První kanál Polského rozhlasu — rozhlasová Jednička — hraje od začátku roku každou hodinu po časovém znamení na střídačku polskou státní hymnu a hymnu Evropské unie — Ódu na radost.

Důvod je čitelný a pronikl už i do českých médií. Polská národně-konzervativní vláda chce provést ve „veřejnoprávních“ médiích personální čistku a kromě toho je ještě proměnit v média „národní“.

Cílem je, aby „veřejnoprávní“ média přestala kritizovat vládu a místo toho „objektivně“ informovala o jejích krocích. Alespoň to můžeme od politiků Práva a spravedlnosti veřejně slýchat.

Problém je, že mezi „národními“ médii, která alespoň okrajově sleduji, snad jen ta srbská informují o politice vlády tak technokraticky, a tedy nezaujatě, jako ta polská.

Zdaleka to neznamená, že by polská veřejnoprávní média byla báječná. Sice už mě nepřekvapuje, že jednou z hlavních postav nedělního ranního pořadu pro děti je kněz. Politické debaty se ale ještě v polských televizích nenaučil pořádně připravovat a moderovat nikdo. A snad nikdo z politiků se v nich ještě nenaučil alespoň trochu snesitelně vystupovat.

Kombinace technokratičnosti se spotřebitelskými magazíny, sektorovým zpravodajstvím a řadou publicistických formátů, kde v rozhovorech dostávají prostor lidé v tématech zjevně odborně orientovaní, ze mě ale činí mnohem spokojenějšího diváka a posluchače velkých médií polských, než se mi to kdo dařilo při vysílání v českém jazyce tady v České republice.

↗

Ženy tvoří v debatních pořadech polských rádií a televizí přibližně 13 procent z vystupujících. Tématem vládní strany je nedostatek národní loajality. (Popisek: Pánové, na začátek, tak jak je zvykem, losujeme, kdo dnes bude expertem, který bude mluvit za ženy.) Ilustrace Marta Frej, codziennikfeministyczny.pl