Každý praktický ekonom a politik se musí začít vážně zabývat otázkou, zda je deflace opravdu takový problém, jak o tom hovoří například představitelé České národní banky a většiny národních bank.

Kdyby analytici ČNB uskutečnili opravdu detailní analýzu vývoje cen komodit, tedy surovin nezbytných pro energetiku i průmyslovou a potravinářskou produkci, došli by k objektivnímu názoru, že většina cen těchto komodit se v posledních letech pohybuje spíše po sestupné trajektorii. Nemluvím o výkyvech, které často způsobují poryvy nabídky a poptávky či také gigantické spekulace na komoditních burzách. Řeč je o dlouhodobé tendenci.

Pokud jde například o ceny ropy a zemního plynu, ty šly v posledním roce dramaticky dolů. Po vstupu Íránu na světový trh navíc můžeme očekávat jejich další pokles. Klesající ceny ropy a zemního plynu vedou samozřejmě také k poklesu cen uhlí. A pokles cen energetických surovin se stejně automaticky promítá také v poklesu cen elektrické energie.

↗

Každý praktický ekonom a politik se musí začít vážně zabývat otázkou, zda je deflace opravdu takový problém, jak o tom hovoří například představitelé České národní banky. Foto kjd, flickr.com

Tržní mechanismus nabídky a poptávky udržuje ceny konečných produktů na takové úrovni, že výrobci i obchodních dosahují přijatelných, a rozhodně ne abnormálních zisků. Kde tedy hledat cestu k vyšším cenám? Cestu k alespoň nějakému růstu cen vidím jedině ve vyšších vládních výdajích — z tohoto hlediska je podle mého názoru zapotřebí zachovat rozpočtový schodek v rozumné výši.

Je pochopitelné, že pokles cen surovin, a tedy pokles cen některých finálních cen výrobků a služeb, následně při způsobu výkaznictví HDP dopadá na výši HDP - je číselně dosahováno nižšího růstu. To ovšem nemusí být za všech okolností špatně. Jen se ukazuje, že ukazatel HDP prostě není stavěn na všechny situace a nemusí vždy vyjadřovat skutečný rozsah produkce a služeb — silně se v něm totiž promítají finanční vlivy.