V říjnu 2014 řekl Miloš Zeman v čínské státní televizi, že nepřijel do Číny poučovat o lidských právech, ale aby se sám naučil, jak stabilizovat společnost. A to se mu velmi dobře daří, čínský vzor u nás již funguje docela obstojně.

Čínská bojůvka a všehoschopná policie

České občany v Praze fyzicky napadli čínští občané za to, že vyjádřili odlišný názor. Dovolili si tu drzost a tibetskou vlajkou protestovali proti porušování lidských práv v Číně. Česká policie vzápětí zadržela české občany, včetně novináře-fotografa Deníku Referendum, zatímco agresivní čínské občany nechala na pokoji.

Terčem jejich agrese se fotograf stal proto, že měl na zádech tibetskou vlajku. Tu mu Číňané strhli a zabavili. Když se dožadoval jejího navrácení, začali jej tlouct násadami od rudých vlajek s pěti žlutými hvězdami. Vzápětí zasáhla policie, která ale nezadržela žádného z útočníků, nýbrž napadeného a ztlučeného fotografa — prý kvůli jeho vlastní bezpečnosti, jak mu bylo řečeno na služebně.

V úterý zmlátili Číňané člověka, který měl vlajku ujgurské menšiny. Policisté se snažili situaci zklidnit, ani tentokrát však nezadrželi ty Číňany, kteří vědomě porušili naše zákony.

Někteří zastánci lidských práv se připoutali ke sloupům veřejného osvětlení řetězy. Policie byla připravena, řetězy přestřihla a sbalila je. Za pomoci hasičů a jejich vysokozdvižné plošiny zadrželi „muži zákona“ demonstranta, který bránil tibetskou vlajku na sloupu veřejného osvětlení.

A byli to policisté, kdo vzápětí vyměnil tibetské vlajky za původní čínsko-české! Média spekulovala, že čínské soudruhy na místo proorganizovala přímo čínská ambasáda. Autobusy, které je dovezly, zastavily na Evropské ulici v Praze 6, kde je zákaz zastavení. A přítomná policie? Nic. Kdyby zde zastavil český občan, zadarmo by mu to neprošlo.

Včera policie nepustila demonstranty na Hradčanské náměstí, přestože zde měli řádně ohlášenou a předem nezakázanou akci. Svých práv se zde marně dožadovali i Miroslav Kalousek, Karel Schwarzenberg, Kateřina Jacques, europoslanec Jaromír Štětina či bývalý ministři Martin Bursík a Michael Kocáb. Policista z antikonfliktního týmu Kalouskovi tvrdil, že by musel mít podepsanou propustku, aby jej tam mohl pustit.

Na Kalouskovu žádost pak šel zjišťovat, kdo konkrétně by propustku musel podepsat a přišel s tím, že jde o Zemanova kancléře Mynáře. Kalousek se podivil nad tím, že o práci policie rozhoduje Hrad a otočil se k demonstrantům s tím, že ruský šváb Mynář, který stále nemá bezpečnostní prověrku, rozhoduje o tom, kdo kam smí a nesmí.

Heslo české policie „pomáhat a chránit“ se v praxi zhmotnilo na „chránit čínskou agresivní bojůvku a pomáhat jí a zakročit proti českým občanům, kteří naplňují své ústavou zaručené právo“. (Podrobnosti zde.)

Brežněv a Mao

Byl to pravděpodobně prezident Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslav Tvrdík (ČSSD) či jeho soudruzi, kdo si zarezervoval více míst v Praze pro sebe, jen aby nikdo nemohl proti čínskému diktátorovi Si Ťin-pchingovi viditelně protestovat. Dokonce i billboard, na němž jsou Václav Havel s Dalajlámou, překryli čínští „příslušníci lidových milic“ prapory na dlouhých tyčích, aby nemohl urazit vůdcův zrak. Co nezvládli Číňané sami, dokonala policie, která se namísto ústavy a zákonů evidentně řídí pokyny panovníkovými.

