Co nás čeká v roce 2015?

Jiří Dolejš

Jiří Dolejš popisuje, co můžeme očekávat v novém roce 2015. Přestože se na první pohled může zdát, že vyhlídky jsou spíše příznivé, existuje celá řada rizikových faktorů.

Vstupujeme do roku 2015. Roku, ve kterém si připomeneme 70. výročí konce druhé světové války a také 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Roku, který je zarámován návratem studené války, jak si ji pamatujeme z časů bipolárního světa. Roku, kdy nás doma nečekají žádné volby, ale ve kterém proběhnou sjezdy hlavních vládních stran, ČSSD a ANO. Rok 2015 prostě bude se vší pravděpodobností plný nestability a prognostických rizik.

Světová ekonomika očekává konjunkturní vzestup, globální růst HDP se má pohybovat v intervalu 3,4-3,8 %. Tento vývoj bude ale silně diferencovaný — nejdynamičtější jsou země jako Čína (7 % HDP) a Indie (6 % HDP), USA si zřejmě udrží svůj současný mírný růst (2,8% HDP) a nejpomaleji se vyvíjí Evropa s možností návratu recese, protože zdejší oživení není nikterak konsolidované (Německo odhaduje růst jen 1,1 % HDP).

Zraky světa se upírají k Rusku, na to jak zvládne hospodářskou recesi, do které se nyní dostalo. Za rok 2014 se očekává stagnace a v roce 2015 při pokračujících současných problémech propad až 4 % HDP. Výrazně se ztenčil polštář ruského rezervního fondu, který dosud plnil zlatý déšť z prodeje ropy a plynu.

Před lety dosáhly státní devizové rezervy Ruska 785 mld. US dolarů, v prosinci 2014 klesly tyto rezervy už pod 400 miliard US dolarů a dále klesají. Signálem je, že kvůli problémům se splácením ruských projektů přerušila ČEB jejích úvěrování.

Pokud prezident Zeman mluvil ve svém vánočním projevu i o časech velké naděje, může se stát, že se během roku promění v iluze. Foto web Miloše Zemana

Rusko v ekonomických problémech je Rusko nestabilní. A pokud je tato země kritizována za autoritativní vládnutí, a konfliktnost tamního hodnotového systému včetně imperiálního chování v postsovětském prostoru, zesílení ekonomických a sociálních problémů v zemi a ruská izolace to mohou spíše zhoršit.

Země je v přepočtu HDP na obyvatele podle kupní síly kolem padesátého místa na světě. Ale je to největší sousední stát s EU a je pro EU významným obchodním partnerem (i když v ČR tvoří podíl obchodu s RF jen 4 %).

Důležité bude, jak dlouho bude trvat cenová válka na ropných trzích. Dle termínovaných kontraktů měla v roce 2015 dosáhnout cena za barel ropy Brent 102 US dolarů. Díky politice OPEC koncem roku 2014 ale cena ropy spadla až na 60 USD za barel a zatím není v dohledu změna. A to bez ohledu na globální poptávku či geopolitická rizika spojená se vznikem islámského státu.

Predikce vývoje ekonomiky České republiky z léta 2014 uvádí ještě poměrně optimistický růst HDP 2,5 %. S tím se očekává mírný pokles nezaměstnanosti a také růst mezd. OECD je poněkud opatrnější, naopak prognóza ČNB je optimističtější. Tyto rozdíly však nejsou podstatné, důležitější je, v jaké míře budou naplněna prognostická rizika v souvislosti se ztrátou optimismu v Německu, nestabilitou na trzích s energií a také pokračující obchodní válkou s Ruskem.

Pokud prezident Zeman mluvil ve svém vánočním projevu i o časech velké naděje, může se stát, že se během roku promění v iluze. A to přesto že očekávání firem a bankovní sektor hýří optimismem. Otázka zaměstnanosti a mezd letos nebude také tak jednoduchá, jak naznačuje vládní optimismus. Asi bude zapotřebí v tomto roce daleko větší aktivita odborů.

Ve Sněmovně po mimořádných volbách v roce 2013 má výraznou převahu pravice. Koalice ČSSD, ANO a KDU-ČS je spíše pravostředová a slučitelnost programů koaličních stran není velká. Pod stůl tak padly sliby jako korekce církevních restitucí, sektorová daň nebo výraznější valorizace. Zato obavy z další perverzní oligarchizace moci v ČR jsou bohužel na místě.

Vládu ČR čeká v novém roce připravit další balíček daňových změn k 1. 1. 2016. Důležité bude nejen připravované ukončení nepovedené penzijní reformy, ale současně i další nastavení penzijního systému, aby byl udržitelný a nabídl seniorům důstojný život. Vrcholí také vyjednávání o transatlantické smlouvě, která by měla vytvořit největší volnou zónu na světě. Je odpovědností vlády, aby zatlačila v rámci EU na změny, které budou v našem zájmu.

Je tu i téma aktualizace energetické koncepce, rozhodnutí ve věci dostavby jaderné elektrárny Temelín a Dukovany či reakce na problémy při útlumu těžby uhlí v hornických regionech. Bezprostředním úkolem je čerpání evropských zdrojů. ČR ale stále zůstává v této věci nejhorší zemí v EU. A v neposlední řadě je tu návrh na majetková přiznání nebo konečně dořešení otázky obecného referenda.

Žijeme v době, kdy se lámou a zauzlovávají určité trendy. V době, která může obnažit významné krizové potenciály. Tudíž je velmi důležité, aby i politická reprezentace byla schopná těmto problémům čelit. Aby byla schopná strategické iniciativy, ale i měla patřičné komunikační dovednosti. Aby považovala potřebu sociální spravedlnosti a odpovědnosti za obecné blaho. Rok 2015 může v praxi ukázat, zda takové politiky vůbec ještě máme.