Ochrana akademické půdy

Roman Šolc

Zkušenosti posledních let nám ukazují, že je třeba posílit ochranu akademických institucí před státní mocí a politiky. Roman Šolc nabízí některé z cest, jakými toho dosáhnout.

O událostech 17. listopadu letošního roku na pražském Albertově bylo již řečeno a napsáno mnohé, snad všichni vědí, k čemu tam došlo, a zdá se, že nemá smysl něco dalšího dodávat. Přesto bych se o to chtěl pokusit. Nevpuštění studentů a akademiků k pamětním deskám v centru Albertova 17. listopadu je totiž úkazem v posledním čtvrtstoletí zřejmě bezprecedentní agrese státní moci vůči akademické sféře. Úmyslně říkám „státní moci“, neboť je třeba mít na paměti, že akademikům znemožnili přístup k pietnímu místu nikoli fanoušci Miloše Zemana, nikoli členové Bloku proti islámu, ale příslušníci Policie ČR.

Albertov a akademici se zase jednou stávají pouhými objekty her politiků. V první řadě Miloše Zemana, který využívá symbolický význam Albertova k posílení své politické pozice. Hned v druhé řadě ovšem stojí politici, kteří se vzápětí po albertovských událostech objevili s verbální ochranou akademiků — Petr Fiala, Karel Schwarzenberg, Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a další napříč politickým spektrem…

Jejich projevům lze ale stěží věřit, když si vzpomeneme, že to byli právě Petr Fiala a Karel Schwarzenberg, kteří jako členové vlády Petra Nečase (Petr Fiala dokonce jako ministr školství) nesou odpovědnost za připravované destruktivní „reformy“ českého vysokého školství.

Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš jsou pak předsedy stran, jejichž členové se aktuálně v Poslanecké sněmovně snaží změnit novelu vysokoškolského zákona, nesnadný kompromis dohodnutý s akademiky, směrem pro akademiky nepřijatelným, o to však vítanějším našimi průmyslníky.

Těžko se zbavit přesvědčení, že všichni tito politici — Zeman stejně jako Schwarzenberg, Sobotka stejně jako Fiala — se jen snaží udělat cokoli, co jim může získat hlasy voličů, od islamofobů po naštvané akademiky. O samotnou památku Albertova či snad o dobro akademické obce nejde ve skutečnosti nikomu z nich.

Studenti alternativním 17. listopadem bojovali proti tomu, aby se Albertov a akademici stali pouhými objekty her politiků. V první řadě Miloše Zemana, který využívá symbolický význam Albertova k posílení své politické pozice. Foto petr Zewlakk Vrabec

Zkušenosti posledních let nám ukazují jedno: je třeba posílit ochranu akademických institucí před státní mocí a politiky, kteří ji třímou. Tedy bránit tomu, aby se mohly akademické instituce stát hračkami politiků, aby nepodléhaly jejich rozmarům a rozhodnutím, aby byly co nejvíce imunní vůči této politice sensu stricto. To samozřejmě neznamená, že by se univerzity a další akademická zařízení měla uzavírat před politikou sensu lato. Naopak, v kontextu společenského dění by měly hrát významnou roli. A samotné toto dění by měly samy reflektovat — právě v tom je jeden z hlavních smyslů jejich existence.

Politici ovšem mají šanci dokázat, zda svou proklamovanou podporu akademikům a svůj respekt k akademickým hodnotám míní vážně. A to pokud sami přispějí k omezení moci své a moci státu nad akademickými institucemi.

Pro inspiraci jeden příklad: Zákon o vysokých školách 172/1990 Sb., platný v letech 1990-1998, obsahoval hned ve druhém paragrafu odstavec:

Zaručuje se nedotknutelnost akademické půdy vysokých škol s výjimkou případů ohrožení života, zdraví a majetku. Vstup orgánů činných v trestním řízení na akademickou půdu povoluje rektor nebo jím pověřený prorektor anebo děkan v případě důvodného podezření ze spáchání trestného činu.

