Všude na světě existuje tzv. šedá, nebo též skrytá či neoficiální ekonomika (Němci jí říkají Schattenwirschaft, Francouzi economie souterraine). Lze ji jen odhadnout, v ČR se tyto ekonomiky pohybují kolem 15 % HDP, což je hodnota okolo 600 miliard korun. To je sice částka nemalá, ale v mezinárodním srovnání spíše podprůměrná. Směrem na jih či na východ rozsah šedé ekonomiky narůstá.

Protože jde o úředně nezachycenou ekonomickou činnost, je tedy i nezdaněná. A odtud se odvíjejí i odhady, že v ČR znamená šedá ekonomika cca 100 miliard na neodvedených daních. Každý stát se snaží daně navíc vybrat, ale vynaložené úsilí by mělo odpovídat dosaženému efektu. Z tohoto pohledu je zarážející značný mesianismus v dosavadní propagační kampani kolem návrhu Andreje Babiše na zavedení elektronické evidence tržeb. Vláda má nyní tento návrh projednat na svém zasedání šestého května.

Jistěže je třeba obecně přivítat každé rozumné opatření proti nadměrné šedé ekonomice. Poctivé podnikání podporujme, podvodníky odhalujme a zinkasujeme. To ale nesmí bránit v rozumně kritickém pohledu na navrhovaná řešení. Netradiční plošný systém elektronické on-line evidence tržeb z prodeje zboží a služeb (EET) má od roku 2016 nahradit dosavadní koncept zavádění registračních pokladen s fiskální pamětí pro vybrané povinné osoby. Vzorem je Chorvatsko, kde obdobný systém byl nedávno spuštěn.

V tomto systému se každá platba v hotovosti v okamžiku zaplacení zaeviduje prostřednictvím internetu v centrálním datovém úložišti Finanční správy. Podnikatel přijme potvrzující unikátní kód, který bude vytištěn na účtence. A data o každičké transakci každičké osoby za úplatu se uloží a v nějakém chráněném režimu schraňují. Návrh je mířen zejména na  OSVČ, takže pravicová opozice spustila bubnovou palbu, že jde o jalovou buzeraci podnikatelů, a proč že prý se Česká republika inspiruje zrovna balkánskou zemí. Takže valí se na nás spása či zatracení?

Apriorní postoje nyní nejsou to, co potřebujeme. Pokud má návrh Andreje Babiše slabá místa, pak je potřeba především věcná debata. Bez zbytečného humbuku. Klíčovou otázkou je, o kolik ukrojí zavedení systému EET z koláče nezdaněných aktivit. Tady nám ovšem chybí kvalitní dopadová studie s kvantifikací dopadů na podniky i na státní pokladnu. V návrhu Konvergenčního programu ČR na rok 2015 je uvedeno očekávané zvýšení výnosu po zavedení EET z daní ve výši 3,8 miliardy korun. Při prezentaci záměru však experti z Ministerstva financí hovoří až o deseti miliardách.

Systém EET má být plošný ale také postupně zaváděný (od ubytovacích služeb, stravování a pohostinství, velko a maloobchod a až na závěr pro drobné řemeslníky). Hlavní efekt se očekává v segmentu hotelů a restaurací. V jednání s Asociací malého a středního podnikání však bylo ministerstvem přislíbeno kompenzovat zavedení EET tím, že se tyto služby přesunou do snížené sazby DPH.

Pokud jde o uplatnění EET na ty nejmenší živnostníky, tak od snahy zachytit každou transakci nelze zvýšený výběr daní očekávat. Pro malé řemeslníky je zvýšení odvodů doslova existenční záležitost. V tomto segmentu se dá očekávat minimální efekt, zato podstatně vzrůstá zátěž.

Otázkou je i účetní a věcná kontrola. Evidence tržeb není evidencí plateb, protože účetně jsou tržby výnosem. Ten vzniká, když klient převezme zboží či službu, ale platit může různým způsobem. Na počátku vám třeba vystaví účtenku, ostatní se ale zinkasuje bokem. Absurdní by byla i povinnost klienta převzít a uchovávat účtenku. Vypadne-li připojení, tak vydaná účtenka není evidována, a bude potřeba se zpožděním informovat datové centrum.

Tak v systému vznikají jednak obtíže, jednak mezery. Otázkou jsou i prováděcí vyhlášky k návrhu zákona. Pravdou je, že vychvalovaný chorvatský vzor byl zaváděn v roce 2013, takže si na detailnější vyhodnocení prvního roku řádného fungování (2014) musíme ještě počkat.

Problémem může být také technické zajištění EET. Každý podnikatel bude muset disponovat spolehlivou a výkonnou technikou pro přenos dat. Koncové zařízení nemusí už dnes být nějak nákladné. Celý systém však může narazit na problémy, jako tomu bylo při elektronizaci informačních systémů výplaty sociálních dávek či evidence motorových vozidel.

Dosud se taky nevyřešil výběr subjektu, který bude pověřen technickým řešením systému. Miliardová zakázka by měla projít zcela bez výběrového řízení. Zatím nebyla definována náročnost provozu, ochrana dat před zneužitím ani záložní systém pro případ výpadku sítě.

Z těchto a dalších důvodů je důkladnější diskuse o spuštění systému ETT teprve před námi. Mesianismus je tedy v této věci poněkud předčasný. Daně se platit musí, a šejdíři jsou vůči těm slušným nekalou konkurencí. Je však potřeba dát si pozor, aby nakonec celý tento experiment nestál víc, než kolik dokáže získat. Měli bychom rovněž dbát na to, aby se neopakovala situace s registračními pokladnami, které byly v roce 2005 schváleny, aby je o rok později nová vláda zase rušila. Nesmíme dopustit, aby se z evidence tržeb vytvořil jen zástupný spor, který zakryje všeobecnou nechuť k daňové progresi a zdanění velkých korporací.