Po rozhovoru ve středeční Mladé frontě Dnes je zřejmé, že guvernér České národní banky Miroslav Singer má problém se svou kompetencí. Obhajuje totiž krok, který prostě obhájit nelze. Prý je pro něj frustrující, že ČNB nesáhla po intervencích na oslabení koruny už dříve.

Řekněme si otevřeně, že v situaci, kdy v posledních třech až pěti letech padají na světových ceny všech komodit, a to často o desítky procent, jinak řečeno klesají ceny surovin pro průmysl, včetně energetiky, potravinářství a i dopravu, je vytyčit si za cíl dvouprocentní růst inflace jako z jiného světa. Přesně to ale ČNB učinila.

Vedení ČNB jednalo v zájmu části českých exportérů, a to bohužel té, která se v konkurenci zahraničních trhů nedokáže dlouhodobě prosadit. Intervence proti české koruně stály podle všeho jen v letošním roce téměř 200 miliard, za oba dva roky se jedná zřejmě až o 390 miliard korun. To jednak není malá suma, a jednak to není suma pana Singera a spol., ale státu a jeho občanů.

Je smutné, že s výjimkou prezidenta, který se už ovšem proti intervencím dlouho neozval, ani premiér, ani ministr financí tento krok ČNB nekritizují, ba dokonce, jako v případě Bohuslava Sobotky, jej akceptují.

Rozhodnutí, která ve svém důsledku znamenají devalvaci měny, přitom žádná národní banka v žádné demokratické zemi nemůže udělat sama, bez konsenzu s vládou. S tím si však ČNB hlavu neláme. Ani trochu nenaznačuje, co se stane, až ukončí intervence. Již nějaký čas se snažím upozornit na to, že vedení ČNB patrně vůbec neví, jak celý problém ukončit.

Je zvláštní, že celý problém, který je ve svém sociálním a politickém dosahu mnohem závažnější než dopad integrace pár set či pár tisíc imigrantů ze Sýrie, nikoho z české politiky nezajímá. Žádnou politickou stranu tento problém nebudí ze spánku. Datum přijetí eura se přitom blíží, je to jen otázka času, možná tří až čtyř let.

Politickou reprezentaci země by přece mělo zajímat, v jakém konverzním kurzu se budou převádět úspory milionů českých občanů z koruny do eura. Zda to bude například jedna ku sedmadvaceti či podle kurzu tomu blízkému, anebo v nějakém kurzu, který je bližší realitě, to znamená 18-20 korun za euro.

Vedení ČNB dnes svými činy rozhoduje o tom, zda a o kolik budou znehodnoceny úspory českého obyvatelstva a jak vysoké budou příští ceny zboží. Rozhodnutí ČNB z listopadu 2013 považuji od počátku za špatné, které jde proti zájmům širokých vrstev českého obyvatelstva a středního podnikatelského stavu, proti jejich životní úrovni.

Ve svých důsledcích toto rozhodnutí znamená také zdražení dovozu nejmodernějších zahraničních technologií a strojů o 8—10 procent. A to je podstatný útok na nezbytnou modernizaci české ekonomiky.