Jistě by nebylo technicky obtížné drobnou novelou tento odstavec vrátit do současného vysokoškolského zákona (111/1998 Sb.). Praktické důsledky takové změny by zřejmě nebyly příliš velké, jakákoli zvůle policistů na akademické půdě by přitom byla do budoucna vyloučena. Zejména by se však jednalo o významné symbolické gesto.

Zbývá se zeptat: najdou v sobě politici sílu zvýšit ochranu akademické půdy? Je pro ně důležitější moc, nebo hodnoty? Dokáží skutkem, že jim nejde jen o laciné lákání voličů, ale že jim skutečně záleží na dobru akademické obce?

    Diskuse
    December 1, 2015 v 15.18
    Albertov - akademická půda
    a za akademickou půdu prohlásit celý Albertov, aby za půl roku zástupci studentů nezjistili, že už ho mají opět zamluvený Skuteční přátelé Ruska, Blok proti islámu, Vojáci v záloze, IVČRN a další podobní exoti.
    MP
    December 1, 2015 v 15.48
    Albertov není akademická půda
    Ani doslova, ani přeneseně. Mimochodem, kdyby byl, v roce 1989 by tam pravděpodobně Univerzita Karlova nepovolila tehdejší demonstraci. Pravidla hry známe, čas, kdy jde Albertov zamluvit také a nepodezírám příslušný úřad, že by nějakým nefér způsobem upřednostnil Skutečné přátele Ruska před záborem ze strany UK, pokud bude její zástupce ve frontě první.
    Faktický problém dnes je, že akademické svobody nechrání samy univerzity. Nikdy v dějinách tohoto státu k tomu neměly tak silné právní postavení a tak mocné prostředky jako dnes. Chybí akademická veřejnost, dokonce i fakulty jsou v lepším případě rozložené na katedry , studenti se často neznají ani v rámci svých studijních oborů. Z voleb se pak stává fraška. A jak dlouho to trvalo, než začali rektoři hájit práva svých profesorů proti prezidentovi?
    K čemu další svobody, když ani ty stávající neberou akademici za své. Když na to přijde, IVČRN bude stát kvůli záboru frontu před příslušnou kanceláří dva týdny dopředu a jeho členové se budou disciplinovaně střídat, znáte studentskou organizaci, která udělá totéž?
    MP
    December 1, 2015 v 18.48
    Pavlovi Kolaříkovi
    Čirou náhodou jsem byl -- jako záskok -- na jednom jednání, na kterém se o tom povolení rozhodovalo, jako zástupce jedné z tuším pěti pořádajících organizací a dovolím si tvrdit, že tehdejší rektorát by to nepovolil. Využívaly se tehdy hry uvnitř KSČ, kdy si někteří soudruzi zkoušeli, zda a jak získat na reformním postoji, ale v univerzitní věrchušce nikdo z nich nebyl.
    December 1, 2015 v 22.05
    provokativní vtip
    Musím přiznat, že to byl provokativní vtip.

    Na druhou stranu si myslím, že Albertov je akademická půda, kterou není třeba chránit zákonem, pokud se o ni budou starat sami studenti a akademici. Upřesňuji: akademická půda v symbolickém, ne v zákonném smyslu.
    MP
    December 2, 2015 v 14.15
    Martinovi Šimsovi
    Já to bral jako nadsázku, ale přiznám se, že se mi nějak nedostává humoru, co se vysokých škol týče. Potíž je v tom, že kdybych dnes, po všech těch mediálních přestřelkách, nabídl, že každého ze stovky náhodně vybraných studentů UK, který bude vědět, proč má Albertov v souvislosti se studenty nějaký význam, zaplatím diskutujícím pod tímto článkem láhev dobrého vína, tak ho bude tak jedno připití (nebudu psát, na které fakultě jsem to dnes zkoušel, aby to nevypadalo, že pomlouvám - z deseti nula).