Uzavřeno pro veřejnost bylo mnoho míst kolem Hradu i jinde, například Kampa, kde se proti sobě postavili odpůrci čínského autoritářství i čínská agresivní bojůvka. Ihned po příjezdu čínského prezidenta do Lichtenštejnského paláce na Kampě vjely mezi demonstranty policejní dodávky a vytvořily něco na způsob vozové hradby. Policisté tak zcela zamezili jakémukoliv výhledu na Lichtenštejnský palác. Od odpůrců totality zazněla na jejich adresu i tato hesla: „Hanba!“ a „Styďte se!“.

Opatření byla téměř totožná jako při návštěvě sovětského totalitáře Leonida Brežněva v roce 1978, chybělo snad jen preventivní zatýkání odpůrců komunistického režimu. Ale možná, že to Zeman při návštěvě severokorejského diktátora Kim Čong-una ještě zdokonalí. Praha však byla i nyní přísně kontrolovaná, pozavíraná a obšancovaná policisty a vojáky. Jak říkal již starý dobrý Mao Ce-tung: „Každý komunista musí pochopit tuto pravdu: politická moc vychází z hlavně pušky.“

Mohl bych o této nezměrné aroganci moci psát dokola — a bylo by to k ničemu. K arogantním tlučhubům, kteří se díky hlupákům dostali k moci, málokdy něco zvenku pronikne a ten náš je navíc ozbrojen přesvědčením, že je jediným majitelem pravdy. Nechme zaznít, co si o tom mysleli a myslí některé známé osobnosti, které umně zacházejí se slovy a jsou dobrými znalci lidské povahy. Kupříkladu William Shakespeare napsal při této příležitosti vzkaz Milošovi Zemanovi již na sklonku16. století:

… jak trapně září pozlátko všech poct,

jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,

jak sprostota se sápe na slušnost,

jak blbost na schopné si bere bič,

jak umění je pořád služkou mocných,

jak hloupost zpupně chytrým poroučí,

jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí…

(Sonet 66, překlad Martin Hilský.)

Nezávislí podaní

V dalším rozhovoru s čínskou televizí CCTV pochválil Zeman sám sebe takto: „Je to nový začátek, protože mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byly velmi špatné vztahy. Zdůrazňuji bývalou vládou, protože ta vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie. Teď jsme znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech.“

Nu ano, pár jüanů přibyde do kasiček českých oligarchů či do prasátka Jurije Ovčáčka. Avšak české zájmy nespočívají v tom, za kolik prodáme vlastní svědomí nebo jak dobře budeme sloužit novým pánům, tentokrát čínským, protože v ničem jiném Zemanova údajně nezávislá zahraniční politika nespočívá. Na tento Zemanův žblept reagoval Edmond Rostand již v roce 1897, kdy spatřila světlo světa jeho slavná hra Cyrano z Begeracu:

… Finančníkům snad mám verše dedikovat,

Na šaška změnit se a ve všech vodách plovat?

V té podlé naději, v tom horším zklamání,

že na rtech ministra se zjeví usmání?

Den každý ropuchu přec nelze snídat muži!

Mám splasklý míti břich, mám vidět svoji kůži

tam, kde jsou kolena, jak úžasně se špiní?

Mám ohýbati hřbet, jak lidský plevel činí? Ó díky, díky, díky, dík.

Jde o skvostný překlad Jaroslava Vrchlického z roku 1898. Je však zajímavé, že právě Vrchlický, který vše věděl již od Cyrana, byl sám tak málo informovaný:

Škoda, že mi novin kousek vedle hovna neležel,

aspoň znal bych politiku, k níž jeho pán náležel.

Hovno mlčí, svědek němý, neprozradí, kde se vzal, nepoví, kde, jak a kdy ho tvůrce jeho zanechal.

(Balada o hovně, Jaroslav Vrchlický.)