už proto, že naše práce stojí na křesťanských základech. Nenávist není řešení,“ sdělil ředitel Diakonie ČCE Petr Haška.

V podobném duchu proběhla demonstrace na podporu napadených. Více než tisíc přítomných, většinou mladých lidí, dávalo najevo, že se „nechtějí bát“. Odhodlání lidí roste s poznáním, že na vládu, vnitro a polici se nemohou spoléhat natolik, aby je to mohlo dostatečně uklidnit.

Čekají nás těžké volby

Pobodání muslima v lednu letošního roku zůstává nevyšetřené. Namísto toho sociálka buzerovala jeho družku, která intenzivně pomáhá uprchlíkům, kvůli výchově dětí. Únorový žhářský útok na Kliniku zůstává nevyšetřený.

Napadení pokojných prouprchlických demonstrantů slávistickými chuligány zůstává nevyšetřeno - policie jen přihlížela, jak je porušován zákon, aniž by zakročila. Rasistický a násilnický projev Adama B. Bartoše zůstává nepotrestán, policie opět jen němě přihlížela porušování zákona.

Napadání zastánců lidských práv v Tibetu čínskými agresivními bojůvkami zůstává nevyšetřeno - nečinní policisté to jen se zájmem sledovali zpovzdálí. Policie namísto nich zadržovala či šikanovala české občany, kteří se ničeho nedopustili, kromě nošení či vyvěšování tibetských vlajek.

Opakované porušování shromažďovacího práva policií zůstává nejen nevyšetřeno, Chovanec i Tuhý navíc tvrdí, že vše bylo v pořádku.

Nejde o to, abychom zapomněli na občasné přehmaty. Občanská společnost se probouzí, protože zřetelně cítí, že už nejde o obyčejné ústrky, kterých se politici i policie dopouštějí i v demokracii.

Prezident i vláda se zřetelně vydávají na cestu k té formě státu, v níž policie má nad občany navrch z podstaty systému, v níž rozhoduje politická a policejní zvůle. Ministr vnitra chce nabrat stovky dalších policistů, bezpečnostní rada státu chce dát policii během hromadných akcí mnohem více pravomocí než má doposud.

Policie koná na politickou objednávku a politici za to její šéfy povyšují do generálských hodností.

Čekají nás těžké volby, nejen do krajů, ale poté i do Poslanecké sněmovny a ty prezidentské. V nich se musíme pokusit zamezit tomuto trendu. Momentálně je to český národní zájem číslo jedna.