Státní rozpočet na rok 2016 se skládá z domácích, daňových a dalších příjmů v objemu 1085 miliard korun. K tomuto číslu připočtěme ještě dotace z fondů EU a z finančních fondů švýcarských a norských v souhrnné výši 95 miliard korun. Přidejme pak ještě finanční zdroje, jež kryjí schodek státního rozpočtu ve výši 70 miliard korun. Zdroje na výdaje státu se tedy budou pohybovat v příštím roce okolo objemu 1,25 bilionu korun.

Domácí přírůstek výdajů činí 25 miliard korun, zvenčí přiteče cca 6 miliard korun navíc. Na rok 2015 byl rozpočtován schodek 100 miliard korun, takže oproti letošku je rozpočtován o 30 miliard korun nižší schodek státního rozpočtu.

Velké snížení nákladů na obsluhu státního dluhu

V obsluze státního dluhu se počítá s 10,5 miliard korun úspor. Fakticky tak ovšem ministerstvo financí oproti předchozím letům jen „zreálnilo“ rozpočtovaná čísla na obsluhu státního dluhu, ve kterých mělo rezervu pro nečekané výdaje. Rozpočtovaná částka 54 miliard korun na rok 2016 se příliš neliší od toho, co se skutečně v letech 2012—2014 vynakládalo, protože poměry na finančním trhu se příliš nezměnily.

Státní obligace se záporným výnosem, které se ministerstvu financí podařilo prodat v poslední aukci, jsou spíše důsledkem záplavy peněz, o které se devizovými intervencemi na oslabení koruny postaralo vedení Česká národní banka… Nezávidím budoucímu vedení ČNB (a ministerstva financí) situaci, až ČNB opustí tuto intervenční politiku a investoři budou požadovat běžný výnos peněz i kompenzaci ztrát, které jim způsobí posilování koruny.

Stát tedy bude platit víc a v tvrdší měně (a Singer a spol. se už budou někde mimo ČNB v klidu plácat do stehen, jak to skvěle s námi se všemi skouleli).

Slavnostní vyjádření Miloše Zemana, že zákon o státním rozpočtu podepíše, neboť mimo jiné dostatečně pamatuje na investice, příliš neodpovídá reálným číslům. Kapitálové výdaje představují jen necelých 6 % plánovaných výdajů rozpočtu.