Vláda se v poslední době klepe po ramenou. Česká ekonomika vykazuje podle posledních odhadů nejvyšší růst od roku 2007. Meziroční růst na konci prvního pololetí 2015 byl spočítán na 4,4 % HDP — což by bylo nejvíce v Evropě. Jak je to možné, když je  naše ekonomika závislá na té zahraniční, a výsledky stěžejních ekonomik (jako německé či francouzské) nijak oslnivé nejsou?

Kvartální údaje Českého statistického úřadu jsou samozřejmě odhady, které budou spočítány až na konci roku a notifikovány ještě Eurostatem. Jisté oživení však naše ekonomika skutečně vykazuje. O nějakém dohánění vyspělejších zemí v důsledku úspěšné hospodářské politiky můžeme přesto mluvit jen těžko. Především platí, že po předchozím období, kdy byl krizový pád ke dnu předchozími vládními reprezentacemi uměle prohlouben, je snazší dosahovat relativně vyšších přírůstku.

Rovněž neuškodí podívat se detailněji na reálné činitele růstu. Česká národní banka pochopitelně uvádí jako důležitý faktor dynamiky svou měnovou intervenci. Do statistiky HDP ovšem nevstupuje měkkou korunou podporovaný export (zejména vývoz aut), ale pouze celkové saldo zahraničního obchodu. A dovoz dražších subdodávek snižuje efekt měnové intervence. Slibované desítky tisíc pracovních míst díky měnové intervenci jsou rozporovány i českou odborovou centrálou.

Na celkové saldo zahraničního obchodu má vliv i bilance služeb. Příznivá je také momentální nižší cena paliv na světovém trhu (cena za barel se aktuálně pohybuje kolem 52 dolarů). V České republice se to však do koncových cen promítá ve srovnání s okolními zeměmi realitně méně. Aktuální propad cen je důsledkem přechodné obchodní politiky producentských zemí OPEC, a i přes opad čínské konjunktury na straně poptávky budou tyto ceny opět růst.

↗

Česká národní banka uvádí jako důležitý faktor růstu svou měnovou intervenci. Do statistiky HDP ovšem nevstupuje měkkou korunou podporovaný export, ale pouze celkové saldo zahraničního obchodu. Repro DR