Ten příběh má stovky ztvárnění. Guy de Maupassant mu dal jméno Miláček, ale našli bychom i jiné verze s jinými názvy. Podstata je vždy stejná. Bažení po úspěchu, po moci, po bohatství - a ochota udělat pro to cokoliv.

Podmínkou je nevinná tvář. Třeba schopného byznysmena, kterému vadí, že všichni kolem „kradnú“. Majetný spojenec v boji proti zlořádům se vždy hodí. Ale kolik z lidí, co vidí do politiky hlouběji, si ještě dnes vsadí na altruismus Andreje Babiše? Nejde mu víc o zevrubné ovládnutí země? Anebo je pravda někde uprostřed?

Buďme spravedliví. Andrej Babiš je sice originál každým coulem, ale manažerské výsledky má. V Agrofertu i na čele ANO. Za jakou cenu, je jiná otázka.

Miláček všech

Má pověst muže ucpávajícího díry ve státním rozpočtu, šetrného a při výběru daní přísného. Má bezmeznou loajalitu svých spolustraníků. Když někdo začne rozehrávat vlastní temné hry, odejde jako Radmila Kleslová. Hlavně se však těší přízni voličů. Tu také pečlivě opečovává. Sám i za pomoci silného marketingového a PR týmu. Experti se řídí jeho strategií, on se přizpůsobuje jejich taktice.

Díky tomu trůní žebříčku popularity politiků a ANO je první ve stranických preferencích. Když přijde chudší období, najdou se prezentovatelné úspěchy, zahraje se na city a trend se napravuje. Namátkou druhý lednový týden v tom neměl chybu. Přesto se dá čekat, že ČSSD bude ANO stále víc dohánět. Babiš se neobejde bez vlivných spojenců a spontánních aktivistů mezi občany.

Tak na tom pracuje. Sám, se stranickými kolegy, ale i se svými médii. On je totiž nejen velkopodnikatel dávající práci spoustě lidí, on je také mediální magnát. Patří mu dva deníky včetně toho nejčtenějšího mezi zpravodajskými, nejposlouchanější rádio a také nějaká ta televize (ať už oficiálně, nebo tak nějak na dobré slovo). To je již nějaká palebná síla.

Zásluhou sdělovacích prostředků znají lidé Babiše civilního, pracovitého, rozčíleného i ublíženého. S koblihou i štosem lejster v ruce. Nekecá, maká, ale když to jen trochu jde, vyrazí do ulic, tramvají, metra… Mluví, jak mu zobák narost. Parlament má za „žvanírnu“ a tváří se, že v politice neumí do pěti napočítat. Jenže zdání klame. Jestli je někdo zaostalý, jde o ty členy jeho hnutí, kteří se nenaučili táhnout za jeden provaz a svými hádkami zatěžují radnice napříč republikou.