Rozhovor se Subhím Hadídím: Odporem vůči zvůli
Petra ŠťastnáSe syrským literárním kritikem Subhím Hadídím o boji syrského umění s cenzurou, tajném šíření knih a umělecké svobodě v Sýrii připravil a vydal rozhovor časopis Tvar. V DR vychází v rámci spolupráce obou médií.
Jaké změny v tematickém nebo žánrovém směřování (i z hlediska filosofie tvorby) přinesla politicko-společenská situace v Sýrii, tamní válečný stav, syrským spisovatelům a básníkům? Předpokládám, že tito autoři zůstávají buď v Sýrii, anebo emigrují a angažují se v exilu proti režimu. Převažuje otevřené a konkrétní vyjadřování se k aktuálním otázkám bouřlivého světa, anebo únik do lyrických, mytických světů, historie?
Syrská kultura byla po desetiletí pod přísnou kontrolou režimu, ať již přímo prostřednictvím státních úřadů (odboru pro cenzuru na ministerstvu informací) a organizací přidružených k vládnoucí straně Baas, jako jsou Unie spisovatelů a Unie novinářů, anebo nepřímo skrze různé bezpečnostní složky, které vyvíjely ohromný tlak na spisovatele, a to prostřednictvím rozsáhlých sítí informátorů, kteří — občas z pouhé závisti či zášti — pranýřovali své kolegy. Většina kvalitní literatury, především díla kritizující korupci či despotické praktiky režimu, byla publikována v zahraniční a poté propašována do Sýrie.
V některých případech docházelo k surreálným situacím, kdy státní úřad jako Všeobecný zřizovatel kinematografie financoval například film Stars in Broad Daylight (1988) režiséra Usamy Mohammada, který byl promítán na festivalu v Cannes či jinde a měl dobrý ohlas, byl ale v Sýrii samotné zakázán, protože zaujímal kritický postoj k tomu, jak režim využívá chudé třídy v rámci sekty alavitů v pobřežní oblasti Latákie. Zmíněný režisér žije nyní v exilu v Paříži, přesto se mu podařilo natočit skvělý dokumentární film Silvered Water: Syria Self-Portrait (2014), který byl přijat po celém světě jako mistrovské dílo a získal několik mezinárodních ocenění.
Moderní syrská literární a umělecká díla byla sužována historií a politikou v tom smyslu, že země zůstala padesát let v podmínkách výjimečného stavu, z toho šestačtyřicet let pod diktaturou Asadovy dynastie. A tak jsou nejčastějšími tématy sociální strádání, sektářské napětí, utlačování, diskriminace, absence základních politických a občanských práv, naprostá absence svobody projevu, extrémně krutá opatření proti opozici či disentu a podobně. Co se týče svobody tisku, stačí zmínit, že veškeré noviny a časopisy ze všech oborů, včetně sportu, byly vlastněny a redigovány státem.
Z tohoto důvodu vedlo lidové povstání z března 2011 k nárůstu obrovského množství literatury, která sice nebyla tematicky či obsahově zrovna nová, byla však mnohem svobodnější a osvobozená, zvláště díky tomu, že většina děl byla vydávána v exilu a samotní autoři byli ve vyhnanství. Během pěti let povstání režim věznil, mučil a zavraždil několik mužů a žen z kulturní sféry, z nichž většina byli sekulární a progresivní demokraté (mezi nimi: Tamer al-Awwam, úz ze Suvajdy; Basil Shihadeh, křesťan z Homsu, který zanechal svých studií na Syracuse University, aby se připojil k povstání; Ibrahim Khirret, romanopisec z města Dajr az-Zaur; Ibrahim Quashoush, zpěvák z Hamá, kterému režim podřízl hrdlo; Mohammad Walid al-Masry, básník z Homsu…).
Obecně lze říci, že současné literatuře dominují tato témata: brutální praktiky různých aktérů v syrské tragédii, režim, Írán, Hizballáh, Rusko, ISIS a další džihádistické skupiny; vyhnání z domova, ať již z jedné oblasti v Sýrii do druhé, anebo mimo zemi, prakticky do celého světa; neuvěřitelné a téměř permanentní znovuzrození a oživení občanské společnosti, ať již je pod kontrolou režimu anebo ISIS; a konečně také to, jak všechny těžkosti plodí nové a nevídané způsoby odporu a životní síly.
Je třeba si povšimnout, že umělecká úroveň děl vytvořených během pěti let povstání je vyšší, jako by to znamenalo, že větší svoboda vyjadřování znamená větší závazek psát lépe. Ti, kdo již byli v exilu a nějakým způsobem se distancovali od břemene syrské politiky a historie, našli v psaní o současné situaci nové rozměry, stali se odhodlanějšími, dokonce transformovali své vlastní styly tak, aby porozuměli tomu, co situace vyžaduje.
