Ctím svátky. A tak i když sem tam rád lelkuji po obchodních centrech, kde mně v hlavě kmitá kalkulačka nad triky obchodníků, na nový český státní svátek jsem neplánoval vůbec nic. Procházku Prahou leda tak, říkal jsem si. Vím totiž, že je na Velký pátek všude zavřeno. Jak moc jsem se mýlil…

Sice jde o nový státní svátek v českém kalendáři, ale o svátkování ani vidu, ani slechu. Přitom na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku, by nikoho ani nenapadlo otevřít.

Zato v českých zemích bylo otevřeno skoro všude. Nejen obchodní centra zpupně ignorovala čerstvou legislativu, ale i krámy na ulicích vesele obsluhovaly, jako by se nic nedělo.

Kamarádce volala známá z Bratislavy: „Zapomněla jsem koupit mouku, letos asi nebudu dělat mazance, mám jen na beránka.“ „Tak si zajeď do Břeclavi, to máš kousek,“ poradila ji.

I některé prodavačky u pokladen v řetězcích zákazníkům potají sdělovali kupujícím, že se jim to vůbec nelíbí. Zástupci těchto obchodních řetězců tvrdí, že v případě zavření obchodů během nedělí by došlo k masivnímu nárůstu nezaměstnaných, protože by nevylo potřeba tolik personálu.

Asi je přirozené, že je podporují pravicové politické strany. Současná vládní koalice by však tak servilně souhlasit nemusela. Stačilo by jen chtít. Přemýšlím, kde se v Čechách i o Velikonocích bere ta neúcta k tradicím a legislativě vůbec.

Občas jezdím nakupovat do Německa, přiznám se. Nikdy by mě tam však nenapadlo jet v termínu evidentních svátků nebo v neděli. Všude je totiž zavřeno, s výjimkou nádražních obchodů a benzínových pump.

Neuspěl bych ani v Rakousku. A nezdá se, že by lidé v těchto zemích trpěli nedostatkem ani zvýšeným počtem nezaměstnaných prodavaček. Vždyť hlavně v pohraničních oblastech zaměstnávají i plno Češek a Čechů…